Stélka

Stélka (thallus) je označení pro těla bezcévných rostlin a některých řas či hub. Ta nejsou členěná (diferencovaná) na jednotlivé orgány, jimiž je u cévnatých rostlin kořen, stonek a list.^[1] Někdy však k jisté diferenciaci jednotlivých částí těla dochází, např. u mechů – tyto struktury označujeme jako fyloidy (zastupují listy), rhizoidy (zastupují kořeny) apod. Vnitřní stavba je většinou tvořena parenchymem.^[1]

Stélkatým tělem se vyznačují mechorosty (mechy, játrovky, hlevíky), lišejníky a gametofyt kapraďorostů. Rovněž tělům různých řas (nejen zelené řasy, ale i např. ruduchy či různá Chromalveolata) a sinic říkáme stélka, protože nejsou rozlišena.

Opakem stélky je kormus, rozlišené tělo.

Je možné rozlišovat několik druhů stélek řas:^[2][3]

• monadoidní stélka (bičíkatá) – jednobuněčná, jednojaderná, obvykle dvoubičíkatá, na povrchu s periplastem či pelikulou, často stigma nebo pulzující vakuola; vyskytuje se např. u skupin obrněnky, zlativky, krásnoočka, zelené řasy
• rhizopodová stélka (měňavkovitá, améboidní) – jednobuněčná, jednojaderná, pohyb panožkami, na povrchu bývá periplast či pouhá plazmalema, někdy též stigma nebo pulzující vakuola; vyskytuje se např. u různobrvek či u zlativek
• kapsální stélka (gloeomorfní) – jednobuněčná, jednojaderná, uložená ve slizu, někdy též stigma nebo pulzující vakuola; vyskytuje se např. u skupin Xanthophyceae či Chlamydophyceae
• kokální stélka (buněčná) – jednobuněčná, jednojaderná, nepohyblivá, povrch kryt buněčnou stěnou, uvnitř bez stigmat nebo pulzujících vakuol; vyskytuje se u různých zelených řas, např. spájivky a Chlamydophyceae
• trichální stélka (vláknitá) – mnohobuněčná, z jednojaderných buněk obklopených buněčnou stěnou, nevětvené nebo jednoduše větvené; vyskytuje se např. u skupin různobrvky, spájivky, jiné zelené řasy či kadeřnatky
• heterotrichální stélka – rovněž mnohobuněčná a z jednojaderných buněk, ale je u ní odlišeno hlavní (osní) a postranní vlákno; vyskytuje se např. u skupin ruduchy a parožnatky
• pletivná stélka – mnohobuněčná, odvozená od trichální a heterotrichální, vzniká buněčným dělením ve dvou nebo třech vzájemně kolmých rovinách, pseudoparenchymatická či dokonce parenchymatická (tzn. s plazmodezmaty mezi buňkami); vyskytuje se např. u skupin ruduchy a parožnatky
• sifonokladální stélka – mnohobuněčná ve tvaru vlákna či vakovitá, větvená či nevětvená, ale buňky (obklopené buněčnou stěnou) vždy mnohojaderné; vyskytuje se např. u zelených řas
• sifonální stélka (trubicovitá) – jednobuněčná, ale přesto ve tvaru vlákna či vakovitá, mnohojaderná, obklopená buněčnou stěnou; u různých zelených řas (rod Caulerpa)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku thallus na anglické Wikipedii.

• ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Stélka, Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, Dostupné online.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.