Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Třída Scharnhorst (1906)

Třída Scharnhorst
SMS Scharnhorst
SMS Scharnhorst
Obecné informace
UživatelVlajka Kaiserliche Marine Kaiserliche Marine
Typpancéřový křižník
Lodě2
Osudpotopeny
Předchůdcetřída Roon
NástupceBlücher
Technické údaje
Výtlak11 600 t
Délka137 m
Šířka21,6 m
Ponor7,5 m
Pohon18 kotlů, 3 parní stroje
3 lodní šrouby
26 000 hp
Rychlost22,5 uzlu
Posádka765
Výzbroj8× 210mm kanón (2×2, 4×1)
6× 150mm kanón (6×1)
18× 88mm kanón (18×1)
4× 450mm torpédomet (4×1)
Pancířpaluba 55 mm
boky až 150 mm
velitelská věž 170 mm

Třída Scharnhorst byla třída pancéřových křižníků německé Kaiserliche Marine. Tvořily ji jednotky Scharnhorst a Gneisenau, postavené v letech 1904–1908.[1] Byly to poslední postavené a nejsilnější německé pancéřové křižníky.[2]

Oby křižníky byly v první světové válce součástí Německé východoasijské eskadry admirála von Spee. Eskadra nejprve jednoznačně porazila britskou eskadru v bitvě u Coronelu, aby byla sama zničena o měsíc později v bitvě u Falklandských ostrovů. Scharnhorst a Gneisenau byly oba v bitvě potopeny.

Stavba

Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. První postavila loděnice Blohm & VossHamburku a druhý loděnice AG WeserBrémách. Do služby byly přijaty v letech 1907–1908.[2]

Jednotky třídy Scharnhorst:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Scharnhorst Blohm & Voss 1905 1906 24. října 1907 Dne 8. prosince 1914 byl potopen v bitvě u Falklandských ostrovů.
Gneisenau AG Weser 1904 1906 6. března 1908 Dne 8. prosince 1914 byl potopen v bitvě u Falklandských ostrovů.

Konstrukce

Dělová věž Scharnhorstu

Třída vycházela z předchozí třídy Roon, měla však větší výtlak a silnější výzbroj (byly u nich přidány čtyři kasematové 210mm kanóny). Hlavní výzbroj lodí tak tvořilo osm 210mm kanónů, z nichž čtyři z nich byly ve dvou dvouhlavňových věžích a čtyři v kasematech. Sekundární ráží představovalo šest 150mm kanónů v kasematech. Lodě dále nesly osmnáct 88mm kanónů a čtyři torpédomety.[3] Pohonný systém tvořilo 18 kotlů a tři parní stroje o výkonu 26 000 hp, pohánějící tří lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 22,5 uzlu.[2]

Osudy

Britský bitevní křižník HMS Infexible s trosečníky z pancéřového křižníku Gneisenau

Oby křižníky tvořily na počátku první světové války jádro Německé východoasijské eskadry admirála Maxmiliana von Spee. Speeova eskadra nejprve 1. listopadu 1914 jednoznačně porazila slabší britskou eskadru v bitvě u Coronelu. Sama však byla zničena o měsíc později v bitvě u Falklandských ostrovů. Scharnhorst a Gneisenau byly oba v bitvě potopeny.

Vlajkový Scharnhorst byl potopen palbou britských bitevních křižníků Invincible a Inflexible. Zahynula celá posádka včetně velitele eskadry admirála von Spee.[4] Gneisenau byl těžce poškozen palbou britských bitevních křižníků InvincibleInflexible a v bezvýchodné situaci potopen vlastní osádkou. Padla většina posádky i velitel lodi kapitán Maerker. Celkem 187 námořníků bylo zajato.[5]

Odkazy

Reference

  1. MILFORD, Darren. Scharnhorst Class Armoured Cruisers [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2009-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d SCHARNHORST armoured cruisers (1907-1908) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 140. 
  4. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 157. [Dále jen Hrbek 2001]
  5. Hrbek 2001, s. 158.

Literatura

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 

Související články

Externí odkazy

Prefix: a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Portal di Ensiklopedia Dunia

Kembali kehalaman sebelumnya