|
Sestřelení bombardéru Miss Fortune 22. února 1944
Sestřelení bombardéru Miss Fortune 22. února 1944 je událost, k níž došlo během mise amerického bombardéru Consolidated B-24J Liberator s/n 42-73138-U z 343rd BS, 98th BG, 15th AF, USAAF (~ 343. bombardovací squadrony 98. bombardovací skupiny 15. letecké armády amerického armádního letectva)[1] nad Protektorátem Čechy a Morava. Po poškození německým stíhačem se letoun zřítil nedaleko samoty Dubeč u Prádla na jižním Plzeňsku. Jedenáctičlenná posádka až na jednoho střelce na místě zahynula, střelec Raymond A. Noury byl zajat a v zajetí zůstal až do konce války. 98. bombardovací skupina15. letecká armáda (Fifteenth Air Force) vznikla 1. listopadu 1943, aby ze základen v jižní Itálii prováděla strategické bombardování v Evropě a zapojovala se do leteckých bojů proti nepřátelským letadlům. 98. bombardovací skupina, která k ní byla při vzniku zařazena, byla vybavena čtyřmotorovými bombardéry Consolidated B-24 Liberator pro těžké bombardování na dálkových misích. LetadloRoku 1935 byl v USA zadán vývoj nového čtyřmotorového bombardovacího letounu s velkým doletem. Kalifornská firma Consolidated Aircraft Corporation vypracovala projekt bombardéru, jehož prototyp XB-24 vzlétl poprvé v prosinci 1939, ale nepodal očekávaný výkon. XB-24 byl poháněn čtyřmi hvězdicovými čtrnáctiválci Pratt & Whitney R-1830-33 Twin Wasp s mechanickými kompresory s maximálním výkonem 1200 hp (895 kW). Americké letectvo objednalo malou ověřovací sérii a 38 sériových B-24A, později odebralo část letadel ze zakázky pro RAF. Letadla využívalo jako dopravní. V průběhu války docházelo k postupným modernizacím, čímž vznikaly další typy letounu. Jedním z typů byl i B-24J (Liberator B/GR Mk.V), kterých bylo vyrobeno 6678 kusů s řadou dílčích úprav. Posádka B-24J Liberator s sériovým číslem 42-73138-U měl přezdívku „Miss Fortune“[2] (Letecká badatelna uvádí označení „Butch“[1]) a velel mu 1. pilot lajtnant George M. Goddard. Celou posádku tvořili:
Pro Rexforda Rhodese šlo o 50. bojovou misi, poslední z požadovaného počtu před návratem do USA.[5] Poslední letPrůběh operaceČástí operace Argument, soustředěného bombardování továren leteckého průmyslu v Německu a jím ovládaných území, byl 22. února 1944 nálet na výrobní areály letecké továrny Messerschmitt GmbH v Bavorsku,[3] konkrétně v Obertraublingu a Prufeningu poblíž Řezna a další u Mnichova.[1] Cílem bylo zničení továren dodávajících či opravujících letadla Luftwaffe, což mělo oslabit německé letectvo před plánovanou spojeneckou invazí do Normandie.[6] Po briefingu navigátor Altemus posádce sdělil cíl a varoval, že u Řezna mohou čekat to nejhorší, navíc částečně bez ochrany stíhaček a tedy s nutností být na pozoru a mít připravené palubní zbraně.[3][5] Řezno bylo nejvzdálenějším cílem, kde v Německu 15. letecká armáda do té doby zasahovala.[5] Ze základen v jižní Itálii odstartovalo 118 bombardérů B-24 Liberator a 65 bombardérů B-17 Flying Fortress,[7] Goddardův liberátor odstartoval v 8.05 s deseti 500librovými pumami v pumovnici.[5] Doprovod bombardovacímu svazu dělalo 185 stíhaček P-38 Lightning a P-47 Thunderbolt.[8] Některá letadla letky se vracela zpět na základnu a také Goddardův liberátor byl zasažen střelbou, ale byl schopný pokračovat v letu.[3] Spojenecké letouny blížící se od jihu byly německými hlídkami poprvé zpozorovány v 11:32. Luftwaffe, německé válečné letectvo, nenechalo jejich let bez povšimnutí. Ze základny Wels u Lince vyslalo těžké dvoumotorové stíhací letouny Messerschmitt Bf 110G-2 z II. gruppe eskadry ZG1.[1] V 11:55 se spojenecké bombardéry objevily u Salcburku a nabíraly severozápadní a následně severní kurs, v němž pokračovaly k německému Pasovu. Zatímco nad Bavorskem bombardéry doprovázely stíhací letouny, dál nemohly pokračovat pro svůj nedostatečný dolet a vrátily se zpět na základny.