|
Bell X-14
Bell X-14 (firemním označením Type 68) byl experimentální letoun vlastností VTOL vzniklý ve Spojených státech v 50. letech 20. století. Hlavním cílem projektu bylo demonstrovat schopnost vektorování tahu při horizontálním i vertikálním startu, visu, přechodu do vodorovného letu a svislém přistání. Jednalo se o první letoun dosahující schopnosti svislého startu a přistání výhradně vektorováním tahu.[2] Vznik a vývojSpolečnost Bell zkonstruovala X-14 pro USAF jako celokovový (duraluminový) středoplošník s otevřeným kokpitem. Pohon zajišťovaly dva proudové motory Armstrong Siddeley Viper 8[1] vybavené deflektory tahu v těžišti letadla, umožňujícími přechod z vertikálního do horizontálního letu.[3][4] Při konstrukci byly využity komponenty ze sériově vyráběných letounů firmy Beechcraft: křídla, křidélka a podvozek typu Beechcraft Bonanza a zadní část trupu a ocasní plochy z T-34 Mentor.[5] Stroj dosahoval maximální rychlosti 180 mph (289,7 km/h) a dostupu 20 000 stop (6 096 m). Operační historie X-14 poprvé vzlétl 19. února 1957 a po svislém vzletu následoval vis, a poté svislé přistání. K prvnímu přechodu do vodorovného letu došlo 24. května 1958.[1]:s.120 V roce 1959 byly původní motory Viper nahrazeny typem General Electric J85-5.[1]:s.120 Téhož roku také byl letoun pod označením X-14A předán do Ames Research Center NASA. Jako zkušební letoun sloužil u NASA až do konce své kariéry. Během vývoje britského Hawker Siddeley P.1127 s ním zde létali i zkušební piloti společnosti Hawker Siddeley Bill Bedford a Hugh Merewether, aby se před prvními lety s prototypem P.1127 seznámili s ovládáním proudového letounu se svislým startem a přistáním.[5] Projekt X-14 vedl k získání velkého objemu dat k vlastnostem letounů této kategorie, jejich pilotování a ovládacích systémech. Kromě toho byl NASA využit i k výzkumu manévrů pro přistání na Měsíci. Řídicí systémy X-14A byly podobné těm navrženým pro Lunární modul a typ jednou pilotoval i Neil Armstrong,[1]:s.121 později první člověk na povrchu Měsíce. V roce 1971 byly motory nahrazeny verzí General Electric J85-GE-19 a stroj byl přeznačen na X-14B. Byl mu také instalován palubní počítač a systém řízení fly-by-wire, umožňující simulovat letové vlastnosti jiných letounů VTOL.[1]:s.121 X-14 byl jako zkušební užíván až do 29. května 1981 kdy byl poškozen při nehodě a následném požáru během přistání.[1]:s.121 V té době existovaly plány na vývoj variant X-14C s uzavřeným kokpitem a cvičné X-14T, které ale nepřekročily projektové stádium. Během celé operační kariéru X-14 jej pilotovalo více než 25 pilotů, přičemž nedošlo k žádné závažnější nehodě nebo zranění.[1]:s.121 Sériová číslaAčkoliv vznikl jen jeden drak, jeho sériové číslo se změnilo po každé významné modifikaci.
Zachovaný exemplář.JPG) X-14 byl do roku 1989 dočasně skladován v Ames Research Center a poté byl předán do depozitáře United States Army Aviation Museum ve Fort Rucker v Alabamě.[1]:s.121 Odsud jej v roce 1999 získala soukromá sbírka Ropkey Armor Museum v západní Indianě, kde podstoupil renovaci.[6][7] Specifikace (X-14B)Údaje podle[1] Technické údaje
Výkony
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Bell X-14 na anglické Wikipedii.
Literatura
Související článkyExterní odkazy |
||||||||||||||||||||||
