Rudolf Medek

brig. gen. Rudolf Medek
Rudolf Medek
Narození	8. ledna 1890 Hradec Králové Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. srpna 1940 (ve věku 50 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Choť	Eva (1895–1953)
Děti	dcera: Eva (1921–1924); synové: Ivan Medek (1925–2010); Mikuláš Medek (1926–1974)
Rodiče	Václav Medek; Marie Medková (rozená Špatenková)
Příbuzní	bratr: Jaroslav Medek; vnučka: Eva Kosáková
Vojenská kariéra
Hodnost	brigádní generál
Doba služby	1916–1940
Sloužil	Rakousko-uherská armáda Československá armáda
Bitvy	bitva u Zborova první světová válka
Vyznamenání	Řád za vynikající službu Řád čestné legie V. třídy – rytíř
Podpis
multimediální obsah na Commons

Rudolf Medek (8. ledna 1890 Hradec Králové^[1] – 22. srpna 1940 Praha^[2][3][4]) byl český spisovatel a voják.

Narodil se v rodině královéhradeckého obuvníka Václava Medka a jeho manželky Marie, rozené Špatenkové.^[1] Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a v letech 1909–1914 učil na školách v okrese. Měl šest sourozenců, bratr Jaroslav Medek (1893–1971) byl autorem románů z 1. světové války.^[5]

V roce 1914 byl povolán do armády a absolvoval důstojnický kurs. V první světové válce byl nasazen na ruské frontě a o Vánocích 1915 přešel k Rusům. Po pobytu v zajateckých táborech vstoupil do československých legií v Rusku.^{[p 1]} Účastnil se bitvy u Zborova, po ní doprovázel v Rusku T. G. Masaryka a v letech 1917–1918 byl redaktorem časopisu Československý voják. S legiemi se zúčastnil cesty Sibiří a v roce 1919 byl členem delegace s vojensko-politickým posláním do USA a Francie. Do 31. prosince 1919 dosáhl hodnosti podplukovníka.^[5][6]

• Rudolf Medek v československých legiích v Rusku
• 
  Sedící (v hodnosti praporčíka)^[7]
• 
  Portrét (v hodnosti praporčíka)^[8]

Po návratu do Československa se ve službách československé armády stal plukovníkem, v dubnu 1931 byl povýšen na brigádního generála.^[9]

Roku 1919 mu britský král udělil Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order), ve Francii získal Řád čestné legie; tato vyznamenání po Mnichovské dohodě vrátil.^[10]

V letech 1920–1929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 1929–1939 a po jeho sloučení s dalšími institucemi do Památníku národního osvobození se stal jeho ředitelem.^{[p 2]} Od roku 1929 se angažoval i politicky, ale jen jako nestraník (jako voják nemohl být totiž členem žádné politické strany).

Dne 27. listopadu 1934 (zveřejněno o den později) vydala skupina českých spisovatelů (mezi kterými byl i Karel Čapek) prohlášení, ve kterých odsuzovali protiněmecké manifestace českých studentů v době tzv. insigniády; tyto útoky nazvali fašistickými.^[11] Rudolf Medek na to reagoval 29. listopadu otevřeným dopisem Karlu Čapkovi. V něm se zastával násilně demonstrujících českých studentů a poukázal na původce – německé studenty, kteří obsadili Karolinum a byli odtamtud českými studenty vyhnáni. V závěru použil emotivní prohlášení „Věru, nechtěl bych vidět ten obraz, kdy Karel Čapek, S. K. Neuman [sic] a A. M. Tilschová, spolu s Jindřichem Vodákem a Vítězslavem Nezvalem cvičí ‚klencáky‘ v nějakém koncentračním táboře.“^[12]

Tento dopis a zejména citovaná věta vyvolaly ostré polemiky, během kterých byl Medek účelově označován za zastánce fašismu.^[13] Sám Medek později charakterizoval svou poznámku jako ironickou a žertovnou, na svém postoji však trval a prohlášení spisovatelů označil jako bolševické a polobolševické fráze.^[14] Tato polemika dovedla Medka až k tomu, že v období tzv. Druhé republiky usiloval o revizi tradic meziválečné demokratické kultury.^[5]

6. května 1939 vystoupil s hlavním, silně vlastenecky laděným projevem při pohřbu Karla Hynka Máchy na Vyšehradě.^[15] Již v květnu 1939 ale začaly být na základě příkazu ministerstva školství a osvěty prověřovány knihy ve školních knihovnách a "závadné", mezi nimi i knihy Rudolfa Medka, vyřazovány. 27. března 1940 vydalo kulturní oddělení Tiskového odboru předsednictva ministerské rady dodatek k Seznamu škodlivého a nežádoucího písemnictví, podle kterého bylo třeba všechny knihy seznamu vyloučit z oběhu. Mezi 367 tituly tohoto dodatku se ocitla legionářská díla Rudolfa Medka, ve společnosti vybraných děl autorů jako Karel Čapek, Viktor Dyk, Karel Havlíček Borovský či Vítězslav Nezval.^[16]

Zemřel v srpnu 1940 na zánět pobřišnice a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Jeho manželkou se stala dcera malíře Antonína Slavíčka Eva (1895–1953). Měli spolu dva syny: novináře Ivana Medka (1925–2010) a malíře Mikuláše Medka (1926–1974). Dcera Eva (1921–1924) zemřela předčasně.^[17] Po roce 1929 žila rodina ve služebním bytě v Památníku národního osvobození.

