Třída Cleveland byla třídalehkých křižníkůamerického námořnictva z období druhé světové války. Je to vůbec nejpočetnější třída křižníků v historii.[2] Celkem bylo objednáno 52 lehkých křižníků této třídy. Dokončeno jich bylo 28 (jeden až jako raketový křižník), trup devíti dalších byl přestavěn na lehké letadlové lodětřídy Independence, 13 křižníků bylo přeobjednáno v upravené podobě jako třída Fargo a stavba ostatních byla zrušena. Třída Fargo se lišila především kompaktnější nástavbou s jedním komínem (stejně se lišily těžké křižníky třídy Oregon City od původní třídy Baltimore). Křižníky byly ve službě v letech 1942–1956. Intenzivně byly nasazeny za druhé světové války, přičemž žádný nebyl ztracen. Šest jednotek bylo později přestavěno na raketové křižníky tříd Galveston a Providence.
Stavba
Vývoj třídy byl zahájen roku 1938. Původně se mělo jednat o menší křižníky (výtlak 8000 t) respektující omezení daná Washingtonskou konferencí. Po vypuknutí války v Evropě omezení padla a bylo rozhodnuto dále rozvíjet vyzkoušenou konstrukci předcházející třídy St. Louis.[2][3] Při konstrukci třídy Cleveland byl kladen důraz na lepší protiletadlovou výzbroj a větší dosah, než tomu bylo u předchozích tříd.
Celkem bylo objednáno 52 křižníků této třídy. Do stavby se zapojily americké loděnice New York Shipbuilding Corp. v Camdenu, Newport News Shipbuilding and Dry Dock Co. v Newport News, Bethlehem Steel Corp. ve Fore River v Quincy a William Cramp & Sons Shipbuilding Co. ve Filadelfii.
Stavební program však výrazně ovlivnil průběh války. Celkem 27 jednotek bylo dokončeno v podobě lehkých křižníků. Nedostatek letadlových lodí vedl k nouzovému řešení a devět trupů bylo dokončeno jako letadlové lodětřídy Independence. Stavba dalších křižníků byla zrušena, neboť ke konci války už byly nadbytečné. Stavba křižníků Buffalo a Newark byla zrušena už roku 1940, aby se loděnice Federal Shipbuilding and Drydock Company v Kearny mohla soustředit na stavbu torpédoborců.[2] Stavba křižníku Galveston byla přerušena a dokončen byl až roku 1958 jako raketový křižník.[2]
Roku 1942 bylo rozhodnuto, že křižníky (CL-106 až 118) budou dokončeny podle vylepšeného projektu lišícího se především kompaktnější nástavbou s jediným komínem, což zlepšovalo problém s přetížením nástaveb a zefektivňovalo využití protiletadlových kanónů. Tato verze je označována jako třída Fargo. Dokončeny ale byly pouze dvě jednotky a stavba ostatních zrušena.[2]
Vyřazen 1947, přestavěn na raketový křižník (CLG 5), zařazen 7. září 1960, vyřazen a vyškrtnut 1979, roku 1999 potopen jako cvičný cíl jihokorejskou ponorkou Lee Chun (SS 062).[22]
Základní výzbroj tvořilo dvanáct 152mm kanónů ve třídělových věžích, doplněných stejným počtem 127mm kanónů ve dvoudělových věžích, osmi 40mm kanóny a třinácti 20mm kanóny. Složení lehké výzbroje se u jednotlivých plavidel lišilo. Neseny byly dva katapulty a čtyři hydroplány (Curtiss SOC Seagull, Vought OS2U Kingfisher). Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a čtyři převodové turbíny General Electric o celkovém výkonu 100 000 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 32,5 uzlu. Dosah byl 11 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[2]
Modifikace
Během války byly křižníky vybavovány novými radary a byla upravována jejich protiletadlová výzbroj.[2] První plavidla měla nástavby částečně z hliníkových slitin, kvůli nedostatku hliníku ale za války výroba přešla na nástavby z těžší oceli. Společně s vysoko položenými novými radary to výrazně zhoršovalo stabilitu křižníků.[3]
Služba
Za druhé světové války bylo do služby přijato 22 křižníků.[3] Za války byla naprostá většina křižníků nasazena v Pacifiku, v menší míře v Evropě a Středomoří. Bojový křest prodělal křižník Cleveland roku 1942 během operace Torch. V Pacifiku křižníky především tvořily doprovod rychlých letadlových lodí. Ostřelovaly také pozemní cíle (např. na Okinawě). Columbia, Denver, Santa Fe, Mobile, Vincennes a Miami se roku 1944 účastnily bitvě u Leyte.[3] Žádný z nich nebyl během války ztracen.
Křižníky byly vyřazeny do roku 1950 (jediný Manchester do roku 1956) a následně drženy nějaký čas v rezervě. Manchester prodělal tři nasazení v korejské válce, kde získal devět vyznamenání Battle Star.[3]
Křižník Atlanta byl výrazně přestavěn na cílovou loď určenou ke zkouškám odolnosti proti výbuchům (operace Sailor Hat).[29]
Přestavba na raketové křížníky
Šest vyřazených křižníků (Galveston, Little Rock, Oklahoma City, Providence, Springfield a Topeka) bylo později rozsáhle přestavěno na raketové křižníky tříd Galveston a Providence. Vyřazeny byly do roku 1979. Raketový křížnk Little Rock se dochoval jako muzejní loď v Buffalo and Erie County Naval & Military Park v Buffalu.[2]