Horovi synové je původní egyptské označení skupiny čtyř, převážně pohřebních staroegyptskýchbohů, pokládaných za syny boha Hora v jeho významově a lokálně variantních jménech, a to například
() Horus s rohy boha Khnema, () Horus starý, () Horus pohledný.[1] Dalších osm vyskytujících se jmen zmiňuje Budge.[2] Otcem synů je Horus, matkou je Isis.
Mytologie
Jejich votivní postavy tvarované do pohřebních kanop k ukládání vnitřních orgánů zemřelého, jako součást mumifikace a také součást pohřební výbavy, jsou nacházeny v zachovaných hrobkách a datují se už ve Střední říši. Postavy synů jsou rovněž zobrazovány ve výzdobách hrobek, jako je v hrobce připisované faraonu Ajemu z 18. dynastie, kde jsou synové zobrazeni jako čtyři zcela lidské mumifikované královské postavy, sedící ve dvojicích po stranách obětního stolu, přičemž Duamutef a Kebehsenuf mají na hlavách hornoegyptskoubílou korunu, zatímco Imset a Hapi nesou červenou korunuDolního Egypta.[2][3] Panovník je zobrazen s korunou obou zemí Pšechent [4] Synové Horovi byli zároveň i představiteli větrů vanoucích ze čtyř světových stran, případně světových stran samotných, Duamutef východní, Hapi severní, Kebehsenuf západní a Imset jižní[1]. Horus k tomu pravil:
Dejte dva bratry Butovi a dva bratry do Hierakonopolis, v této mé společnosti budou se mnou spojeni na věčnost aby země vzkvétala a nepokoje ustaly
V Textech pyramid jsou synové Hora zmiňováni jako „přátelé krále“ a zemřelému faraonovi pomáhají při jeho výstupu na nebesa. Později jsou obecně zmiňováni jako ochránci zemřelých, zejména před hladem a žízní.[6]
↑ abcBUDGE, Wallis. The Gods of the Egyptians or Studies in Egiptian Mythology [online]. Chicago: London, Mathuen & Co. London, 1904 Vol.I. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcBUDGE, Wallis. The Gods of the Egyptians or Studies in Egiptian Mythology [online]. Chicago: London :Mathuen & Co., 1904 Vol.II. S. 466–4. Dostupné online. (anglicky)
↑JAMES, T. G. H. Hrobka Aje. In: WEEKS, Kent R. Údolí králů : hrobky a zádušní chrámy západních Théb. Čestlice: Rebo, 2002. ISBN80-7234-247-9. S. 172.
↑BUDGE, Wallis. Book of the dead [online]. London: Kegan Paul, Trench, Trubner & CO ., 1898. Dostupné online. (anglicky)