Jeho prvotní básnická tvorba odpovídala symbolismu, uplatňovanému v Moderní revue (ve které též publikoval):^[5]

• Půlnoc bohů – 1912,
• Prsten – 1914.

Po první světové válce byl ovlivněn svou působností v legiích. Činnost legionářů oslavoval, jeho dílo po roce 1948 v socialistickém Československu nevycházelo.

• Svatý Václav – 1918, báseň ze Sibiře, zveřejněná později v knize "Medvídci presidenta Masaryka"^[19]
• Lví srdce – 1919, básnická sbírka oslavující legie ^[20]
• Zborov – poprvé vyšlo samostatně v Čeljabinsku 1918;^[21] později báseň součástí sbírky Lví srdce , jejíž zhudebnění pro sbor od Rudolfa Karla vyšlo tiskem roku 1927 .
• Ohnivý drak – 1921, kronika posledních let monarchie, vypuknutí války a první dezerce na frontě.
• Veliké dny – 1923, zobrazuje vznik legií až po bitvu u Zborova. ^[22]
• Ostrov v bouři – 1925, ukazuje zmatky na Ukrajině při říjnové revoluci. ^[23]
• Mohutný sen – 1926, líčí účinkování legií na severu (Zborov) a jejich probíjení na východ (Vladivostok). ^[24]
• Za domovinu – 1926, přibližuje mládeži působení legií na frontách I. světové války ve formě povídek.
• Anabase – 1927, poslední měsíce na Dálném východě. ^[25]
• Medvídci presidenta Masaryka – 1927, vázaná kniha legionářských povídek pro mládež
• Plukovník Švec – 1928, divadelní hra o třech dějstvích o veliteli (Penza, Kazaň, Aksakovo), který se zastřelí, aby zastavil rozpad morálky.
• Legenda o Barabášovi – 1932, román, který je obdobou Dona Quijota. Hlavní postavou je zde kapitán Barabáš a jeho sluha, román někdy bývá chápán jako polemika s Haškovým Švejkem.
• O našich legionářích, dětech a zvířátkách na Sibiři – 1923, vyprávění vlastních vzpomínek pro děti

• Za československý stát (1928, režie Vladimír Studecký, role generála)
• Zborov (1938, režie Jan Alfred Holman a Jiří Slavíček, autor námětu)
• Plukovník Švec (1929, režie Svatopluk Innemann, hlavní role Bedřich Karen, autor námětu – dle div. hry a románu) Plukovník Švec, román Mohutný sen/4. Část kroniky Anabaze a kniha Za svobodu [39]
• Ohnivý drak (1925, režie Robert Zdráhal, autor námětu a scénáře)

• V sezóně 1927/1928 uvedlo Národní divadlo operu Sadko v Medkově překladu (spolu s Ferdinandem Pujmanem).^[26]

• MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. 
• MEDEK, Rudolf. Kronika 2. československého pěšího pluku Jiřího z Poděbrad 1916-1920 [online]. Praha: Památník odboje, 1926. Dostupné online. 
• MEDEK, Rudolf. Mohutný sen [online]. Praha, 1929. Dostupné online. 
• MEDEK, Rudolf. Ostrov v bouři: román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. 
• MEDEK, Rudolf. Veliké dni: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. 
• MEDEK, Rudolf. Ohnivý drak: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. 
• MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. 

	Řád svaté Anny, IV. třídy
	Řád svatého Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí
	Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí
	Řád svatého Jiří, IV. třídy
	Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí
	Československý válečný kříž 1914–1918
	Řád sokola, vojenská skupina s meči
	Řád za vynikající službu
	Československá revoluční medaile
	Československá medaile Vítězství
	Řád medvědobijce, II. třídy
	Řád čestné legie, V. třídy – rytíř
	Řád čestné legie, III. třídy – komandér
	Řád svatého Sávy, III. třídy – komandér
	Řád koruny, III. třídy – komandér

Památku Rudolfa Medka jako ředitele Památníku osvobození připomíná jeho busta a pamětní deska, umístěné ve vstupní hale Armádního muzea Žižkov.^{[27][p 3]}

• FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. 
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
• KOCOUREK, Katya. Čechoslovakista Rudolf Medek : politický životopis. Praha: Mladá fronta, 2011. 312 s. ISBN 978-80-204-2326-9. 
• MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. 
• PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
• PRECLÍK, Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4–8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Československé legie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Medek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Medek
• Autor Rudolf Medek ve Wikizdrojích
• Autor Rudolf Medek ve Wikizdrojích (anglicky)
• Osoba Rudolf Medek ve Wikicitátech
• Digitalizovaná díla Rudolfa Medka v České digitální knihovně
• valka.cz, Medek Rudolf, generál
• Valka.cz, gen. Rudolf Medek