|
Samuel Dirksz van Hoogstraten
Samuel Dirksz van Hoogstraten, častěji jen Samuel van Hoogstraten (2. srpna 1627, Dordrecht – 19. října 1678, Dordrecht) byl nizozemský malíř doby baroka, z období tzv. zlaté éry nizozemského malířství, byl také básníkem a autorem spisu o teorii umění. ŽivotopisSamuel Dirksz van Hoogstraten se učil nejprve u svého otce Dirka van Hoogstratena. V Dordrechtu zůstal až do roku 1640. Po smrti svého otce se přestěhoval do Amsterdamu, kde se v letech 1640–1648 učil v ateliéru malíře Rembrandta van Rijn. Krátce nato začal pracovat samostatně jako malíř žánrů a portrétista. V letech 1651-1654 cestoval s mladším bratrem Janem přes Německo a pobýval ve Vídni, kde ho císař Ferdinand III. angažoval jako jednoho z dvorních mistrů. Vytvořil například vedutu Hofburgu s náměstím, nebo iluzivní obraz okna domu s hlavou vyhlížejícího starého muže. Bratr Jan ve Vídni zemřel. Dále v letech 1654-1656 pobýval v Římě, kde vstoupil do sdružení umělců Bentvueghels a dostal podle svého původu přezdívku Batavier (Batávec). Po návratu do Dordrechtu v letech 1656-1662 řídil provoz v tamní mincovně a zasedal v městské radě. V letech 1663–1667 pracoval v Londýně, kde opustil rembrandtovský šerosvit a převzal reprezentativní styl královského portrétisty Anthonise van Dycka. Obrazy a rytiny Zachoval se dostatečný počet Van Hoogstratenových obrazů různých žánrůː
Vedle intimních ženských podobizen maloval reprezentační portréty významných mužů, jako byl nizozemský guvernér v Indii, Matheus van den Broucke, (1620-85), který se dal zpodobnit se zlatým řetězem a medailí, které mu v roce 1670 udělila Nizozemská Východoindická společnost.
Iluzivní Obraz v obraze Hoogstraten podobně jako jeho učitel Rembradt využíval 1) v malbě portrétů iluzivní rám, o který se portrétovaná osoba opírá, nebo z něj vyhlíží ven 2) v malbě interiérů kukátkovou perspektivu ve stylu peepshows (zátiší, předměty nebo osoby pohledem pozorovatele dívajícího se malou dírkou nebo lupou) nebo ve stylu perspektivního boxu. Kombinuje přitom ostré světlo a stín a silně perspektivní zkreslení architektonických prvků jako Camera obscura. Příkladem peepshow je obraz interiéru holandského domu[2], přesvědčivý 3D pohled do nitra domu viděný dírkou ve skříňce.[3] Jeden z jeho obrazůtypického interiéru nizozemského měšťanského domu v tomto stylu je vystaven v National Gallery v Londýně. Kresby a grafikaHoogstraten vytvořil mnoho kreseb (často jde o lavírované perokresby tuší), více s biblickými než světskými náměty. Dříve byly připisovány Rembrandtovi (všechny v Hollsteinově soupisu) , protože vznikly v době Hoogstratenova učení v Rembrandtově ateliéru a jsou jím ovlivněny. Dále se věnoval technikám mědirytiny a leptu, z nichž se dochovalo několik tisků, například jeho poslední autoportrét z roku 1677. ŽáciJeho žáky byli jeho mladší bratr Jan van Hoogstraten, oba synové, Aert de Gelder, Arnold Houbraken, Cornelis van der Meulen nebo Godfried Schalcken.[4] Podnikatel, literát a teoretik uměníJeho věhlas vycházel z jeho mnohostranné kariéry podnikatele, městského zastupitele, malíře, grafika, básníka a spisovatele. Domohl se značného majetku i společenské prestiže, usiloval o vyšší sociální postavení umělců. Kromě malby a řízení mincovny věnoval část svého času literární práci. Jeho stěžejním dílem je kniha o teorii malby Introduction to the Academy of Painting, or the Visible World (Úvod do akademie malby aneb Viditelný svět)[5], což je rozsahem a teoretickým charakterem jedno z nejambicióznějších pojednání o umění malby publikované v Nizozemí v sedmnáctém století. Důležité je i tím, že dokumentuje některé výroky a rady svého učitele Rembrandta a zmiňuje se aké o dalších mistrech, které poznal osobně.[6][7] Zabývá se tématy jako přesvědčivost obrazu a iluze - tedy principy či technikami, pomocí kterých jsou umělecké prezentace vytvářeny tak, aby se podobaly reálným objektům nebo aby poskytovaly vzhled prostoru pomocí perspektivy; pojednává také o umělcových morálních standardech a popisuje vztah malby k filozofii, odkazujíc na různé starověké a moderní autory. Reaguje na mezinárodní, především jihoevropský ideál malby, se kterým se van Hoogstraten setkal během svých cest. Pojednává také o soudobém nizozemském projevu a o metodice studia umění. Publikaci napsal jako pokračování knihy Karla van Mandera z počátku 17. století o malbě a malířích Het Schilder-Boeck. Knihu v roce Hoogstratenovy smrti vydal jeho syn Fransois v Rotterdamu s otcovou mědirytinou na titulním listu. Jeden z mnoha Hoogstratenových žáků Arnold Houbraken později vydal knihu s názvem The Great Theatre of Dutch Painters (Velké divadlo nizozemských malířů), která obsahovala i životopis jeho učitele. Tato biografie je základem většiny informací, které dosud máme o Hoogstratenově životě. Sonety a tragédieVan Hoogstraten také psal básně, sonety i tragédie, například epickou báseň Dieryk en Dorothe. Galerie
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Samuel Dirksz van Hoogstraten na anglické Wikipedii.
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||
