|
Tomáš Seidan
Tomáš Seidan (6. září 1830 Praha[1] – 2. prosince 1890 [2][3] Praha) byl český sochař a pedagog. ŽivotNarodil se v Praze na Starém Městě v rodině rytce Antonína Seidana. Pocházel z devíti sourozenců. Jeho starší bratr Václav Jan Seidan (1817–1870)[4] byl medailérem. V roce 1839 zemřel otec Antonín Seidan.[5] Tomáš Seidan se vyučil sochařství v dílně bratrů Josefa a Emanuela Maxových a v letech 1843–1845 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Christiana Rubena. V té době došlo k reformám výuky od strnulého akademismu směrem k realistické malbě. Od roku 1849 Seidan působil jako modelér porcelánky ve Staré Roli a po odchodu Václava Levého do Říma (1854) převzal jeho dílnu. Po dvacet let působil jako profesor modelování na Pražské technice.[6] Na pražské Akademii nebyl zřízen ateliér sochařství a proto hodiny modelování v ateliéru sochaře Tomáše Seidana navštěvoval Josef Mauder, Ladislav Šaloun a také mladý Myslbek. Myslbek strávil v Seidanově ateliéru dva roky a pak přešel k Václavu Levému. Později se podílel jako Seidanův pomocník na sochařské zakázce ve vídeňském Arsenálu. Tomáš Seidan byl členem Umělecké besedy, Krasoumné jednoty (1870–1890) a Spolku svatého Lukáše (1871–1890). Zemřel v Praze v prosinci 1890 ve věku 60 let a je pohřben na Olšanských hřbitovech (V. hřbitov, 10. oddělení, hrob 148).[7] DíloSeidanovo dílo je pozdně klasicistní, ale jeho portréty jsou oproti Maxovým živější a více se zaměřují na detail. Za jeho nejzdařilejší práci je považován pomník J. F. Smetany, který neusiluje o idealizaci, postrádá dobový patos a nejvíce se vzdaluje sochařskému akademismu. Od současníků se Seidan odlišuje realistickým ztvárněním v několika drobných plastikách, které nejvíce vypovídají o jeho výtvarné představivosti a přibližují ho tvorbě následující generace.[8] Ve velkých plastikách z pozdějšího období chybí fantazie a vzlet, které Seidan nahrazuje plastickou manýrou s prvky klasicismu, novorenesance a realismu. Seidanovy sochy poznamenal živnostenský ráz jeho sochařské dílny, který je řadí k tehdejšímu průměru, s těžko rozeznatelným autorským rukopisem. Jeho návrhy na výzdobu Palackého mostu v Praze i jiné příležitostné práce byly překonány následující generací sochařů v čele s Josefem Václavem Myslbekem a v soutěži neobstály.[9] Realizovaná díla  
Společné výstavy
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||
