|
Václav Steffal
Václav Steffal (17. září 1841 Rodvínov[1] — 14. dubna 1894 Praha)[2] byl český anatom, první profesor anatomie na nově osamostatněné české lékařské fakultě v Praze (1883-94). Zakládal český anatomický ústav a spoluvytvářel odbornou terminologii. Jako okresní lékař v Praze (1872-83) a člen pražského obecního zastupitelstva (po r. 1886) usiloval o zlepšení zdravotních poměrů města (asanace Josefova, výstavba kanalizace, školní hygiena). Přispíval do odborných časopisů, Riegrova a Ottova slovníku naučného. Preparoval mozek Františka Palackého. ŽivotNarodil se 17. září 1841[1][p 1] v Rodvínově u Jindřichova Hradce[1][p 2] jako syn pokrokového sedláka. Jeho otec rád četl, starší bratr Matěj jako první na jindřichohradecku zaváděl střídavé hospodaření.[3] Roku 1862 absolvoval jindřichohradecké gymnázium a nastoupil na pražskou lékařskou fakultu, přičemž ho podporoval strýc Šimon, kněz v Kostelní Radouni.[3] Promoval 7.[3] nebo 6. listopadu 1868[4] a ještě předtím získal od profesora Bochdálka místo asistenta. Byl velmi snaživý a aktivní, účastnil se mnoha anatomických pitev, studoval i o prázdninách a praktické zkušenosti využíval při výkladech. Pracoval také souběžně ve všeobecné a dětské nemocnici, byl rovněž promován za magistra porodnictví a doktora chirurgie. Když roku 1871 odešel profesor Bochdálek do penze, byl Steffal jmenován jeho provizorním nástupcem a předpokládalo se, že na této pozici již zůstane.[3] Vznikla i petice na jeho podporu, ale nakonec jeho místo získal německý profesor Wilhelm von Henke.[4] Steffal odešel z akademické sféry a roku 1872 byl jmenován asistentem okresního lékaře v Praze,[5] později okresním lékařem.[3] Byl například volán k případům náhlých úmrtí,[6] dokonaných sebevražd[7] i pokusům o ně.[8] Pracoval také příležitostně v anatomickém ústavu u profesora Flemminga,[4] účastnil se činnosti spolku českých lékařů (1877-79 jednatel, určitou dobu místopředseda)[4] a pořádal pro toto sdružení[9] i pro spolek mediků přednášky.[10][11] Roku 1880 byl společně s dr. Hynkem Pelcem jmenován do stavební komise města Prahy.[12] Školil v anatomii cvičitele Sokola a od roku 1880 byl členem zkušební komise pro učitelství tělocviku na středních školách a učitelských ústavech.[13] Z funkce okresního lékaře odstoupil roku 1883, poté, co byl jmenován univerzitním profesorem.[14] Významným Steffalovým činem bylo preparování mozku Františka Palackého. Tělo tohoto historika a politika bylo po smrti († 26. května 1876) vystaveno na katafalku ve Staroměstské radnici, kde mu vzdávaly čest davy lidí.[15] Po uzavření smutečního sálu večer před pohřbem, 30. května 1876, Steffal v přítomnosti náměstka starosty A. O. Zeithammera provedl pitvu Palackého hlavy. Konstatoval přitom, že „lebka jest nadobyčejně krásně tvořena, mozku mnoho a týž také velmi pěkný“. Mozek vyjmul z lebky a umístil do zvláštní skleněné nádoby, která byla uložena „na věčnou památku“ v Národním muzeu.[16] (V hlavním sídle muzea byl uchováván do roku 2015, kdy byl v kvůli rekonstrukci budovy převezen do Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra v Palackého ulici. Přitom se také zvažovalo, zda by neměl být raději pohřben.)[17] Okolnosti a výsledek pitvy popsal následujícího roku v Časopise českých lékařů.[18] Roku 1883 vznikla (v rámci dělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou část) samostatná česká lékařská fakulta[3] a Steffal byl téhož roku jmenován prvním, mimořádným profesorem deskriptivní anatomie.[19] Jeho úkolem bylo, vytvořit český anatomický ústav a kodifikovat českou odbornou terminologii. Začátky byly obtížné. Posluchačů bylo mnoho, učeben a pomůcek se nedostávalo. Steffal při své činnosti zápasil také s vlastními nedostatky — 12 let se věnoval praktické medicíně a nesledoval vědecký vývoj v oboru. Proto cestoval, navštěvoval anatomické ústavy v Rakousku, Švýcarsku a Německu a užitečné postupy zaváděl. Byl rovněž členem terminologické komise, ale jeho handicapem bylo, že studoval téměř výhradně v němčině. Nakonec se svými spolupracovníky vytvořil asi tisíc anatomických preparátů a shromáždil podklady pro učebnici, ale k jejímu napsání a vydání se už nedostal.[4] V lednu 1886 navštívil jeho ústav (v rámci setkání s představiteli pražského školství) rakouský ministr vyučování Paul Gautsch.[20] Téhož roku byl Steffal jmenován řádným profesorem.[21] Nadále se účastnil veřejného života. Roku 1886 byl za Klub voličů novoměstských[22] zvolen do pražského obecního zastupitelstva.[23] Stal se členem městské zdravotní rady[24] a kanalizační komise,[25] účastnil se diskusí ohledně asanace Josefova,[26] výstavby kanalizace[27] a zdravotních aspektů ve školách.[28] Roku 1886 byl také zvolen do výboru Národní jednoty pošumavské,[29][p 3] ale již následujícího roku odstoupil.[30] Byl také komisařem plastické anatomie pro zkoušky kandidátů učitelů kreslení a profesorem pražské malířské akademie.[3] V rodné obci založil občanskou a školní knihovnu.[3] V roce 1884 koupil za 80.000 zlatých dům čp. 1636 na Novém Městě[31] (dnes V tůních 1636/1, Praha 2, na rohu Ječné ulice). Kolem roku 1888 onemocněl, ale pokračoval v práci. Před Vánoci 1893 byl nucen vzít si zdravotní dovolenou. Jeho stav se ale dál zhoršoval[32] a 14. dubna 1894 v Praze zemřel[33] na srdeční onemocnění.[2] Pohřben byl na Olšanech.[2] Jeho nástupcem na fakultě se stal profesor Jan Janošík.[34] HodnoceníByl svědomitý učitel a zručný kreslíř, který svými obrázky zdařile ilustroval přednášky.[35] Byl oblíbený mezi posluchači.[32] Zasloužil se o založení sbírek anatomického ústavu.[36] Spolek českých mediků ho roku 1889 jmenoval čestným členem.[37] Medailon k 60. narozeninám histologa a embryologa Josefa Viktora Rohona (v roce 1905) uvádí, že se tento vědec připravoval k převzetí stolice (katedry) anatomie na pražské univerzitě, ale „vlivem politických osobností“ byl na toto místo dosazen Václav Steffal a Rohon tak dostal příležitost až roku 1895, po Steffalově smrti.[38] Historik medicíny charakterizoval Steffala roku 2014 takto: „odborně nevýznamný, ale dobrý učitel“.[39] DíloNapsal řadu článků do odborných časopisů (jejich seznam uvádí Michal Navrátil v Almanachu českých lékařů z r. 1913).[3] Knižně vyšly např.:[40]
Přispíval do Riegrova (pod značkou Sff.)[41] a Ottova slovníku naučného (pod značkou Sl.).[42] Rodina
OdkazyPoznámky pod čarou
Reference
Externí odkazy
|
||||||||||||||
