Holoubkov
Holoubkov je obec v okrese Rokycany, kraji Plzeňském, zhruba osm kilometrů severovýchodně od Rokycan. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel. Holoubkov má dlouhou průmyslovou tradici, v dnešní době převažuje průmysl strojírenský, elektrotechnický a dřevařský. HistoriePrvní písemná zmínka pochází z roku 1379, kdy byla „ves Holúbkov“ (villa Holubcow) uvedena v rožmberském urbáři, soupise rožmberských statků. Ve zdejším kraji se dařilo železářství, které využívalo místních zdrojů surovin – železné rudy a dřeva okolních lesů. První vysoká pec je uváděna již na počátku 17. století spolu s několika hamry. Z toho vyplývá, že již v této době se musel nad vsí rozlévat rybník. Za třicetileté války byl Holoubkov vypálen a znovu osídlen až za 20 let. V 60. letech 19. století kupuje zbirožské panství německý baron Bethel Henry Strousberg, který má velké plány na industrializaci místního kraje. V Holoubkově rozšiřuje výrobu v železárnách a staví továrnu na železniční vagony. Plány jsou však příliš ambiciózní a tak čeká Strousberga zanedlouho bankrot. Železárny kupuje jeho bývalá pravá ruka Maxmilián Hopfengärtner. Už od poloviny 19. století se výroba začíná přeorientovávat na strojírenství – přesněji na obráběcí stroje. Tento výrobní program si místní závod udržuje do dnešních dnů. V třicátých letech 20. století těžce dolehla na zaměstnance strojírny Velká hospodářská krize. V roce 1886 vznikla místní škola a ve stejném roce i sbor dobrovolných hasičů. Od počátku 20. století se stává Holoubkov vyhlášeným letoviskem obyvatel Plzně i Prahy, hlavně díky okolním lesům, rybníku a dobré dopravní dostupnosti. O tom svědčí i velký počet vil v obci, nejznámější je Markova vila projektovaná Janem Kotěrou. Na konci druhé světové války byla nedaleko obce u Rokycan vytyčena demarkační linie mezi Sověty a americkými jednotkami. Sám Holoubkov byl osvobozen 10. května 1945 vojsky Rudé armády. V 70. a 80. letech změnilo centrum obce zcela svoji původně malebnou tvář letoviska z důvodu výstavby panelových bytových domů a objektů občanské vybavenosti. Vznikl také nový park, kam je přenesena socha granátníka z areálu továrny. Na přelomu tisíciletí byly opraveny dvě nejvýznamnější památky v obci – Markova a Hopfengärtnerova vila. Přírodní poměryHoloubkov se rozkládá v širokém údolí Holoubkovského potoka ohraničeném vrchy Trhoň (624 metrů) a Vydřiduch (513 metrů). Geomorfologicky leží Holoubkov v Holoubkovské kotlině, která představuje nejjihozápadnější výběžek Hořovické brázdy, potažmo Hořovické pahorkatiny, vklíněný mezi Brdskou vrchovinu na jihu a Křivoklátskou vrchovinu na severu. Katastrální území obce měří 421 ha. Okolí zastavěné lokality tvoří především lesy, na východě lužní louky a zemědělská pole. Přímo do centra obce zasahuje 14,5 ha velký Holoubkovský rybník, který tvoří místní dominantu. Nedaleko zástavby na severní straně obce probíhá v zářezu dálnice D5, naopak jižní část obce protíná železniční trať Praha–Plzeň. Okolí obce tvoří dva přírodní parky – na jihu přírodní park Trhoň a na severu přírodní park Radeč. Součástí těchto přírodních parků jsou rozsáhlé lesy vhodné pro turistiku i cykloturistiku. Na západ od obce se nacházejí Rokycany (8 km) a Plzeň (23 km). Obyvatelstvo
Obecní správaV roce 1869 Holoubkov byl osadou obce Medový Újezd v okrese Hořovice. Od roku 1880 je obcí v okrese Hořovice (1880–1890) a později v okrese Rokycany. V letech 1961–1971 k obci patřil Těškov (Těškov se, již bez Sklené Huti opět osamostatnil k 26. listopadu 1971) a od 1. ledna 1986 do 31. prosince 1991 také Medový Újezd.[5] Obecní symbolyZnak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. listopadu 1999.[6] PrůmyslV obci bývala až do konce 19. století velká železárna. Postupně výrobní program přecházel na strojírenskou výrobu. Po druhé světové válce byl podnik zestátněn a pod několika názvy (TOS, Kovosvit) se držel osvědčeného výrobního plánu velkých obráběcích strojů – hlavně soustruhů, frézek a vrtaček. Areál podniku byl postupně rozšiřován, takže dnes zabírá zhruba čtvrtinu zastavěné plochy obce. Na konci devadesátých let 20. století se podnik Kovosvit dostal do nesnází a areál byl prodán dvěma německým firmám působícím v oboru. Jedna z nich si udržela část původního výrobního programu Kovosvitu. Dále v obci působí podnik vyrábějící slaboproudé rozváděče a kabelové skříně, a to již od padesátých let 20. století. Posledním odvětvím průmyslu je dřevařský. U nádraží se nachází velký manipulační sklad dřeva, kde jsou kmeny nařezány na požadované délky a expedovány po železnici k zákazníkům. V obci působí také firma vyrábějící dřevěné přepravní palety. DopravaHoloubkov se nachází přímo v přepravním koridoru mezi západem a východem republiky, významném i v celoevropském měřítku. Již od počátku historie obce přes ni vedla potahová stezka, později přeměněná na silnici. Rostoucí doprava směrem na Západ v devadesátých letech 20. století si vyžádala urychlenou dostavbu dálnice D5. Tato liniová stavba probíhá v zářezu 300 metrů za severním okrajem obce. Nejbližší sjezd je EXIT 50 Mýto. Centrem vesnice vede silnice II/605. Na železniční síť byl Holoubkov napojen v roce 1869, kdy byla zprovozněna Česká západní dráha Praha – Plzeň – Furth im Wald, na které stojí stanice Holoubkov. V roce 1914 se stala v Holoubkově velká železniční nehoda rychlíku s osobním vlakem, která byla jedním z důvodů pro výstavbu druhé koleje. Ta je zprovozněna ve 30. letech. V letech 1986 a 1987 je trať elektrifikována, mezi roky 2009 a 2012 byla trať jako součást třetího železničního koridoru optimalizována. V Holoubkově je neobsazená železniční stanice, zastavují zde jen osobní vlaky. Ty jezdí v základním dvouhodinovém taktu mezi Berounem a Plzní. Nejbližší rychlíková stanice jsou Rokycany. Pamětihodnosti
SportV obci působil klub ledního hokeje TJ Kovosvit Holoubkov. Založen byl v roce 1931. V sezóně 1952/53 se zúčastnil nejvyšší hokejové soutěže v zemi. Zanikl v roce 1978 v důsledku chybějícího zimního stadionu v samotné obci i v celém okrese Rokycany. Své domácí zápasy odehrával na místním Holoubkovském rybníku.[8][9] Nedaleko něj dnes funguje LZ Skill Center, hala s umělou ledovou plochou 15x10 metrů, kde se pravidelně konají oblíbené doučovací kurzy hokejových dovedností, jichž se zúčastnil například i vítěz Stanley Cupu Pavel Francouz.[10] Rodáci
Galerie
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|