Jan Jiří Kristián z Lobkowicz

Jan Jiří Kristián kníže z Lobkowicz
Kníže z Lobkowicz a 1. hlava (mělnicko-hořínské) sekundogenitury
Ve funkci: ? – 4. října 1753
Předchůdce	mladší knížecí větev založena
Nástupce	Josef Maria Karel z Lobkowicz
Vrchní velitel v Českém království
Ve funkci: 1746 – 1751
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Heřman Karel Ogilvy
Nástupce	Maximilian Ulysses Browne
Generální guvernér v Lombardii
Ve funkci: 1743 – 1745
Předchůdce	Otto Abensberg-Traun
Nástupce	Filip Parmský
Vrchní velitel v Sedmihradsku
Ve funkci: 1737 – 1741
Předchůdce	Franz Paul Wallis
Nástupce	Děpolt Martin Černín z Chudenic
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	polní maršál (1741), generál jezdectva (1735), polní podmaršál (1733), generálmajor (1723)
Rodné jméno	Johann Georg Christian von Lobkowitz
Narození	10. srpna 1686 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	4. října 1755 (ve věku 69 let) Prešpurk (Bratislava) Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Kostel sv. Štěpána v Bratislavě
Choť	(1718) Marie Karolína z Waldsteinu (1702–1780)
Rodiče	Ferdinand August z Lobkowicz (1655–1715) a Marie Anna Bádenská (1655–1701)
Děti	August Antonín Josef z Lobkowicz Ferdinand Marie de Lobkowicz Josef Maria Karel z Lobkovic Marie Eleonora z Lobkovic
Příbuzní	Eleonora Amálie z Lobkowicz a Josef Antonín August z Lobkovic[1] (sourozenci) Marie Eleonora z Lobkovic, Antonín Isidor z Lobkowicz a Marie Terezie Gabriela z Lobkovic (vnoučata)
Zaměstnání	politik
Profese	aristokrat a voják
Ocenění	1739 rakouský Řád zlatého rouna (č. 687)
Commons	Johann Georg Christian of Lobkowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Jiří Kristián z Lobkowicz (německy Johann Georg Christian Fürst von Lobkowitz; 10. srpna 1686 Praha – 4. října 1753 Prešpurk^[2][3][4] nebo 4. října 1755 Vídeň^[5][6]) byl rakouský vojevůdce a český šlechtic z rodu Lobkowiczů (Lobkoviců). Jako voják se od mládí zúčastnil dynastických válek první poloviny 18. století, zastával velitelské posty v různých zemích habsburské monarchie, nakonec dosáhl hodnosti polního maršála^[7] a stal se rytířem Řádu zlatého rouna.^[8] Jako mladší syn knížete původně užíval titul prince, nakonec získal knížecí titul a stal se zakladatelem mělnické větve Lobkoviců (panství Mělník přešlo do majetku rodu až v následující generaci).^[9]

Jiří Kristián se narodil v Praze jako pátý syn knížete Ferdinanda Augusta z Lobkovic (1655–1715) a jeho druhé manželky, bádenské markraběnky Marie Anny (1655–1701).^[9] Absolvoval kavalírskou cestu, během níž užíval jméno hrabě ze Sternsteinu (podle bavorského panství, které rodině patřilo), doložený je jeho pobyt v Římě v roce 1700, kde se setkal se svými staršími bratry.^[10] Od mládí pak sloužil v armádě, nejprve se pod velením svého bratrance Ludvíka Bádenského zúčastnil války o španělské dědictví, kdy bojoval v Německu a Nizozemí. Později se pod velením Evžena Savojského zúčastnil tažení proti Turkům a po bitvě u Bělehradu, v níž padl jeho starší bratr Josef Antonín, dosáhl hodnosti plukovníka (1717).^[11] Po skončení tureckých válek se v Praze oženil a další léta pak trávil střídavě v Čechách a v Itálii, v roce 1723 obdržel hodnost generálmajora a od roku 1729 byl vrchním velitelem v Neapoli. V hodnosti polního podmaršála (1733) vynikl na Sicílii v bojích proti Španělsku. Jako generál jezdectva byl pak velitelem v Lombardii a v letech 1737–1741 v Sedmihradsku, kde opět bojoval s Turky. Mezitím v roce 1739 obdržel Řád zlatého rouna.^[12]

Na počátku války o rakouské dědictví byl povýšen do hodnosti polního maršála a byl povolán do Čech, kde měl za úkol vypudit francouzsko-bavorské vojsko. Obléhal Prahu a na přelomu let 1742–1743 se mu podařilo ukončit francouzskou okupaci Českého království, mimo jiné tím umožnil korunovaci Marie Terezie za českou královnu v roce 1743.^[13] Poté byl znovu povolán do Itálie a v letech 1743–1745 byl generálním guvernérem v Lombardii.^[14] Nakonec se vrátil do Čech a svou kariéru završil jako vrchní velitel v Praze (1746–1751).

