|
NASA AD-1
NASA AD-1 nebo také Ames Dryden 1 či Rutan Model 35[2] bylo americké experimentální letadlo s proudovým pohonem, které posloužilo k výzkumu šikmého křídla, které také někdy bývá označované jako nůžkové křídlo. Křídlo tohoto letounu bylo umístěné na otočném čepu a během letu se mohlo otočit z konfigurace přímého křídla do polohy, kde svíralo s trupem úhel až 60 °.[3] Koncept otočného křídla byl oživen konstruktérem Robertem T. Jonesem, který analyzoval šikmé křídlo v aerodynamických tunelech NASA Ames Research Center. Výsledkem jeho analýz bylo zjištění, že použitím otočného křídla, by bylo možné zlepšit úsporu paliva.[3] Jediný vyrobený letoun je součástí sbírek Hillerova leteckého muzea v kalifornském San Carlos.[4] KonstrukceAD-1 byl letoun s proudovým pohonem o jehož pohon se starala dvojice motorů Microturbo TRS18. Každý z těchto motorů produkoval tah o statické síle 0,98 kN na úrovni hladiny moře. Ty byly připevněny k trupu letounu pomocí krátkých pylonů. Pohonné hmoty pro tyto motory se nacházely ve dvou palivových nádržích, jejichž celkový objem byl 72 galonů.[pozn. 1][5] Křídlo letounu bylo spojeno s trupem pomocí valivého ložiska o průměru 14 palců. Sestava čepu byla navržena tak, aby nedošlo k odtržení křídla od trupu při selhání ložiska. O natáčení křídla se staral elektromotor spolu s převodovkou, který byl součástí čepu. Plné otočení křídla o 60 ° trvalo přibližně 20 s. Elektronické koncové spínače umožňovaly rotaci křídla v rozsahu 0 až 60 °. Mechanické koncové dorazy pak omezovaly pohyb křídla na -2 °a 62 °.[6] Letoun byl vybaven pevným podvozkem, který byl namontován v blízkosti trupu, aby byl snížen aerodynamický odpor.[7] Konstrukce letounu byla vyrobena z kompozitních materiálů, převážně pak ze sklolaminátu.[7] V letadle byl instalován datový systém, který data ze senzorů přeposílal pozemní přijímací stanici. Vznik a vývoj První koncepty letadel s šikmým křídlem pochází z období 2. světové války. Byly jimi koncepty Blohm & Voss P 202 konstrukčního týmu vedeným Richardem Vogtem, případně koncept Messerschmitt Me-P-1109, který koncept letadla s šíkmým křídlem rozvinul do dvouplošné podoby.[8] [9] Erich von Holst měl také na základě práce Dietricha Küchemanna sestrojit několik modelů mezi něž měly patřit i dvouplošníky s otočným křídlem.[10] První zmínka o výzkumu šikmého křídla na území Spojených států pochází z roku 1946, kdy John P. Campbell a Hubert M. Drake prováděli zkoušky ve větrném tunelu s konceptem šikmého křídla od Roberta T. Jonese v Langley Memorial Aeronautical Laboratory, které spadalo pod NACA.[11] Na tyto práce navázal bezpilotní letoun OWRPRA označovaný také jako OWRA s šikmým křídlem od Roberta T. Jonese.[12] Letový program OWRPRA probíhal nad vyschlým dnem jezera Rosamond na Edwardsově letecké základně. Celkem mohl letoun podniknout tři lety. Tento program poskytl informace, které vedly k letovému testování pilotovaného letadla se šikmým křídlem, nazývaného AD-1.[13] Specifikace (AD-1) Technické údaje[14]
Výkony
OdkazyPoznámky
Reference
Literatura
Související článkyExterní odkazy
|
||||||||||||||||||||||
