Třída U 139 byla třída oceánských křižníkových ponorek německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě v německém námořnictvu byly v roce 1918. Žádná nebyla za války ztracena. Po válce ponorky připadly Francii, USA a Velké Británii.[2]
Stavba
Ponorky byly označeny jako projekt 46. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Postavila je německá loděnice Germaniawerft v Kielu.[2]
Roku 1918 připadla Francii, zařazena jako Halbronn, sešrotována 1935.
Kapitänleutnant Weddingen, U 140
Germaniawerft, Kiel
1916
4. listopadu 1917
březen 1918
Roku 1919 připadla USA, dne 22. července 1921 potopena jako cvičný cíl.
U 141
Germaniawerft, Kiel
1916
9. ledna 1918
červen 1918
Roku 1918 připadla Velké Británii, sešrotována.
Konstrukce
Porovnání velikosti modelů ponorek třídy U 139 a třídy UB I
Ponorky měly dvoutrupou koncepci.[2] Byly vyzbrojeny dvěma 150mm kanóny KL/45 a šesti 500mm torpédomety (čtyři příďové, dva záďové) se zásobou 19 torpéd. Část velitelské věže a další vybraná místa chránilo lehké pancéřování. Pohonný systém tvořily dva diesely Germania o výkonu 3300 bhp, jeden diesel MAN-Brown Boveri o výkonu 450 shp a dva elektromotory AEG o výkonu 1690 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15,3 uzlu na hladině a 7,6 uzlu pod hladinou. Dosah byl 12 630 námořních mil při rychlosti 8 uzlů na hladině a 53 námořních mil při rychlosti 4,5 uzlu pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 75 metrů.[1] Ponoření trvalo 40 vteřin.[2]
Modifikace
Ponorky U 140 a U 141 měly výzbroj posílenu o dva další 88mm kanóny. Poháněly dva hlavní diesely MAN o výkonu 3500 bhp, pomocný třetí diesel a elektromotory byly stejné. Jejich rychlost na hladině se zvýšila na 15,8 uzlu. Dosah byl 17 750 námořních mil.[2]
Odkazy
Reference
↑ abGARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN978-0-85177-245-5. S. 179. (anglicky)
