Stekník
Stekník (německy Steknitz) je vesnice a část obce Zálužice na Žatecku v okrese Louny v Ústeckém kraji. Stekník se nachází se asi tři kilometry od Žatce na ostrohu v Žatecké pánvi. Dominantou vesnice je zámek. Okolí vsi je charakteristické dlouhodobou tradicí pěstování a zpracování chmele, díky které se Stekník roku 2023 stal součástí regionu Krajina žateckého chmele zapsaného na seznam světového dědictví. Stekník je také název katastrálního území o rozloze 2,65 km².[3] HistoriePrvní písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1389.[4] Přírodní poměryJihovýchodně od vesnice vyvěrá u malé kaple pramen minerální vody. K mineralizaci dochází rozpouštěním síranů, které vznikají oxidací sulfidů v podloží tvořeném jílovci s častým výskytem krystalů sádrovce. Voda má pH 3,4 a celkový obsah rozpuštěných pevných látek ve vodě je asi 3 g·l−1.[5] ObyvatelstvoPři sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 207 obyvatel (z toho 94 mužů), z nichž bylo 41 Čechoslováků, 162 Němců a čtyři cizinci. Kromě čtyř evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 218 obyvatel: 71 Čechoslováků, 145 Němců a dva cizince. Stále převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také deset evangelíků, devět členů církve československé, jeden příslušník jiných církví a jeden člověk bez vyznání.[7]
PamětihodnostiStekník je vesnickou památkovou zónou. Na okraji vesnice stojí původně barokní zámek založený v roce 1681 žateckým měšťanem Jiřím Kulhánkem z Klaudensteinu. Dochovaná podoba je výsledkem rokokových úprav ze druhé poloviny 18. století.[9] Na návsi stojí venkovská usedlost čp. 9 s branou, která pochází ze druhé poloviny 18. století. Bránu zdobí rokokový znak, vázy a socha svatého Vavřince. Ze stejného období pochází pozdně barokní sýpka se zdobenými štíty, vikýři a znakem. Kromě nich jsou památkově chráněné také usedlosti čp. 26 a 27. Dále se ve vesnici nachází socha Panny Marie Immaculaty a socha svatého Floriána (obě z roku 1766), socha svatého Františka (1767) a socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1778.[10] Galerie
Reference
Externí odkazy
|