HomosexualismusHomosexualismus je jeden z původních výrazů z konce 60. let 19. století pro homosexualitu jakožto sexuální orientaci. Zhruba od roku 2000 se příležitostně objevuje i v novém významu jako označení ideologie spojené jak s propagací homosexuality coby normální varianty sexuality, tak s podporou rovných či specifických práv pro homosexuály. V tomto novém významu je výraz „homosexualismus“ obvykle užíván jeho ideovými odpůrci. Užití pojmuSynonymum pro homosexuální orientaciKarl Maria Kertbeny je považován za původce pojmů homosexuality a heterosexuality. Za nejstarší použití adjektiva „homosexual“ je považován jeho dopis z 6. května 1868. Veřejně Kertbeny obě orientace poprvé pojmenoval ve dvou anonymních traktátech proti pruské legislativě, zveřejněných roku 1869 v Lipsku. Kertbeny ve svých textech střídal různé tvary, zejména adjektivní tvar „homosexual“. Výraz „Homosexualismus“ bez významového rozlišení střídal s termínem „Homosexualität“. Používal i další slova s podobnými koncovkami, například heterosexualitu pojmenoval termínem „heterosexualism“, masturbátora označoval slovem „monosexualist“, osobu provádějící anální styk „pygist“ atd.[1][2][3] Některé slovníky angličtiny uvádějí primárně či výhradně tento význam slova homosexualism.[4][5] Užívání výrazu v tomto významu postupně ustoupilo termínu homosexualita. V polštině je dosud základním výrazem vedle popolštěné verze homoseksualność. V ruštině je tento termín zatížen negativními odsuzujícími a psychiatrizujícími konotacemi, které získal za sovětské éry, zatímco termín гомосексуальность je vnímán jako pozitivnější synonymum. Výraz „homosexualista“ s sebou podle D. V. Voroncova nese negativní konotaci, představu člověka, který projevuje zlou vůli narušovat normativy sexuálních vztahů. Igor Semjonovič Kon tvrdí, že výrazy homosexualismus a homosexualista předpokládají binárnost: homosexualistou člověk může buď být, anebo nebýt. Termíny homosexualita a homosexuál podle něj v sobě zahrnují představu o variantnosti a plastičnosti jevu.[6]
Odlišení vlastnosti a myšlenkového směruTermín homosexualismus nově začal být používán v 21. století odpůrci normality homosexuální orientace a rovných či specifických práv homosexuálů, a to v posunutém významu jako označení pro homosexuální hnutí a ideologii, která usiluje o změnu postoje k homosexualitě. Filip Krenar označuje tento termín za typického představitele „pravicově-konzervativního jazyka“.[9] V Německu se v září 2000 objevil článek, který zpochybňoval principiální homofobii nacismu a neonacismu. Připomínal také nacistické a neonacistické osobnosti, které měly údajně vztah k homosexualismu v tomto smyslu.[10] Rovněž americký politik vystupující proti potratům a stejnopohlavnímu manželství, profesor sociologie a filozofie David Carlin ve své knize z roku 2012 Homosexualism and Catolicism (Homosexualismus a katolicismus) popsal užití termínu homosexualismus pro popis ideologie současného morálně-politického hnutí, obvykle nazývaného „hnutím za práva gayů“.[11] Výskyt termínu v češtiněJednu z vln použití termínu spustil už v roce 2006 v diskusi o uzákonění registrovaného partnerství osob stejného pohlaví ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Ladislav Jakl, který v lednu 2006 charakterizoval homosexualismus jako „ideologii, která by se ráda stala jakýmsi státním náboženstvím bez odluky“. Jakl ve svém článku mj. zpochybnil nejen státní podporu registrovanému partnerství osob téhož pohlaví.[12][13]Štěpán Kotrba v Britských listech tyto Jaklovy teze označil za aplikaci leninských revolučních zjednodušení.[14] V červnu 2010 se termíny homosexualismus a homosexualisté objevily v tiskovém prohlášení konzervativní Akce D. O. S. T. vedené Ladislavem Bátorou v souvislosti s podporou akce, kterou Mladí křesťanští demokraté ve spolupráci s Hnutím pro-life uspořádali proti Queer Parade v Brně. Akce D. O. S. T. se ohradila proti údajnému ideologickému zneužívání problematiky sexuálních menšin a vysvětlila své pojetí rozdílu mezi homosexualitou a homosexualismem takto: „Zatímco homosexualita je sexuálním zaměřením, ´homosexualismus´ je jen propagandistickým nástrojem v rukou politických dobrodruhů, kteří zneužívají danou problematiku a důvěru některých homosexuálů i toleranci české veřejnosti.“ Znaky homosexualismu jsou podle prohlášení „agresivní, úmyslně provokativní a šokující styl veřejné prezentace, výrazné projevy nesnášenlivosti vůči jinak smýšlejícím občanům a civilizačním hodnotám a vědomé zjednodušování a zkreslování reality“.