Ditlev Gothard Monrad

Ditlev Gothard Monrad
Narození	24. listopadu 1811 Kodaň
Úmrtí	28. března 1887 (ve věku 75 let) Nykøbing Falster
Místo pohřbení	Østre Kirkegård
Alma mater	Kodaňská univerzita
Povolání	diplomat, zemědělec, prelát a sběratel
Ocenění	čestný kříž Řádu Dannebrog (1854) velkokříž Řádu Dannebrog (1864) čestný doktor Kodaňské univerzity (1879)
Politická strana	National Liberal Party
Nábož. vyznání	Dánská národní církev
Děti	Ada Monrad Johannes Monrad
Funkce	Kultus Minister of Denmark (1848) biskup (1849–1854) Kultus Minister of Denmark (1859) Kultus Minister of Denmark (1860–1863) Minister of the Interior of Denmark (1860–1861) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ditlev Gothard Monrad (24. listopadu 1811 Kodaň – 28. března 1887 Nykøbing Falster) byl dánský politik a biskup lollandsko-falsterský.

Monrad byl jedním ze zakladatelů ústavního Dánska v roce 1848 a zastával funkci ministra kultu. Na této pozici se objevil ještě dvakrát, v roce 1859 a poté v období let 1860–1863. Poté se stal dánským premiérem (v té době nazývaným prezidentem rady – Konseilspræsident) a zároveň zastával také úřad ministra zahraničních věcí a financí. Plnil tak roli vůdce během rané fáze druhé šlesvické války proti Německému spolku, vedeném Otto von Bismarckem, která později vedla k Vídeňské mírové smlouvě.

Po válce emigroval Monrad na Nový Zéland. Rozeslal své syny do Nelsonu a dalších okresů Nového Zélandu, aby prozkoumali zem. Nakonec se usadil v Palmerston North na Severním ostrově. Zakoupil si 428 akrů (1,95 km²) půdy na Karere Block. Se svoji rodinou se věnoval chovu krav a ovcí. Monrad pomohl společnosti New Zealand Company najít vhodné osadníky z řad Skandinávců a pomohl mnoha dánským imigrantům najít vhodnou půdu, převážně v oblasti Dannevirke.

Monradova práce byla narušována maorskými výtržníky (Hauhau pod vedením náčelníka Titokowaru). Pohřbil proto svůj majetek a odešel se svoji rodinou do Wellingtonu a v roce 1869 pak zpět do Dánska. Jeho synové, Viggo a Johannes, se později vrátili do Karere, aby tam žili jako farmáři.

V Palmerston North byla na jeho počest pojmenována střední škola Monrad Intermediate.

Ještě před svým odjezdem z Nového Zélandu daroval místní vládě svou kolekci kreseb a leptů starých evropských mistrů, například Rembrandta, Rubense, Dürera nebo van Dycka. Ty jsou v současné době součástí sbírek novozélandského národního muzea (Museum of New Zealand Te Papa Tongarewa).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ditlev Gothard Monrad na anglické Wikipedii.

• Johan Schioldann-Nielsen, The life of D.G. Monrad (1811-1887) : manic-depressive disorder and political leadership, Odense University Press, 1988. ISBN 87-7492-668-3.
• G.C. Petersen, D.G. Monrad : Scholar, statesman, priest and New Zealand pioneer and his New Zealand descendants, Kerslake, Billens & Humphrey. 1965.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ditlev Gothard Monrad na Wikimedia Commons

Premiéři Dánska
Adam Wilhelm Moltke (1848–1852) • Christian Albrecht Bluhme (1852–1853) • Anders Sandøe Ørsted (1853–1854) • Peter Georg Bang (1854–1856) • Carl Christoffer Georg Andræ (1856–1857) • Carl Christian Hall (1857–1859) • Carl Edvard Rotwitt (1859–1860) • Carl Christian Hall (1860–1863) • Ditlev Gothard Monrad (1863–1864) • Christian Albrecht Bluhme (1864–1865) • Christian Emil Krag-Juel-Vind-Frijs (1865–1870) • Ludvig Holstein-Holsteinborg (1870–1874) • Christen Andreas Fonnesbech (1874–1875) • Jacob Brønnum Scavenius Estrup (1875–1894) • Tage Reedtz-Thott (1894–1897) • Hugo Egmont Hørring (1897–1900) • Hannibal Sehested (1900–1901) • Johan Henrik Deuntzer (1901–1905) • Jens Christian Christensen (1905–1908) • Niels Neergaard (1908–1909) • Ludvig Holstein-Ledreborg (1909) • Carl Theodor Zahle (1909–1910) • Klaus Berntsen (1910–1913) • Carl Theodor Zahle (1913–1920) • Otto Liebe (1920) • Michael Pedersen Friis (1920) • Niels Neergaard (1920–1924) • Thorvald Stauning (1924–1926) • Thomas Madsen-Mygdal (1926–1929) • Thorvald Stauning (1929–1942) • Vilhelm Buhl (1942) • Erik Scavenius (1942–1943) • Vilhelm Buhl (1945) • Knud Kristensen (1945–1947) • Hans Hedtoft (1947–1950) • Erik Eriksen (1950–1953) • Hans Hedtoft (1953–1955) • Hans Christian Hansen (1955–1960) • Viggo Kampmann (1960–1962) • Jens Otto Krag (1962–1968) • Hilmar Baunsgaard (1968–1971) • Jens Otto Krag (1971–1972) • Anker Jørgensen (1972–1973) • Poul Hartling (1973–1975) • Anker Jørgensen (1975–1982) • Poul Schlüter (1982–1993) • Poul Nyrup Rasmussen (1993–2001) • Anders Fogh Rasmussen (2001–2009) • Lars Løkke Rasmussen (2009–2011) • Helle Thorningová-Schmidtová (2011–2015) • Lars Løkke Rasmussen (2015–2019) • Mette Frederiksenová (od 2019)