[1] Patrně kvůli špatné až nulové viditelnosti se část bombardérů 98. bombardovací skupiny odklonila od udaného směru na německé Řezno a směřovala přes Schwandorf na sekundární cíl mise, Škodovy závody.[9] Podle Karla Fouda si ale posádka nebyla vědoma svého odchýlení od stanoveného kurzu a v čase plánovaného dosažení Řezna již byla nad Plzní.[10] Ve zprávách o sestřelených letadlech se často objevuje tvrzení, že letadla byla napadena při svém návratu po bombardování továren u Řezna, ale o návrat nešlo.[7][8] Po poledni došlo nad Plzeňskem k vzdušné bitvě,[1] která byla prvním soubojem mezi vzdušnými silami USA a Německa nad územím Protektorátu Čechy a Morava.[3] Při souboji byly sestřeleny další liberátory, 42-64483 dopadl u Bukovce nedaleko Horšovského Týna a 42-40662 na louku u Lhenic na Prachaticku, a čtyři útočící Messerschmitty.[1][6] Poškození letadla a jeho havárieLetka mířící k Plzni ve výšce zhruba 7 km byla ostřelována flakem a pronásledovalo ji zhruba osm stíhačů.[3][8] Podle vzpomínek seržanta Nouryho v této situaci nahlásil střelec Carter z kulové věže zaseknutí kulometů.[3] Podle Nouryho jeden ze stíhačů zaútočil na liberátor „Miss Fortune“ střelbou z 20mm kanónu,[3] za fatální však považoval zásah protileteckou střelou zespodu do křídla skrz motor. Některé zdroje uvádějí pravděpodobný zásah raketou WGr.21 vypálenou z útočící stíhačky Bf 110[1][11] a podle jiného zdroje zasáhl letoun granát vystřelený německou protileteckou obranou ze země.[7] Dle pamětníka Karla Šlajera došlo k sestřelu ve 12.30.[11] Po zásahu začaly liberátoru hořet motory č. 3 a 4 na pravé straně.[1][3] Následoval druhý zásah do pilotního prostoru a utrhl se kus pravého křídla s vnějším motorem.[3] Letoun se dostal do pádu, při kterém došlo k dalšímu výbuchu, nejspíše palivové nádrže. Tento výbuch vyhodil z trupu letadla střelce seržanta Raymonda Nouryho,[7] který krátce upadl do bezvědomí. Když přišel k vědomí, byl s otevřeným padákem ve výšce zhruba 950 až 1500 metrů.[3] Letadlo padalo téměř kolmo k zemi, otáčelo se okolo vlastní osy a dopadlo do lesa poblíž hájovny u osady Dubeč nedaleko Nepomuku.[7][3] Náraz trupu vytvořil velký kráter, letadlo vybuchlo a při následném požáru shořelo. Deset zbylých členů posádky na místě zemřelo.[7][12][11] Utržená část pravého křídla dopadla poblíž vrcholu Bukové hory, dva a půl kilometru na sever od místa dopadu letadla, oddělený motor č. 4 poblíž něj.[1] Karel Šlajer se na místo dopadu podíval po pěti dnech a z trosek se stále ještě kouřilo.[11] Pamětnice Markéta Solarová vzpomínala, že toho dne byla na statku na svatební hostině, když se na obloze ozval hukot leteckých motorů a výstřely kulometu. Krátce na to se ozvala exploze, která zatřásla kamennou stodolou i půdou pod nohama. S přáteli běžela do lesa, ale na místě dopadu viděla tak hrůznou scénu, že se na něj už nikdy nevrátila.[13] Po dopaduSeržant Noury se snesl u lesa nad Chocenicemi, do zhruba 90 cm sněhu dopadl bez bot a s nohou poraněnou od střepiny.[3][5][11] Hluk letadel a vzdušný souboj upoutal pozornost obyvatel Nepomucka a tak choceničtí včetně místního četníka parašutistu brzo objevili.[3] Převezli jej na místní četnickou stanici, kde mu byla poskytnutá první pomoc.[3][11] Na stanici jej později zajali členové Gestapa a seržant Noury strávil zbytek války v zajateckém táboře.[1] Při výslechu udal jen své jméno a hodnost, takže německé orgány nebyly schopné posádku a letadlo identifikovat.[1] K identifikaci došlo až po skončení války americké vyšetřovací komisi a československým státním orgánům.[1] PohřbeníOstatky padlých vojáků byly pohřbené v jedné rakvi na hřbitově v Prádle za účasti starosty Václava Březáka, hrobníka Františka Holého a policie.[13][4][14] V roce 1946 byla tato rakev exhumována americkými jednotkami, převezena do Německa a následně na americké hřbitovy.[14] Ve stejném roce byla v kostele sv. Jakuba v Praze sloužena mše za oběti souboje.[13] Hledání letadlaZa komunistické totality byly připomínky amerických vojáků potlačovány a pád letadla nebyl oficiálně připomínán. Kráter s troskami letadla byl postupně zasypán.