Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Separátní votum

Separátní votum (lat. votum separatum) nebo disentní stanovisko je odlišné stanovisko přehlasovaného člena soudního senátu nebo pléna určitého soudu k přijatému rozhodnutí. Pokud stejné stanovisko zastává více soudců, jde o menšinové (minoritní) votum. Odlišné stanovisko ale slouží pouze k vyjádření právního názoru, nemá na přijaté rozhodnutí zásadní vliv, neovlivňuje jeho závaznost. Navíc je právem soudce (nikoli povinností) své odlišné stanovisko vyjádřit, tedy ho využít může, a nemusí.

Podle zaměření nesouhlasu se rozlišuje:[1]

  • disent (dissenting opinion) – nesouhlas s celým rozhodnutím
  • konkurence (concurring opinion) – nesouhlas pouze s jeho odůvodněním

Svůj původ má u soudů anglických, kde byla váha soudních rozhodnutí dána autoritou konkrétních soudců a jejich názorů, odtud se rozšířilo do celé angloamerické právní oblasti. Až později začalo být využíváno i u některých vyšších soudů kontinentálních (např. u německého Spolkového ústavního soudu), kde jinak převažovala zásada tajnosti soudcovských porad a myšlenka nenarušovat autoritu rozhodnutí odlišnými pohledy jednotlivých soudců.[1] V České republice mají právo uvést svá odlišná stanoviska s odůvodněním v písemném vyhotovení rozhodnutí jen soudci Ústavního soudu[2] a Nejvyššího správního soudu, ti však pouze tehdy, pokud jde o členy rozšířeného senátu, senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí nebo senátu rozhodujícího o kompetenčních žalobách.[3] Soudci ostatních soudů mohou svá odlišná stanoviska také vyjádřit, ale pouze do protokolu o hlasování, jehož obsah je tajný a seznámit se s ním tak mohou jen soudci vyššího soudu, pokud rozhodují o opravném prostředku proti přijatému rozhodnutí.[4] Soudci Nejvyššího soudu nicméně mohou připojit svá odlišná stanoviska k přijatým sjednocujícím stanoviskům a vybraným rozhodnutím, která jsou publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.[5]

Reference

  1. a b MAHMOUD, Martina. Disenty soudců. Brno, 2009 [cit. 2015-12-28]. 58 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta – Katedra ústavního práva a politologie. Vedoucí práce Vojtěch Šimíček. s. 5, 33, 35. Dostupné online.
  2. § 14 a § 22 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Dostupné online.
  3. § 55a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Dostupné online.
  4. § 22 odst. 1 písm. d) instrukce Ministerstva spravedlnosti České republiky č. j. 505/2001–Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Dostupné online.
  5. Čl. 38 odst. 5 a čl. 44 odst. 3 Jednacího řádu Nejvyššího soudu České republiky. Dostupné online.
Prefix: a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Portal di Ensiklopedia Dunia

Kembali kehalaman sebelumnya