Zemřel v Prešpurku (Bratislava) 4. října 1753. Pohřben byl 16. října 1653 v kryptě tamějšího kapucínského kostela sv. Štěpána. Popis pohřebního průvodu vyšel tiskem.^[3]

Christoph Willibald Gluck mu jako svému mecenáši věnoval opery La Sofonisba (1744), Ippolito (1745) a Pasticcio (1743). Skladatel také Lobkovice doprovázel v roce 1745 na jeho cestě do Londýna. V Itálii dostal darem černého otroka Angela Solimana, který ho jako jeho dvořan doprovázel do konce života, když před tím zachránil Lobkovicovi v bitvě život.

Jiří Kristián byl po vymření bílinské větve rodu předurčen jako dědic severočeských panství Jezeří a Nové Sedlo. Po tragickém úmrtí Oldřicha Felixe z Lobkovic (1650–1722), posledního člena bílinské větve, skutečně tento majetek převzal, ale vzápětí uzavřel dohodu se svým starším bratrem, knížetem Filipem Hyacintem, a panství mu předal. Pro Jana Jiřího Kristiána a jeho potomstvo bylo zřízeno peněžní svěřenství.^[15] Ve svém vídeňském paláci soustředil sbírku zbraní získaných darem, ale také formou válečné kořisti.^[16]

V roce 1718 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Karolínou z Valdštejna (1702–1780), dcerou významného diplomata Karla Arnošta z Valdštejna (1661–1713).^[17] Měli spolu deset dětí, z nichž tři synové zemřeli v dětství. Další synové Karel Adam (1719–1760), Filip Josef (1732–1760) a Leopold (1734–1759) sloužili v armádě a zemřeli za sedmileté války. Pokračovatelem rodu byl kníže Josef Maria z Lobkovic (1724–1802), který dosáhl hodnosti polního maršála, byl vyslancem v Rusku, ale zemřel bez mužského potomstva. Faktickým zakladatelem mělnické větve byl jeho mladší bratr kníže August Antonín z Lobkovic (1729–1803), vyslanec ve Španělsku a nejvyšší maršálek Českého království, který sňatkem s Marií Josefou Černínovou získal panství Mělník se sídelním zámkem v Hoříně.

• 1. Karel Adam (8. 4. 1719 – 20. 8. 1760), zemřel na následky vážného zranění hlavy, které utrpěl v bitvě u Lovosic dne 1. října 1756, svobodný a bezdětný^[18]
• 2. Marie Eleonora (17. 10. 1721 Milán – 9. 5. 1756)
  • ⚭ (1740) Charles d'Ursel (26. 6. 1717 – 11. 1. 1775 Brusel), 2. vévoda d'Ursel, polní maršál
• 3. Kristián Josef (1722–1724)
• 4. Josef Maria (8. 1. 1724 Praha – 5. 3. 1802 Vídeň), polní maršál, c. k. komoří, tajný rada a rakouský velvyslanec v Rusku (1764–1777)
  • (1752) hraběnka Marie Josefa z Harrachu (20. 11. 1727 Vídeň – 15. 2. 1788 Roudnice nad Labem)
• 5. Ludvík (14. 1. 1725 – 1. 2. 1725)
• 6. Ferdinand Maria (18. 12. 1726 – 29. 1. 1795), vikář v Salcburku, kanovník v Lutychu a Augsburgu, později biskup v Namuru a Gentu
• 7. August Antonín (21. 9. 1729 Praha – 28. 1. 1803 Praha), c. k. komoří, tajný rada, rakouský vyslanec ve Španělsku (1772–1776) a nejvyšší maršálek Českého království (1791–1803)
  • ⚭ (1753) Marie Ludmila Czerninová z Chudenic (21. 4. 1738 – 20. 6. 1790 Praha)
• 8. Filip Josef (4. 11. 1732 – 15. 8. 1760), padl v bitvě u Lehnice, svobodný a bezdětný
• 9. Leopold (17. 4. 1734 – 23. 12. 1759 Drážďany), svobodný a bezdětný
• 10. Antonín (11. 8. 1738 – 21. 11. 1745)

• JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 80–81. 
• KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. 
• TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 ISBN 978-80-7557-176-2

• Rodokmen Lobkowiczů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Rodokmen s erby na www.roskildehistorie.dk (dánsky)

