|
Beneš-Mráz Be-550 Bibi
Beneš-Mráz Be-550 Bibi byly československé sportovní dvoumístné dolnoplošníky z druhé poloviny třicátých let 20. století, které byly vyrobeny ve firmě Beneš-Mráz v Chocni,[1] která je vyvinula v plodném roce 1936. Letouny byly určeny pro sportovní a turistické létání. _01.jpg) Vznik a vývojJednalo se o další model do řady úspěšných předválečných letadel této firmy, která byla vyráběna pro sportovní účely. Světovou premiéru si prototyp Be-555 odbyl od 13. listopadu 1936 na XV. mezinárodním aerosalónu v Paříži, kde vzbudil značnou pozornost.[2] Představení neimatrikulovaného prototypu v Paříži se ukázalo jako předčasné, neboť záhy se objevili vážní zájemci a ty bylo nutno odkázat s možnými dodávkami na pozdější dobu. První let se uskutečnil až 28. prosince 1936.[3] První sériové stroje byly k dispozici až v polovině roku 1937 (OK-BEP, OK-BET).[1] _02.jpg) Letoun se sedadly vedle sebe zkonstruovaný ing. Pavlem Benešem byl v roce 1936 svého druhu ojedinělou konstrukcí v celém světovém letectví*. Lehká turistická letadla této kategorie s motory o výkonu 40-60 k (29-44 kW) dosahovala v té době maximální rychlosti 140-155 km/h (např. RWD-16, Koolhoven F.K.53 Junior, Rogožarski SIM-VI, Zlín Z-XII), zatímco Be-550 dosahovala maximální rychlosti 180 km/h a cestovní rychlosti 155 km/h.[4] Celkem bylo v letech 1937-8 rozpracováno 19, z nichž některé se dostaly nebo byly prodány do Velké Británie, Francie a Egypta. Značná část rozpracovaných draků vzhledem k napjaté politické situaci před II. světovou válkou však zůstala nedokončena. Podle[3] letounů Be-550 bylo vyrobeno 25. V československém leteckém rejstříku jich bylo zaneseno jen pět.[5] * Jugoslávské školní letadlo SIM-II navržené Ing. Sime Milutinović měl paralelní sedadla. Letadlo létalo v letech 1930 až 1937. Popis letounuLetoun Be-550 byl dolnokřídlý jednoplošník, jehož křídlo bylo složeno ze tří částí. Střední část byla vcelku s trupem a obě krajní, odnímatelné části byly upevněny na závěsech. Křídlo bylo dřevěné s dýhovaným potahem. Dřevěný, dýhovaný, šestihranný trup byl vyroben v jednom celku s nástavky křídla, stabilizační a kýlovou plochou. Dvoumístný kokpit byl umístěn téměř v těžišti letadla. Kryt kabiny měl na obou stranách vpřed odklopitelná dvířka se zasouvatelnými postranními okénky. Za sedadly byl prostor pro zavazadla. Řízení bylo dvojité s jedinou, rozvidlenou pákou a zdvojenými nožními pedály.[6] .jpg) Podvozek byl složen ze dvou samostatných částí upevněných na hlavním nosníku křídla. Odpérováním byl gumovými prstenci s třecím tlumičem. Každá z polovin podvozku byla opatřena aerodynamickými kryty. "Kalhotové" kryty byla u pozdějších strojů nahrazeny profilováním podvozkové vzpěry a kapkovitým krytem kola. Ostruha byla vyrobena z listových pružin.[7] Motorové lože bylo svařeno z ocelových trubek a neslo pružně uložený invertní čtyřválcový vzduchem chlazený motor Walter Mikron II o výkonu 44-48 kW/60-65 k. Dvě benzínové nádrže (2x30 l) byly umístěny v nástavcích křídel trupu, z nichž palivo dopravovalo čerpadlo ke karburátoru. Olejová nádrž s objemem 10 l byla umístěna pod motorem u protipožární stěny.[4]  PoužitíOd poloviny roku 1937 byla letadla dodávána jednotlivým aeroklubům Aeroklubu RČs., Ministerstvu veřejných prací, některá zůstala v majetku továrny Beneš-Mráz. Byly to např. letouny s imatrikulací OK-MAE, OK-BEU, OK-BET, OK-BES, OK-BEP atd.[5] Ve dnech 24.-26. září 1937 se letoun Be-550 (OK-BET, výr. č. 2, imatrikulován 22. září 1937) za pilotáže Vladislava Krejčího a Karla Divíška z Moravskoslezského aeroklubu zúčastnil 3. ročníku Národního letu RČs. V celkovém pořadí zvítězil rychlostí 186,8 km/h a při závodu spotřeby dosáhl spotřeby 6,5 kg na 100 km.[8] Dne 12. května 1938 byl vytvořen škpt. Jaroslavem Polmou a kpt. Františkem Zeleným s tímto letounem Be-550 (OK-BES, výr. č. 4) na trati 100 km mezinárodní rychlostní rekord 174,064 km/h. Rekord byl proveden na rychlostním trojúhelníku Praha - Benátky - Říp - Praha. Bylo použito pohonné směsi Biboli, kterou dodala Společnost pro zpeněžení lihu.[9] Letoun s imatrikulací OK-BET (výr. č. 2) přeletěl v roce 1939 do Velké Británie. Z československého leteckého rejstříku byl vymazán 10. ledna 1940. Zachoval se tam po celou válku a po generální opravě v roce 1947 byl využíván k dopravním účelům s imatrikulací G-AGSR. Kariéra tohoto letadla, prodaného později soukromému majiteli, skončila 25. října 1951 po nehodě u městečka White Waltham v hrabství Berkshire.[10] Jeden letoun byl v roce 1939 prodán do Egypta (výr. č. 9, SU-ACD).[11] Měl tovární krémovou barvu s červenými a černými pruhy. Svoji kariéru ukončil v roce 1947 v Palestině s registrací VQ-PAQ.[12] V roce 1939 bylo několik letadel po okupaci Československa zabaveno fašistickým Německem a následně byly použity v leteckých školách Luftwaffe.[13] Společnost Décauville z Francie zakoupila v roce 1937 na tento letoun výrobní a prodejní práva. Za přispění techniků z továrny Beneš-Mráz byl postaven ve Francii jeden letoun, ale následně se firma dostala do hospodářských potíží a ve výrobě nepokračovala. UživateléSpecifikaceTechnické údaje
Výkony
OdkazyReference
Související článkyLiteratura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||
_2.jpg)
