Poté, co hrál v mládežnickém týmu i s Zoffem, debutoval ve svých 20 letech na konci sezony 1958/59 proti Milánu (0:7) 2. června1959.[4] V následující sezoně již hrál v sedmi zápasech. To jej přivedlo do reprezentace, které hrálo na OH 1960.
Juventus a Palermo
Do Juventusu přišel na návrh Bonipertiho v roce 1960. I když s klubem získal svůj první titul, odehrál celkem jen 16 utkání a byl považován za nevhodného pro styl hry v klubu.[5] A tak byl vyměněn do Palerma za Anzolina + dva hráči na hostování a ještě 100 milionu lir. V novém klubu se stal stabilním hráčem sestavy. První branku vstřelil proti Juventusu (4:2).[6]
Inter
Po skvělé sezoně se stěhoval do Interu. Zde potom působil 12 let a vyhrál celkem 9 trofejí. Vyhrál čtyři tituly (1962/63, 1964/65, 1965/66, 1970/71). Ale hlavní trofeje získal dvakrát po sobě. Byl to poháru PMEZ, který vyhrál v sezonách (1963/64 a 1964/65. K nim přidal také dva krát po sobě Interkontinentální pohár (1964, 1965). Za Nerazzurri odehrál celkem 467 utkání.
Neapol
Funkcionáři v Interu si mysleli že po zranění které si přivodil na MS 1974, již nebude tak dobrým hráčem.[7] A tak odešel do Neapole, kde strávil poslední tři sezony své fotbalové kariéry. V první sezoně chyběli dva body aby mohl vyhrát titul, jenže Juventus byl lepší. A tak jedinou trofej pro Neapol získal v sezoně 1975/76Italský pohár.
Celkem odehrál za svou kariéru 657 utkání a vstřelil 9 branek.
Reprezentační
Na MS 1974 proti Argentině.
V reprezentací debutoval na OH 1960.[8] Další utkání si připsal až za tři roky. V letech 1965 až 1974 se již stal stabilním členem základní sestavy Azzurri Zúčastnil se celkem tří turnajů MS (1966, 1970, 1974). Byl i ve vítězném týmu z ME 1968. Poslední utkání za Azzurri odehrál 23. června1974 proti Polsku (1:2).[9] Celkem odehrál 66 utkání plus 4 na OH a vstřelil dvě branky. Jeho dres s číslem 5 s posledního utkání je vystaven muzeu ve fotbalové federace.
[10]
Trenérská kariéra
Když ukončil v roce 1977 fotbalovou kariéru, netrvalo dlouho a stal se hlavním trenérem třetiligovéhoLivorna. Po dvou letech odešel a přijal nabídku stát se trenérem v nejvyšší lize. Nabídku mu podal klub Catanzaro. Obsadil solidní 8. místo. V následující sezoně 1981/82 se stal trenérem Boloně, jenže ta jej v březnu propustila. V téhle sezoně dal šanci mladému hráči jménem Roberto Mancini.
.svg){kind=small}