Knížata z Lobkowicz
Kníže z Lobkowicz byl do rozdělení na primo- a sekundogenituru a poté v primogenituře také vladař domu lobkowiczkého a v letech 1834–1918 nejvyšší pokladník Českého království.
Před rozdělením a primogenitura	1. Zdeněk Vojtěch (1623/1624–1628) • 2. Václav Eusebius (1628–1677) • 3. Ferdinand August (1677–1715) • 4. Filip Hyacint (1715–1734) • 5. Václav Ferdinand (1734–1739) • 6. Ferdinand Filip (1739–1784) • 7. Josef František Maxmilián (1784–1816) • 8. Ferdinand Josef (1816–1868) • 9. Mořic Alois (1868–1903) • 10. Ferdinand Zdeněk (1903–1938) • 11. Jaroslav Alois* (1938–1953) • 12. Bedřich* (1953–1954) • 13. Jaroslav Claude* (1954–1985) • 14. Jaroslav František* (od roku 1985)
Sekundogenitura	1. Jan Jiří Kristián (?–1755) • 2. Josef Maria (1755–1802) • 3. August Antonín (1802–1803) • 4. Antonín Isidor (1803–1819) • 5. August Longin (1819–1842) • 6. Jiří Kristián (1842–1908) • 7. Bedřich (1908–1923) • 8. Jiří Kristián (1923–1932) • 9. Jan Adolf (1932–1952) • 10. Otakar (1952–1995) • 11. Anton (od roku 1995)
* křimická linie primogenitury; Česká, resp. už Československá republika šlechtické tituly neuznává, resp. neuznávala

Lobkowiczové – sekundogenitura
knížata – mladší knížecí mělnicko-hořínská větev
1–8. generace	z Újezda, Popelové z Lobkowicz, Lobkowiczové
9. generace	primogenitura Filip Hyacint (1680–1734) – potomci na Roudnici sekundogenitura Jan Jiří Kristián (1686–1755) – zakladatel
10. generace	Karel Adam Felix (1719–1760) • Marie Eleonora (1721–1756) • Josef Maria Karel (1724–1802) • Ferdinand Maria (1726–1795) • August Josef Antonín (1729–1803) • Filip Josef (1732–1760) • Leopold (1734–1759)
11. generace	Marie Eleonora (1753–1802) • Marie Josefa (1756–1825) • Marie Josefa (1756–1793) • Marie Terezie Gabriela (1767–1820) • Eleonora Adalberta Caja (1770–1834) • Antonín Isidor (1773–1819)
12. generace	August Longin (1797–1842) • Marie Ludmila (1798–1868) • Josef Maria August (1799–1832) • František Jiří (1800–1858) • Ferdinand (1801–1831) • Marie Anna (1802–1830) • Marie Helena (1805–1856)
13. generace	Marie Sidonie (1828–1917) • Marie Hedvika (1829–1852) • Marie Františka (1830–1913) • Marie Anna Polyxena (1830–1913) • Marie Rosa (1832–1905) • Jiří Kristián (1835–1908)
14. generace	Anna Berta (1865–1917) • Marie Františka (1866–1918) • Marie Terezie (1867–1945) • Marie Sidonie (1869–1941) • Jiří August (1870–1890) • Marie Henrieta (1872–1939) • Marie Polyxena (1874–1951) • Marie Terezie (1876–1958) • Rosa Marie (1879–1957) • Bedřich (1881–1923) • Jan Adolf (1885–1952)
15. generace	Jiří Kristián (1907–1932) • Ludmila Anna (1908–1974) • Otakar (1922–1995) • Anna Marie (1923–2004) • Marie Terezie (1925–2007) • Mikuláš* (1931–2019) • Bedřich** (1932–1998)
16. generace	Johannes* (* 1954) • Erich Georg* (* 1955) • Antonín (* 1956) • Jiří Jan (* 1956) • Franz* (* 1957) • Monika* (* 1958) • Alžběta Ludmila (1959–1980) • Alois Josef* (* 1959) • Marie–Miriam* (* 1961) • Philip** (* 1961) • Marie Christine** (* 1963)
17. generace	Mikuláš* (* 1978) • Marie-Žofie* (* 1980) • Maxmilian* (* 1982) • Marie Polyxena* (* 1983) • Petr Mikuláš* (* 1983) • Joseph* (1984–1998) • Felix Jan* (* 1985) • Marie Lioba* (* 1985) • Václav* (* 1986) • Alois* (* 1987) • Anna Elisabeth* (* 1987) • Ludmila* (* 1991) • Anežka Christiana* (* 1992) • Theresa* (* 1994) • Louisa (* 1995) • Ida* (* 1996) • Paul Merlin* (* 2005) • Georg Christian* (* 2006) • Robert Christian (* 2011) • Jacob Alexander (* 2014)
18. generace	Johannes* (* 2010) • Josephine (* 2011) • Ferdinand* (* 2012) • Melcheor* (* 2014) • Alois* (* 2014) • Moric* (* 2014) • Valerian* (* 2014) • Augustina* (* 2015) • Felix* (* 2016)
Sídla	Červený Hrádek • Drahenice • Drhovle • Hořín • Mělník • Lobkowiczký palác v Praze • Rožďalovice • Vráž
Pohřebiště	Lobkowiczká hrobka v Hoříně
tučně jsou vyznačena knížata, * drahenická linie (Mikuláš a jeho potomci), ** Bedřich a jeho potomci (USA)