Walter Pollux II-R

Walter Pollux II-R
Hvězdicový devítiválec Walter Pollux II-R
Typ	hvězdicový letecký motor
Výrobce	Walter
Konstruktér	Ing. F. A. Barvitius
První rozběh	1934
Hlavní použití	Aero A-204, Saro Cloud
Vyrobeno kusů	187
Výroba	1934–1939
Vyvinut z motoru	Walter Pollux (1932–1935), Walter Pollux II (1935–1939), Walter Pollux III (1936–1937)
Další vývoj	Walter Super Castor a Super Castor II (1936–1939) a reduktorové verze Walter Super Castor I-MR a I-SR (1937–1939)
Varianty	Walter Pollux III-R (1935–1939)

Walter Pollux II-R (1934) a Walter Pollux III-R (1935) byly československé devítiválcové zážehové vzduchem chlazené hvězdicové motory. Walter Pollux II-R byl vyvinut v polovině 30. let 20. století a byl vyráběn Akciovou společností Walter, továrnou na automobily a letecké motory v Praze - Jinonicích.^[1] Jednalo se o verzi motoru Walter Pollux II s reduktorem. Verze Walter Pollux III-R navazovala na Walter Pollux III. Motor Walter Pollux II-R je vystaven v expozici Leteckého muzea ve Kbelích.

Konstrukční oddělení továrny Walter v čele s hlavním konstruktérem ing. Františkem Adolfem Barvitiusem pokračovalo ve vývoji vyšší výkonové skupiny devítiválcových motorů, kterou zahájil Walter Pollux v roce 1932. Walter Pollux byl prvním devítiválcovým motorem z nové řady pístových hvězdicových motorů o vrtání válců 135 mm a zdvihu 170 mm. I Walter Pollux prošel v následujících letech obdobným vývojem jako jeho blíženec Castor. Ucelená řada motorů této „hvězdné série“, s tímto počtem a uspořádáním válců (9H), s tímto vrtáním a zdvihem měla pokračování v dalších verzích Polluxů a Super Castorů. V roce 1934 jsou představeny motory Walter Pollux II a reduktorová verze Walter Pollux II-R a konečně v roce 1935 Walter Pollux III a motor s reduktorem Walter Pollux III-R. Těmito reduktorovými verzemi řada pístových hvězdicových motorů o vrtání válců 135 mm a zdvihu 170 mm končí.^[1]

V témže období, kdy Gerhard Fieseler na akrobatickém letounu Fieseler F2 Tiger s motorem Walter Pollux dobývá titul mistra světa v letecké akrobacii, představila továrna Walter novou verzi tohoto motoru určenou dopravní letectví a vojenská letadla všech druhů (průzkumná, bitevní, stíhací atp.). Walter Pollux II-R a Walter Pollux III-R byly devítiválcové, hvězdicové motory s vrtáním 135 mm a zdvihem 170 mm a mohly být použity jako tažné nebo tlačné.

Čtyřdílná kliková skříň byla odlita ze slitiny hliníku. Ocelové válce byly vysoustruženy vcelku s chladicími žebry. Hlavy z hliníkové slitiny byly našroubovány za tepla a byly sevřeny dvoudílnými zdeřemi. Do hlav byla zalisována bronzová sedla a vedení ventilů. Dvoudílný klikový hřídel byl vykován z chromniklové oceli Poldi-Victrix-Special a byl uložen ve 2 válečkových a jednom kuličkovém ložisku. Přední konec hřídele měl drážkování pro nasazení vrtulového náboje s možností instalace dřevěné či kovové vrtule. Hlavní ojnice byla průřezu H, osm vedlejších ojnic bylo průřezu mezikruží. Písty byly vykovány ze slitiny hliníku Hiduminium RR 59 a měly 4 pístní kroužky (2 stírací a 2 těsnicí).^[2]

Světovou premiéru si odbyl motor Walter Pollux III-R na 14. mezinárodním aerosalonu v Paříži na podzim 1934, byť do výroby šel v roce následujícím. Spolu s ním na stánku A.S. Walter byly hvězdicové motory Walter Gemma I, Walter Bora RC a Walter Castor II a také invertní motory Walter Minor 4, Walter Major 4 a Walter Major 6. Stand továrny Walter svým uspořádáním a obsahem byl plně na úrovni expozic i největších světových motorářských firem, jak přiznávali mnozí návštěvníci této expozice.^[3]

Počty vyrobených motorů Walter Pollux II-R a Walter Pollux III-R nejsou v oficiálních pramenech uváděny, v množství 187 ks je zmíněn pouze Walter Pollux.^[4]

Reduktorové verze Walter Pollux se velmi osvědčily u dopravního letounu Aero A-204 (1934) a u obojživelného hydroplánu Saro Cloud (1934).