[15] Podle dalšího textu Akce D. O. S. T. ze stejného období je homosexualismus nebezpečnou propagandou různých skupin i jednotlivců, „politických dobrodruhů“, zneužívajících reálné problémy příslušníků sexuálních menšin za účelem vlastního zviditelnění a budování osobní kariéry či politické moci.[16] Václav Klaus později zmínil, že 28. července 2011 vystoupil na univerzitě v Melbourne se svým projevem o ohroženích svobody ve 21. století, v němž mimo jiné řekl: „We may respect homosexuality, but not homosexualism.“ („Můžeme respektovat homosexualitu, ne však homosexualismus.“)[17][18] Podobně se Klaus vyjádřil začátkem srpna 2011 ve svých protestech proti záštitě pražského primátora Bohumila Svobody poskytnuté akci Prague Pride 2011.[19] Bohemistka Olga Martincová, vedoucí dvoudílného slovníku neologismů s názvem Nová slova v češtině, v srpnu 2011 pro idnes.cz uvedla, že prezidentovo použití tohoto termínu pokládá za „dobrý pokus o významové odstínění homosexuality jako vlastnosti a homosexualismu jako myšlenkového směru“. V případě prezidenta Klause podle ní užití termínu homosexualismus zapadá do hojného vytváření různých -ismů u témat, ke kterým zaujímá obvykle vyhraněný postoj, jako havlismus, environmentalismus, NGO-ismus, evropeismus. Markéta Pravdová, vedoucí Oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český, tamtéž uvedla, že užití slova homosexualismus zatím nezaznamenali, a nevyloučila, že jde o vlastní invenci prezidenta Klause.[18] Výraz homosexualista v narážce na Klausovo pojetí tohoto výrazu použil k sebedeskripci i šéfredaktor gay časopisu Lui Jakub Starý.[20] Ten homosexualistu vysvětlil jako gaye žijícího otevřeným životem.[21]) Hlavní analytik Hospodářských novin Jindřich Šídlo pak ve svém komentáři 31. srpna 2011 užil odvozený termín „antihomosexualismus“ jako označení součásti politického programu skupiny kolem prezidenta Václava Klause.[22] Historické souvislostiManifest Fronty za osvobození gayůV roce 1971 zveřejnila skupina organizací zvaná Gay Liberation Front (Fronta za osvobození gayů) svůj Manifest.[23] V srpnu 2013 uvedl gay aktivista a levicový politik Peter Tatchell v anglickém deníku The Guardian, že dokument ve své době představoval revoluci v občanském uvědomění a „zůstává revolučním dodnes“.[24] Dle něj dokument představuje „průkopnický program společenské a osobní transformace“ a „kritiku homofobie, sexismu, manželství, nukleární rodiny, monogamie, kultu mládí a krásy, patriarchátu, ghetta pro gaye a rigidních mužských a ženských genderových rolí“. Podle Tatchella totiž manifest tvrdí, že většina útlaku LGBT lidí pramení právě z toho, že tito lidé „vybočují ze společensky předepsaných, ortodoxních genderových rolí mužství a ženství“.[24] Hilary Whiteová z pro-life serveru LifeSiteNews.com vidí manifest jako počátek homosexualismu.[25][23] Whiteová dále uvedla, že Tatchell dobře popsal původ a cíle oné ideologie, kterou ona nazývá „homosexualismem“.[25] Legislativní zákazy v RuskuV roce 2012 město Petrohrad přijalo zákon zakazující tzv. „propagandu homosexualismu“ (rusky пропаганда гомосексуализма)[26][27] V roce 2013 byl ruskou Dumou přijat federální zákon „O změně článku 5 federálního zákona „O ochraně dětí před informacemi škodlivé pro jejich zdraví a vývoj“ a některých legislativních aktů Ruské federace za účelem ochrany dětí před informacemi propagujícími popření tradičních rodinných hodnot“, (rusky «О внесении изменений в статью 5 Федерального закона «О защите детей от информации, причиняющей вред их здоровью и развитию» и отдельные законодательные акты Российской Федерации в целях защиты детей от информации, пропагандирующей отрицание традиционных семейных ценностей»)[28] Tento zákon, nazývaný též jako zákaz propagace homosexualismu mezi nezletilými (rusky законопроект, запрещающий пропаганду гомосексуализма) byl přijat valnou většinou 386 z 388 hlasů.[29] Balkánské protestySrbské klerikálně politické uskupení Dveri pořádalo v roce 2014 protest proti Pride Parade v Bělehradu. Jeden z jeho zástupců pro místní tisk prohlásil, že LGBT manifestace by byla „ostudou“ Srbska a počátkem „intenzivního útoku ideologie homosexualismu na celou společnost a všechny státní instituce“. Dodal, že „Dveri nemá problém s homosexuály, protože se nikomu nechce plést do soukromí. Nicméně je proti zavádění ideologie, která vnucuje něco nepřirozeného jako přirozené a prezentuje něco nenormálního jako normální“. Uskupení již dříve požadovalo zákaz gay pride a dožadovalo se připojení Srbska k „Eurasijské integraci“.[30] OdkazyReference
Související článkyExterní odkazy
|