Třída Freccia
Třída Freccia byla třída meziválečných torpédoborců italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky pro italské námořnictvo a další čtyři objednalo Řecko jako třídu Hydra. Oba státy je nasadily za druhé světové války. Všechny italské a dva řecké torpédoborce byly za války ztraceny. Zbylé dva byly vyřazeny roku 1946. Nedostatkem plavidel této třídy byla její špatná stabilita.[1] StavbaItalské torpédoborce této třídy byly objednány jako doprovod italských těžkých křižníků. Pro italské námořnictvo byly postaveny čtyři jednotky, přijaté do služby v letech 1931–1932.[1] Roku 1929 objednalo další čtyři torpédoborce Řecko, které reagovalo na objednávku torpédoborců tureckým námořnictvem. Řecká plavidla byla do služby přijata v letech 1932–1933.[2]
KonstrukceTřída FrecciaVýzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny ve dvoudělových věžích, dva 40mm protiletadlové kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a dva trojhlavňové 533mm torpédomety. Mohly nést až 54 min. Pohonný systém tvořily tři kotle Thornycroft a dvě sady turbín Parsons o výkonu 44 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů.[1] Třída HydraŘecká plavidla měla odlišnou výzbroj, kterou tvořily čtyři jednohlavňové 120mm kanóny, tři 40mm kanóny a dva trojhlavňové 533mm torpédomety. První pár rovněž unesl až 40 min. Pohonný systém tvořily tři kotle Thornycroft a dvě sady turbín Parsons o výkonu 44 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů.[2] ModifikaceU třídy Freccia na začátku války její 40mm kanóny a 13,2mm kulomety nahradilo pět až šest 20mm kanónů Breda.[1] Britská úprava torpédoborců Spetsai (H 07) a Kountouriotis (H 38) na eskortní torpédoborce zahrnovala odstranění předního torpédometu a zadní dělové věže, které nahradil jeden 76mm kanón, dva 20mm kanóny, osm vrhačů a dva spouštěče hlubinných pum, přičemž instalován byl rovněž sonar typu 128.[2] OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|