|
Šlomo Ben Ami
Šlomo Ben Ami (hebrejsky: שלמה בן עמי; * 17. července 1943, Tetuan, Maroko) je izraelský politik, diplomat a historik. V letech 2000 až 2001 zastával funkci izraelského ministra zahraničí. BiografieNarodil se v marockém Tetuanu do rodiny sefardských Židů. Do Izraele přesídlil v roce 1955. Studoval na Telavivské a Oxfordské univerzitě, kde získal doktorát (Ph.D.) z historie.[1] V polovině 70. let působil jako historik na Telavivské univerzitě a v letech 1982 až 1986 jako děkan fakulty historie.[1] Z počátku se zabýval dějinami Španělska a jeho biografie španělského diktátora generála Primo de Rivery (1923–1930) z roku 1983 je dodnes považována za nejvýznamnější publikaci svého druhu. Později se věnoval dějinám Izraele a dějinám Blízkého východu, avšak meziválečné dějiny Španělska nikdy neopustil. Ještě než vstoupil do politiky, působil v letech 1982 až 1986 jako izraelský velvyslanec ve Španělsku.[1] V roce 1996 byl poprvé zvolen do Knesetu za Stranu práce. Po volbách v červenci 1999 byl jmenován ministrem vnitřní bezpečnosti ve vládě Ehuda Baraka, čímž získal portfolio zodpovědné za izraelskou policii. Když v srpnu 2000 jeho stranický kolega David Levy rezignoval na post ministra zahraničí, premiér Ehud Barak jej jmenoval i ministrem zahraničních věcí (nejprve zastupujícím, posléze od listopadu oficiálním). Na obou ministerských postech působil až do března 2001, kdy v přímé premiérské volbě vyhrál Ariel Šaron z opoziční strany Likud (parlamentní volby se tehdy nekonaly paralelně s premiérskou volbou). Ben Ami odmítl účast v Šaronově vládě a v srpnu 2002 rezignoval na svůj poslanecký mandát. Knihy
V češtině zatím vyšla:
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Shlomo Ben-Ami na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
