|
Sicílie
Sicílie (italsky Sicilia) je autonomní region Itálie na stejnojmenném největším ostrově ve Středozemním moři Sicílii a okolních malých ostrovech. Před sjednocením Itálie v 19. století byla oblast součástí Království obojí Sicílie. Má rozlohu 25 703 km², 5 miliónů obyvatel a dělí se na 9 provincií. Hlavním městem je Palermo. Kromě italštiny se v oblasti mluví i sicilštinou. Dějiny Podrobnější informace naleznete v článku Sicílie (ostrov)#Dějiny.
Autonomní region byl ustaven 15. května 1946 po přeměně Itálie z království na republiku. Její status byl revidován 26. února 1948, kdy se stala jednou ze čtyř italských autonomních regionů. Obě italské správní reformy z let 1950 a 1984 přinesly pomoc sicilské ekonomice především díky důležitým investicím do infrastruktury, jež podpořily výstavbu dálnic a letišť. Geografie Podrobnější informace naleznete v článku Sicílie (ostrov)#Geografie.
Autonomní region zahrnuje hlavní ostrov Sicílie, který tvoří 98,9 % jeho rozlohy, a okolní ostrovy. Oblast je jednou ze seizmicky nejaktivnějších v Evropě. Nejvyšší horou je Etna na hlavním ostrově (3 403 metrů),[2] která je zároveň nejvyšší činnou sopkou evropského kontinentu. Sopečného původu jsou i Liparské ostrovy[3]v Tyrhénském moři, které patří k metropolitnímu městu Messina. Z těchto sedmi ostrovů jsou dosud aktivními sopkami Stromboli a Vulcano. Přehled ostrovů Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ostrovů Sicílie.
K autonomnímu regionu náleží kromě hlavního ostrova také na severu Liparské ostrovy a ostrov Ustica, na západě Egadské a Stagnonské ostrovy, na jihu ostrov Pantelleria a Pelagické ostrovy. Přehled ostrovů autonomního regionu Sicílie větších než 2 km² zahrnuje tabulka: .JPG) PolitikaV čele regionu stojí guvernér (Presidente), jenž je volen v přímé volbě na pětileté funkční období. Guvernér je zároveň hlavou regionální vlády (Giunta), jež se v současnosti skládá ze třinácti ministrů (Assessori). Nyní je guvernérem Renato Schifani za stranu Forza Italia.[5] Legislativním sborem je Regionální shromáždění (Assemblea Regionale), které má 70 členů a je voleno poměrným systémem. Volby probíhají společně s volbou guvernéra jednou za pět let. Sicílie představuje tradiční základnu středopravicové politiky. Po druhé světové válce byla silnou baštou Křesťanské demokracie (DC); její rivalové z Italské komunistické strany zde naopak dosahovali slabších výsledků. Na konci čtyřicátých let zde také dosahovalo zaznamenatelné podpory separatistické Hnutí za nezávislost Sicílie; tyto snahy ale postupně zapadly. Po zániku Křesťanské demokracie roku 1994 Sicílii vládne hlavně Středopravicová koalice, mezi jejíž zavedené hráče zde patří Forza Italia Silvia Berlusconiho a křesťanskodemokratická Unie středu (nástupnická strana DC). Výsledky posledních voleb do regionálního shromáždění (září 2022)
Administrativní děleníAž do roku 2015 se region skládal z 9 provincií. Dne 31. 7. 2015 na zasedání zastupitelstva autonomního regionu Sicílie byla schválena reforma správního uspořádání tohoto regionu, nově určující postavení center jednotlivých celků, včetně tří tzv. metropolitních měst – Palerma, Catanie a Messiny.[6][7] Zbývající provincie byly transformovány do tzv. volných sdružení obcí. Hospodářství a průmyslV zemědělství pracuje 12 % obyvatel. Mezi nejrozšířenější plodiny pěstované na sicilském území patří oliva, mandle, vinná réva, citrusy a pistácie. Můžeme zde nalézt i aleje korkových dubů. Plemenářství a chov zvířat nehraje v sicilském hospodářství velkou úlohu. Zmínit lze snad odchov ryb v sádkách a řídce se vyskytující chov koz (převážně v hornatých oblastech). V sektoru obchodu a služeb je na Sicílii zaměstnáno 68 % obyvatel. Průmysl zaměstnává na Sicílii 20 % obyvatelstva. Ostrov lze rozdělit na industriálně rozvinutější části, například Messina, Syrakusy, Caltanissetta a Catania a na oblasti s tradičním a méně technicky rozvinutým průmyslem. V rozvinutých oblastech najdeme převážně průmysl petrochemický, strojírenský a elektrotechnický. V ostatních oblastech jde o technologicky méně náročnou výrobu olivového oleje, těstovin nebo vína. V menší míře můžeme registrovat také těžbu nerostných surovin, jako je kamenná sůl nebo methan. Sicilská kuchyněNejvětší ostrov ve Středozemí byl během podmaňovaní ve starověku a středověku ovlivněn velkým množství kultur, mj. řeckou, římskou, aragonskou, normanskou, arabskou ad. a to se podepsalo i na gastronomii. Sicilská kuchyně je však ovlivněna i francouzskou a africkou kuchyní. Víno Malvázie z Liparských ostrovů, vůně mandlovníků, pistáciových stromů, olivových hájů, citrusovníků, pínií se snůbí s kulinářskou jednoduchostí. Každý kousek sicilského jídla je zážitkem. Pestrá jídla jsou dochucené vlastní solí z Marsaly a využitím bylinek, které tvoří základ sicilské kuchyně. K sicilské kuchyni neodmyslitelně patří i mořské ryby a vynikající sladké zákusky. Mezi typické pokrmy patří arancini (smažené rýžové koule), Pasta con le sarde (těstoviny se šafránem, sardinkami, ančovičkami, fenyklem a piniovými oříšky), Pasta alla Norma (těstoviny v rajčatové omáčce s lilkem a ricottou), cannoli (smažená křupavá trubička plněná sladkou ricottou) nebo granita (ledová tříšť s ovocnou příchutí).[8] Pamětihodnosti
OdkazyReference
Související články
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
