Vojtěch Flégl
Vojtěch Flégl (* 24. června 1967[1] Praha) je český tenisový funkcionář a bývalý profesionální tenista, který se specializoval na čtyřhru. Na okruhu ATP Tour vyhrál pět deblových turnajů a na challengerech ATP získal tři tituly ve čtyřhře.[2] Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 1990 na 466. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 1992 na 58. místě.[1] Soukromý životJeho manželkou byla Monika Pálová, dcera tenisty a trenéra Františka Pály.[3] Po rozvodu se oženil s lékařkou Veronikou Fléglovou, která podle policejní informace z roku 2024 praxi nevykonávala.[4] Dotační kauza Podrobnější informace naleznete v článku Dotační kauza Českého tenisového svazu.
Po skončení tenisové kariéry se stal podnikatelem a funkcionářem. Jako starosta pobočného spolku Orel jednota Praha – Balkán a člen dozorčí rady Českého tenisového svazu, a rovněž blízký spolupracovník prezidenta svazu Iva Kaderky, byl v únoru 2024 obviněn pražským Vrchním státním zastupitelstvím, jakožto jedna z klíčových postav odpovědných za údajné zneužití státních dotací na podporu sportu. Dotace plynuly z Národní sportovní agentury. Způsobená škoda měla dosáhnout částky okolo 14,5 milionu korun. Celkem bylo obviněno pět fyzických a pět právnických osob z dotačního podvodu a ze zjednání výhody při zadání veřejné zakázky.[5][6][7] Mezi nimi figurovala i firma Envibal, s jednatelkou Veronikou Fléglovou.[8] Stejně jako Kaderka byl obviněn z dotačního podvodu ve spolupachatelství a ze zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě.[8] Obvodní soud pro Prahu 7 na oba funkcionáře uvalil koluzní vazbu.[5][6][7] Koncem května byl Flégl z koluzní vazby propuštěn a následně rezignoval na členství v dozorčí radě ČTS.[9] Tenisová kariéraNa okruhu Grand Prix debutoval úvodním ročníkem srpnového Čedok Open 1987, kde se jeho deblovým spoluhráčem stal Ladislav Trávníček. Ve čtvrtfinále podlehli Josefu Čihákovi a Milanu Šrejbrovi. Semifinále i finále si poprvé zahrál při premiéře umagského Yugoslav Open 1990, v roce založení okruhu ATP Tour. S Danielem Vackem si odvezli deblovou trofej, když v závěrečném utkání porazili sovětský pár Andrej Čerkasov a Andrej Olchovskij z třetí stovky deblového žebříčku. Druhou trofej vybojovali na pražském Czechoslovak Open 1990 po finálové výhře nad Rumuny Georgem Cosacem a Florinem Segărceanuem, kteří také figurovali ve třetí stovce světové klasifikace. Deblovou trofej obhájil na Czechoslovak Open 1991 po boku Cyrila Suka po vítězství nad Vackem a Pimkem.[2][10] Na grandslamu debutoval lednovou čtyřhrou Australian Open 1991 v páru s Vackem. Časnou porážku jim přivodili Němci Patrik Kühnen a Boris Becker, na něž uhráli jen tři gamy. V sérii Masters poprvé startoval v deblu antukového Monte-Carlo Open 1991, když do hlavní soutěže postoupil s Goranem Prpićem z kvalifikace. V prvním kole zdolali páté nasazené Camporeseho s Ivaniševićem, než je ve čtvrtfinále vyřadili americké turnajové trojky Patrick Galbraith a Todd Witsken. Čtvrtfinálovou fázi si na Mastersech zahrál ještě jednou, během Monte-Carlo Open 1993. Po boku Dána Michaela Mortensena prošli do čtyřhry opět z kvalifikační soutěže.[2][10] Na Roland-Garros 1991 si připsal první grandslamovou výhru poté, co s Prpićem přehráli Australany Masura a Stoltenberga. V rámci „turnajů velké čtyřky“ se druhé kolo stalo jeho maximem, když tento výkon zopakoval ve čtyřhrách na French Open 1992 i 1993 a také na Australian Open 1995. Grandslamovou kariéru ukončil na Australian Open 1996, kde s Belgičanem Dickem Normanem odebrali jen čtyři gamy pozdějším vítězům Stefanu Edbergovi a Petru Kordovi. Do posledního turnaje na túře ATP nastoupil na travnatém Gerry Weber Open 1996 v Halle. S německým deblistou Berndem Karbacherem nenašli v úvodu recept na třetí nasazené Nizozemce Eltingha a Haarhuise.[10] Finále na okruhu ATP TourČtyřhra: 9 (5–4)
Tituly na challengerech ATPČtyřhra (3 tituly)
OdkazyReference
Externí odkazy
|