|
Zelené barety
Zelené barety je neoficiální název používaný pro některé speciální jednotky Armády Spojených států amerických - United States Army Special Forces (SF). Jejich základna Fort Bragg se nachází ve městě Fayetteville v Severní Karolíně. Oficiální motto jsou slova De opresso Liber (osvobodit utlačované). Zelené barety jsou zaměřeny na devět doktrinálních misí: nekonvenční boj, zahraniční vnitřní obranu, přímé akce, protipovstalecký boj, speciální průzkum, boj proti terorismu, informační operace, kontraproliferace zbraní hromadného ničení a pomoc bezpečnostním silám. Jednotka klade důraz na jazykové, kulturní a výcvikové dovednosti při práci s cizími jednotkami; od rekrutů se vyžaduje, aby se naučili cizí jazyk jako součást svého výcviku. Dále musí mít znalosti o politické, ekonomické a kulturní složitosti regionů, ve kterých jsou nasazeni.[9] Mezi další mise speciálních sil, známé jako sekundární mise, patří bojové pátrání a záchrana (CSAR), boj s narkotiky, záchrana rukojmích, humanitární pomoc, humanitární odminování, informační operace, udržování míru a pátrání po lidech. Na tyto druhořadé mise se mohou specializovat i další složky Velitelství speciálních operací Spojených států (USSOCOM) nebo jiné aktivity americké vlády.[10] Speciální jednotky provádějí tyto mise prostřednictvím sedmi geograficky zaměřených skupin.[11] Mnohé z jejich operačních technik jsou utajeny, ale je k dispozici některá literatura faktu[12] a doktrinální manuály.[13][14][15][16] Historie  Jednotku založil plukovník Aaron Bank dne 19. června 1952. Získala nepřesný název 10. SFGA (Special Force Group Airborne). Prvními členy byli veteráni z druhé světové války, bývalí členové rangers a výsadkáři, přičemž zpočátku se jednalo o 2300 vojáků. Mezi hlavní úkoly patřil průnik na nepřátelské území buď po zemi, vzduchem nebo po moři a následný partyzánský boj proti nepříteli, popř. provádění tajných operací. Vojáci musí být schopni přežít v nepřátelském území i několik měsíců bez dodávek zásob. V roce 1953 byla 10 SFGA rozdělena do dvou jednotek. Jedna byla poslána do Západního Německa do města Bad Tölz, zatímco druhá zůstala na základně Fort Bragg a byla přejmenována na 77 SFGA. Dvě školicí skupiny byly poslány do Japonska a prováděly mise v jihovýchodních asijských zemích, mezi nimž byl i Jižní Vietnam. V roce 1957 byla z těchto dvou skupin vytvořena 1 SFGA se sídlem na Okinawě. V roce 1960 byla 77 SFGA přejmenována a dále označována jako 7 SFGA. Ve stejném roce základnu Fort Bragg navštívil prezident John F. Kennedy. Na žádost vojáků jim bylo dovoleno nosit zelené barety, od čehož pochází název. V roce 1971 se snížil počet jednotek a změnil tréninkový program. V červenci 1971 byla zřízena protiteroristická jednotka 1 SFOD, někdy nazývaná „Delta Force“. Pro stejné účely byla založena v roce 1977 jednotka s názvem „Blue Light“, která byla o rok později rozpuštěna. Po roce 1980 byly jednotky nasazeny na několika místech po celém světě. Část misí se změnila na mírové a humanitární mise. Zelené barety byly zapojeny do akcí během války ve Vietnamu, stejně jako do konfliktů v Iráku, Bosně, Afghánistánu, Haiti a Panamě. V závislosti na politice a zájmech USA tyto jednotky pomáhaly dokončit převrat nebo podporovaly povstalce. VýcvikPři náboru je důležitá především kvalita, nikoliv kvantita. Vojáci se musí naučit: vojenské řády, práci s mapou, zásady hlídkování, plánování, velení, provádění přepadů a střelbu. Dále musí znát: vojenskou techniku, zbraně, vybavení, orientaci v terénu. Prodělávají fyzickou přípravu, parašutistický výcvik, výcvik pro odstřelovače, zdravotní školení a taktický výcvik pod palbou ostrou municí. Mezi další vzdělávání patří způsoby pronikání na nepřátelské území, výuka jazyků, zvyků a kultury různých oblastí světa. Vojáci projdou kurzem SERE (přežití, únik, odolnost a útěk). Učí se jak vyrobit jednoduchý kompas, jednoduché zbraně, uplést lano, jak získat potravu apod. Struktura_Organization.png) Jednotka je rozdělena do skupin. Každou skupinu tvoří několik osob až několik desítek osob. Standardní skupinu tvoří tzv. velká čtyřka „Big Four“ a dalších 8 specialistů. Velkou čtyřku tvoří: velitel, zástupce velitele, zpravodajský seržant a asistent velitele. Zbývajících osm členů jsou specialisté ve čtyřech oblastech:
Specialista na zbraně musí být schopen zvládnout všechny typy zbraní, se kterými bude muset vypořádat s při výkonu služby. Ženista prochází kurzem, kde je seznámen s elektrotechnikou, stavebnictvím apod. Pokud je oblast, ve které skupina působí, např. zasažena hurikánem, musí být ženisté schopni pomoci místnímu obyvatelstvu. Zdravotníci musí být schopni poskytnout první pomoc, stabilizovat raněné, organizovat evakuaci, a pokud je to nutné diagnostikovat a léčit pacienty. OdkazyReferenceV tomto článku byly použity překlady textů z článků United States Army Special Forces na anglické Wikipedii a US Army Special Forces na polské Wikipedii.
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||
