|
Tygr indický
Tygr indický, také zvaný tygr bengálský, je regionální formou poddruhu tygra Panthera tigris tigris. V roce 2015 byla zpochybněna platnost většiny poddruhů tygra. Poddruhy tygr čínský, indočínský, malajský a ussurijský byly označeny za regionální formy Panthera tigris tigris.[2] Následné analýzy celého genomu tygra ale znovu podpořily platnost poddruhu tygr ussurijský.[3][4] Vzhledem těmto výsledkům je taxonomie tygra znovu přezkoumávána komisí IUCN.[5] Tygr indický obývá indický subkontinent a spolu s tygrem ussurijským je největší a nejmohutnější známou kočkovitou šelmou. PopisHmotnost velkých dospělých samců se pohybuje většinou kolem 200–220 kg, vzácně až 260 kg. Samice váží většinou 100–130 kg, zřídka až 160 kg. Celková délka v přímé linii (včetně ocasu) dosahuje u velkých samců většinou 275–290 cm, vzácně až 305 cm. Celková délka samic činí 240–265 cm. Slavný samec „Bachelor of Powalgarh“ zastřelený Jimem Corbetem v roce 1930 na území Kumaónu (severní Indie) měřil 322,5 cm. Jde o délku měřenou podél křivek těla, takže odpovídající délka měření v přímé linii je asi 307 až 310 cm.[6] V letech 1973 až 1980 bylo v národním parku Čitvan v Nepálu odchyceno 7 dospělých samců s průměrnou hmotností 235 kg (nejtěžší tygr vážil 261 kg). V těchto případech nebylo ale uvedeno, zda měli odchycení tygři plné žaludky, což je pravděpodobné u použité techniky odchytu a použití návnady.[7] Nejmenší zaznamenané hmotnosti indických tygrů pocházejí z mangrovových lesů v Sundarbans, kde dospělé samice váží jen 75 až 80 kg.[8] Celková délka lebek samců indických tygrů se pohybuje většinou od 329 do 378 mm. Lebka samic je výrazně menší s celkovou délkou mezi 275 a 311 mm.[6] Základní zbarvení je dosti variabilní, nejčastěji však matně naoranžovělé až lehce narudle-okrově plavé. Příčné pruhy jsou prakticky všude na těle zcela černé a nepříliš husté.[9] VýskytTygr indický obývá Indii, Bangladéš, Nepál, Bhútán a Myanmar.[9] Jedná se o lesní šelmu. K životu potřebuje velké území člověkem nedotčené krajiny. Jedna samice potřebuje v minimálně 25 km2.[10] Podle odhadu z roku 2008 se vyskytovalo ve volné přírodě 1790 až 2760 jedinců (v Indii 1170-1660, v Bangladéši 300-500, v Nepálu 100-370, v Bhútánu 70-80 a v Myanmaru 150).[11] I přes relativně vyšší počet indických tygrů je tento podruh tygra ohrožen příbuzenským křížením více než ostatní poddruhy nebo populace kvůli fragmentaci přirozeného prostředí.[4] Na počátku 20. století byli tygři v Indii běžní. Britové a privilegovaní mahárádžové tygry intenzivně lovili. Historik Mahesh Rangarajan uvádí, že mezi roky 1875 a 1925 bylo uloveno přes 80 000 tygrů.[12] Příchodem terénních džípů během druhé světové války a šířením zbraní po získání nezávislosti v roce 1947 přestal být lov sportem jen pro bohaté lidi, což mělo pro indickou divokou zvěř ničivé důsledky. V roce 1972 byl v Indii schválen zákon o ochraně přírody a lov tygrů byl zakázán. Schválení zákona umožnila indická politická vůdkyně, Indira Gandhi, která měla hluboký zájem o divokou přírodu. Dne 1. dubna 1973 byl Národním parku Jima Corbetta zahájen Projekt tygr, jeden z nejznámějších ochranářských projektů v moderní době. Do roku 1984 se Projekt tygr rozšířil do dalších 14 národních parků.[13] Potrava a způsob lovuTygři loví především za soumraku a úsvitu, tedy v době kdy je také jejich kořist nejaktivnější. Tygři se obvykle setkávají s potenciální kořistí při pravidelných obchůzkách svého domovského areálu.[14] Přirozenou potravou tygra jsou kopytníci středních až velkých rozměrů. K potravě indického tygra patří divoká prasata, jeleni (sambar, axis, barasinga), buvol indický, gaur, ale i někteří primáti, jako hulmani a languři, a jiná menší zvířata. Tygr má velmi rád vodu. Proto nepřekvapí, že loví také ryby a výjimečně i krokodýly.[9] Rozmnožování K páření dochází během celého roku, nejčastěji však od konce listopadu do dubna. Tygřice přichází do říje v intervalech zhruba 3 až 9 týdnů a k páření je svolná asi 3 až 6 dní. Tygřice je březí v průměru 104 až 106 dní. Obvykle se narodí 2 nebo 3 mláďata. Samice kojí mláďata 3 až 6 měsíců, menší kousky masité potravy přijímají od věku 2 měsíců. Skutečného lovu se začínají účastnit ve věku 5 až 6 měsíců.[15] Bílý tygr Bílí tygři jsou uměle vyšlechtěnou formou tygra indického.V roce 1951 lovci v přírodě odchytili světle zbarvené mládě tygra, samečka Mohana, který se dostal do soukromé sbírky mahárádži z Révy. Mahárádžovi se zalíbilo světlé zbarvení srsti, a tak se rozhodl vyšlechtit bílého tygra. V dospělosti zplodil Mohan několik mláďat s nepříbuznou klasicky zbarvenou samicí Begum. Někteří jejich potomci měli světleji zbarvenou srst. Jedním z nich byla tygřice Radha, se kterou Mohan zplodil čtyři bílá mláďata. Tak započal chov této šelmy, která se vyskytuje pouze v chovech v lidské péči, nikoliv ve volné přírodě. Potomci Mohana pak putovali v 60. letech do Evropy i za oceán do dalších institucí, zoologických zahrad a soukromých chovů.[16] Bílé zbarvení srsti je znakem částečného albinismu, který značí nedostatek barviva. Od pravých albínů se liší modrým zbarvením očí. Čenich, oční víčka a polštářky tlap jsou načervenalé nikoliv růžové. Pruhy jsou hnědé až tmavě šedé.[16] Existují i téměř zcela bílí tygři se slabými až téměř neexistujícími úzkými pruhy na trupu a světle hnědými kroužky na ocase. Sněhově bílá srst je způsobena další genetickou mutací, tedy přítomností dalšího recesivního genu.[17] V ČR je chová Zoo Liberec, Zoo Dvorec a Ringelland v Záhoří nad Labem. Na Slovensku bíle tygry chová Zoo Bratislava a Zoo Košice. Zajímavosti
Galerie
Reference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||
