|
Václav Novotný (historik)
_Hrob_B.jpg) Václav Novotný (5. září 1869 Ivančice[1] – 14. červenec 1932 Řevnice[2]) byl český historik Gollovy školy a profesor českých dějin na Univerzitě Karlově v Praze. Badatelsky se věnoval raným českým dějinám a husitství, pojetím českých dějin měl blízko k Palackému a Masarykovi, metodou byl pozitivisticky zaměřený na fakta a kritiku pramenů. Jím zřízená edice Laichterova nakladatelství České dějiny měla nenaplněnou ambici stát se novým celkovým zpracováním tématu, které by nahradilo dosud nepřekonané Palackého Dějiny. ŽivotVáclav Novotný se narodil v Ivančicích na jižní Moravě v rodině učitele Václava Novotného (1828–1895), dětství a mládí prožil v Českých Budějovicích. Po maturitě zamířil do Prahy studovat dějiny a pomocné vědy historické. Byl žákem profesorů Jaroslava Golla a Josefa Emlera. Zajímal se o poezii a sám např. publikoval jako šestnáctiletý v Zábavných listech (báseň Józa huslař). Jako pokrokář a realista projevoval zájem o veřejné politické dění žurnalistickými příspěvky v Radikálních listech, Neodvislosti a českobudějovickém Pokroku, blízký vztah měl k Času. V roce 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů. V roce 1893 se stal doktorem filosofie, v letech 1895–1896 byl profesorem gymnázia v Praze II, jeho žádost o místo adjunkta v pražském městském archivu byla v roce 1896 zamítnuta, přes vřelé doporučení V. V. Tomka (1818–1905) i Josefa Emlera (1836–1899). V období 1896–1908 byl úředníkem místodržitelského archivu v Praze, v roce 1898 habilitoval jako soukromý docent pro české dějiny. V roce 1905 se mu dostalo titulární mimořádné profesury, ale skutečným mimořádným profesorem byl jmenován až v roce 1908, řádným profesorem se stal v roce 1911 a zůstal jím až do závěru svého života v necelých 63 letech. V letech 1918/1919 působil jako děkan Filosofické fakulty UK. Od roku 1904 byl mimořádným a od roku 1915 řádným členem Královské české společnosti nauk, od 1923 až do smrti tajemník její I. třídy. Od roku 1909 byl dopisujícím, 1918 mimořádným a 1924 řádným členem České akademie věd a umění a předsedou její komise pro vydávání Sbírky pramenů českého hnutí náboženského ve 14. a 15. století. Od roku 1916 působil jako řádný člen Archivní rady ve Vídni, byl též předsedou Historického spolku a stál v čele jeho komise pro vydávání Pramenů dějin českých. Byl členem Společnosti Husova muzea a předsedou Vlastivědné společnosti jihočeské. Účastnil se též mezinárodních historických kongresů v Bruselu (1923) a Oslo (1928). Byl též rytířem francouzské čestné legie, čestným členem polského Towarzstwa Historycznego, zahraničním členem Towarzystwa nauk ve Lvově a dopisujícím členem Školy slovanských studií při univerzitě v Londýně.[3] Vedle univerzity přednášel od jejího zřízení v roce 1919 na Státní archivní škole v Praze, v letech 1922–1929 také na Škole vysokých studií pedagogických. Ve své vědecké práci se zaměřil na husitství, mistra Jana Husa, náboženské dějiny a postupně celé starší české dějiny. Jeho písemnou pozůstalost převzal od Historického ústavu ČSAV v roce 1991 Archiv Akademie věd ČR (tehdy ještě Ústřední archiv ČSAV) v Praze. Pohřben je na smíchovském hřbitově na Malvazinkách. Rodinný životS manželkou Ludovikou, rozenou Raflerovou, měl dceru Jiřinu (syn Václav zemřel předčasně).[4] Archivní fondy a sbírky v Česku
Biografie
Dílo
OdkazyReference
Materiál čerpán též z web stránek http://www.historie.kvalitne.cz Archivováno 14. 1. 2008 na Wayback Machine., kde lze nalézt korespondenci a plné texty prací dr. Novotného a nekrology otištěné na jeho počest. Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||