[14] V 80. let 20. století se o pád letadla u Dubče začali zajímat Jaromír a Martin Kohoutovi z Plzně.[13][1] Po rozhovoru s očitým svědkem věděli o sestřelení, ale neznali detaily. V červnu 1985 začali bratři kopat okolo kráteru a našli zásobník nábojů pro kulomet, o rok později našli kusy plechu s označením B-24J.[13] V roce 1991 začala kopat v kráteru, již vedle postaveného kříže, trojice mladíků včetně Jiřího Koloucha ml. či vnuka M. Solarové.[13][14] Kopání nebylo jednoduché, protože jámu plnila podzemní voda, ale kromě velkých zkroucených plechů našli tři motory, vrtule prostřelené protileteckou obranou, rádio, pět kulometů M2 Browning a stovky nábojů.[13] Při kopání až do čtyřmetrové hloubky našli osobní věci posádky včetně 5 vojenských známek: H. Cartera, J. Altemuse, R. Hughese a dvě W. Nelsona.[13][15] Při porovnání zjištěných informací s americkými záznamy se podařilo identifikovat letadlo jako bombardér poručíka Goddarda.[14] Podle historika Karla Fouda za dochování tolika částí letadla může především měkký terén, do kterého se tento letoun zabořil – z dalších liberátorů se nedochovalo prakticky nic.[6] Rozsah dochovaných předmětů z havárie činí kolekci jedinečnou.[6] Připomínka padlýchDubeč Posádku sestřeleného letadla B-24J 42-73138-U připomíná od roku 1990 kříž postavený přímo vedle kráteru vzniklého dopadem letadla nedaleko dubečské hájovny.[1] Od roku 1997 doprovází kříž mohutná kamenná pamětní deska se jmény posádky letadla.[pozn 1][1] Při pietním setkání v roce 2004 vzešla z řad pozůstalých vojáků a místních občanů idea na umístění důstojného památníku.[16] Místo dopadu doplnil v roce 2009 pomník Nakloněný obelisk od klatovského sochaře Václava Fialy.[17] Tvoří jej 7,5 metru vysoký štíhlý kvádr z leštěného nerezového plechu, ve kterém se zrcadlí stromy a on tak splývá s okolní přírodou.[17] Jeho naklonění o 7° připomíná trajektorii zříceného letadla. Minimalistický kovový obelisk doplňuje deset žulových krychlí pro každého mrtvého členy posádky.[17][16] Vytvořené jsou bílé žuly o hraně 40 cm a jsou umístěné na jedné přímce s obeliskem do plochy vysypané bílým štěrkem.[17] Slavnostního odhalení pomníku 3. května 2009 se zúčastnilo více než 500 osob včetně seržanta Raymonda A. Nouryho, dalších amerických veteránů, ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, hejtmanky Plzeňského kraje Milady Emmerové a plzeňského primátora Pavla Rödla.[18][17] Českou a americkou hymnu zazpívala Eva Urbanová.[8] Okolo místa dopadu prochází modře značená turistická trasa z Nepomuku do Blovic, podle starosty Nepomuku Jiřího Ševce je památník hojně navštěvovaný.[6] PrádloNa hřbitově u vesnice Prádlo je umístěna jednoduchá pamětní deska s textem: NA PAMÁTKU / AMERICKÝCH LETCŮ / † 22.2.1944.[19] Na křižovatce ve středu vesnice Prádlo je vedle pomníku Obětem 1. a 2. světové války umístěn i Pomník vojákům Americké armády. Žulový pomník je tvořen podstavcem a žulovým kvádrem, na němž je umístěna deska připomínající událost a jmenovitě všechny členy posádky včetně funkce a hodnosti.[pozn 2] Pomník věnovali občané Prádla a Novotníků.[20] NepomukV únoru 2014 byla v Městském muzeu a galerii Nepomuk u příležitosti 70. výročí sestřelení bombardéru otevřena trvalá expozice B-24J Liberator.[15][11] Představuje dochované části zříceného letadla a osobní věci letců, které byly na začátku 90. let 20. století vykopány na místě dopadu nadšenci.[15][6] Vystavené jsou i trosky zřícených messerschmittů ze stejného souboje.[6] Raymond A. NouryJediný přeživší člen posádky se v roce 2004 stal čestným občanem Nepomuku[12] a nedalekého Prádla.[7][21][15] Raymond Noury zemřel 20. prosince 2013 ve věku 90 let.[7][21] OdkazyPoznámky
Reference
Literatura
Související článkyInformation related to Sestřelení bombardéru Miss Fortune 22. února 1944 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||