V polovině 30. let Československé státní aerolinie vznesly podrobné požadavky na nový typ dopravního letounu, realizace se ujal Ing. Antonín Husník z firmy Aero (Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, Praha-Vysočany). Prototyp Aero A-204, označený OK-BAA, poprvé vzlétl v březnu 1936.^[5] Oproti původnímu plánu byl vybaven pevným, nikoli zatažitelným podvozkem – ten francouzská firma Messier dodala až později téhož roku. Dopravní letoun Aero A-204 byl 13,2 m dlouhý, rozpětí křídel činilo 19,2 m, hmotnost prázdného stroje 2850 kg a maximální vzletová hmotnost 4300 kg. Dvojice motorů Walter Pollux II-R mu dávala maximální rychlost 320 km/h; jeho maximální dostup činil 5800 m n. m. a dolet 900 km. Letoun mohl nést dva členy posádky a osm cestujících. Zkoušky ve Vojenském technickém a leteckém ústavu (VTLÚ) v Letňanech dopadly dobře, ČSA však upřednostnily britské letouny Airspeed AS.6 Envoy se dvěma motory Walter Castor a ze sériové výroby A-204 sešlo. Stal se však základem pro vojenskou verzi nesoucí označení Aero A-304. Jediného prototypu A-204 se po okupaci českých zemí v březnu 1939 zmocnili Němci.^[6]

Saro Cloud (Saunders Roe A.19 Cloud) byl britský obojživelný létající člun, navržený a postavený firmou Saunders-Roe Ltd. Dopravní verze nesla označení A.19, vojenská verze, určená pro výcvik pilotů a navigátorů Royal Air Force byla označena A.29. Dopravní verze A.19/5 poháněna dvěma motory Serval I byla registrována jako G-ACGO (kapacita 2+6). Letoun vzlétl 15. července 1933 v Cowes, byl vyslán s pilotem capt. S. D. Sottem na prodejní turné po Evropě a prodán Československým státním aeroliniím, u nichž létal od 24. května 1935 s imatrikulací OK-BAK. Původní motory byly nahrazeny československými devítiválci Walter Pollux II-R o výkonu po 265 kW. Letoun byl od roku 1935, po schválení Ministerstvem veřejných prací (zpráva č. 57/1935),^[7] nasazen na lince do Jugoslávie. Tato první mezinárodní linka ČSA,^[8] fungující pouze v letní sezóně, byla provozována od roku 1930. Původní trasa byla z Prahy do Záhřebu, v roce 1933 byla prodloužena do přístavu Sušak (později se stal součástí Rijeky). Letiště ale bylo vzdálené od města 12 kilometrů, takže pasažéři museli pokračovat v cestě nepohodlným autobusem, a jeho okolí bylo hornaté, což ztěžovalo přistání při nepříznivém počasí.^[9] Bylo proto rozhodnuto o zakoupení obojživelného letadla, které by přistávalo na moři přímo v Sušaku. Saro Cloud na lince létal v úseku ze Záhřebu do Sušaku,^[10] od sezóny 1936 byla trasa prodloužena až do Splitu.^[11] Po německé okupaci byl letoun uskladněn na Výstavišti Praha.^[12] V 50. letech byl trup prodán soukromému majiteli a přestavěn na motorový hausbót. Pod jménem Delfín vystřídal několik majitelů (jedním byl motocyklový závodník František Šťastný).^[11] V roce 1975 ho zakoupil Vojenský historický ústav, o dva roky později byl převezen do leteckých opraven v Trenčíně, kde proběhla rekonstrukce. Od roku 1995 je vystaven v Leteckém muzeu Kbely.^[12]

• Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký devítiválec^[13][14]
• Počet válců: 9
• Vrtání válce: 135 mm
• Zdvih pístu: 170 mm
• Celková plocha pístů: 1 288 cm²
• Zdvihový objem motoru: 21 900 cm³
• Vnější průměr motoru: 1 262 mm
• Celková délka motoru: 1 490 mm
• Hmotnost suchého motoru s vrtulovou hlavou: 242 kg

• Rozvod: OHV, dvouventilový
• Zapalování: 2 nezávislými magnety Scintilla GN9-0-SCN
• Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
• Pohon: dvoulistá dřevěná nebo kovová vrtule
• Směr otáčení vrtule při pohledu ze zadu: vlevo
• Chlazení: vzduchové
• Karburátor: Stromberg NAR 80
• Převod na vrtuli: 3:2 (0,667)

• Aero A-204
• Saro Cloud

• 
  Walter Pollux II-R (LM Kbely 2021)
• 
  Walter Pollux II-R (LM Kbely 2021)
• 
  Walter Pollux II-R a Aero A-204
• 
  Walter Pollux II-R a Aero A-204
• 
  Walter Pollux II-R a Saro Cloud
• 
  Torzo letounu Saro Cloud vystavené v LMK

• Waltrovka
• Walter Pollux
• Walter Super Castor

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Pollux II-R na Wikimedia Commons
• Walter Jinonice
• Aero A-204
• Aero A-204
• Jadranský expres. Létající člun ČSA přistával na moři před hotelem
• Seznamte se se Saro Cloud A.19
• Československé letectvo 1918–1939