|
KlausismusKlausismus je neologismus odvozený od osobního jména,[1] označující ideologii blízkou myšlenkovému světu Václava Klause. Poprvé jej použil Mirek Topolánek na 13. sjezdu ODS v roce 2002, když za přítomnosti Václava Klause ucelenou ideologii klausismu s trochou nadsázky ztotožnil s odéesovským myšlenkovým schématem.[2][3][4] Podobně tehdy o „klausismu” hovořil i bývalý politik ODS Jan Kasl.[5] Samotnému Klausovi tento výraz nevadil.[2][6] Později ale Topolánek posunul výraz „klausismus“ významově jinam, v tom smyslu, že klausismus nelze s Václavem Klausem ztotožňovat, a hovořil dokonce o „klausismu bez Klause“.[7][8] V článku Karla Hrubeše pro Lidové noviny byly za „klausismy“ označeny méně obvyklé výrazy, většinou končící příponou -ismus (kupříkladu NGOismus a havlismus), které Klaus zavedl anebo často užívá ve svých vyjádřeních.[9] Použití a definicePolitolog Jiří Pehe ve své sarkastické analýze klausismu z roku 2011 zmínil, že podle některých Klausových kritiků hlavním nebezpečím pro Českou republiku nejsou „ismy“ vyjmenované a do hloubky analyzované prezidentem Klausem, ale především onen zmíněný „klausismus“, který je deviantní.[2] Pehe mezi myšlenkovými výboji klausismu jmenoval například pronikavé upřesnění rozdílu mezi homosexualitou a homosexualismem v Klausově projevu na univerzitě v Melbourne, mezi environmentem a environmetalismem, lidskými právy a humanrightismem, nevládními organizacemi a NGOismem, Evropskou unií a evropeismem, přičemž tyto -ismy označuje Klaus vesměs za velmi nebezpečné módní ideologie.[2] Pehe naznačil, že pokud bychom mezi módní -ismy zařadili i klausismus, mohli bychom se nadít teorií, že se coby odnož klausismu rodil v Klausově okolí hradismus, hájkismus či bátorismus jako nebezpečně módní obdoby fašismu.[2] Rovněž Karel Hvížďala se klausismem zabýval v roce 2011 v reakci na propagaci termínu homosexualismus Václavem Klausem a dalšími jemu myšlenkově blízkými lidmi (Petr Hájek, Ladislav Jakl). Klausismus je podle Hvížďaly velmi nebezpečný. Hvížďala jej spojuje s Klausovou podporou Ladislava Bátory a Akce D. O. S. T., popíráním znevažující příznačnosti termínu „deviant“ či Hájkovou podporou svobody slova pro neonacisty. Podle Hvížďaly je nebezpečí klausismu v tom, že kontroverzní témata využívá v médiích k upozorňování na aktéry a udržování vysoké frekvenci jejich jmen ve veřejném prostoru. Zároveň tím ale boří poslední zbytky židovsko-křesťanské hierarchie hodnot, na nichž naše civilizace stojí, ač se na ně pokrytecky odvolává, a tím rozkládá křehké demokratické instituce v České republice a posiluje faktickou pozici Hradu.[10] Týdeník Ekonom v dubnu 2011 použil termín klausismus při srovnání Klausovy ideologie s gaullismem, s nímž má mnoho společných rysů. Podle tohoto srovnání se působení obou shoduje ve snaze o posílení role prezidenta, v Klausově případě ovšem neformální a často balancující na hraně ústavy.[11] Politolog Bohumil Doležal podstatu klausismu, Klausovy ideologie, vidí v boji proti „ismům“: environmentalismu, humanrightismu, europeismu, NGOismu a homosexualismu, tedy proti tomu, co je na Západě naopak podporováno. Naopak má být bagatelizován islámský radikalismus a imperiální probuzení Ruska. Podle něj klausismus „znamená odklon od reálné politiky, která se zabývá konkrétními tématy, od masarykovské „politické práce drobné“ k nafouklým a ve skutečnosti málo atraktivním ideologiím“.[12] V roce 2012 Jiří Pehe shrnul klausismus jako „kombinaci monetarismu, národnického populismu a mocenského oportunismu“, kterým se řídila ODS pod Klausovým vedením v období po tzv. sarajevského atentátu v roce 1997.[13] Jazykovědkyně Olga Martincová se v článku pro Lidové noviny z 19. listopadu 2012 zabývala výrazy v češtině, které Klaus razil. Zařadila mezi ně termíny jako Sarajevský atentát a opoziční smlouva, nebo novotvary končící příponou -ismus, jako NGOismus a havlismus. Viděla v nich projev Klausovy jazykové kreativity.[9] OdkazyReference
Externí odkazy
|
