Jan Nepomuk Karel Filip z Lobkowicz, také z Lobkovic, či Lobkowitz někdy uváděn jen jako Jan Karel Filip z Lobkowicz (14. ledna1799Vídeň – 6. června1878Konopiště),[1] celým jménem německy Johann Nepomuk Karl Philipp Prinz von Lobkowitz, byl český šlechtic, příslušník rodu Lobkowiczů a zakladatel křimické (konopišťsko-křimické) linie roudnické primogenitury.
V generaci Jana Nepomuka Karla došlo k rozdělení roudnické primogenitury rodu na tři linie: roudnickou, křimickou a dolnobeřkovickou. Vedle nich existovala ještě knížecí sekundogenitura (mělnická větev).
Byl císařsko-královským komořím a majorem v záloze. Stal se rytířem sicilského vojenského Řádu San Giorgio della Reunione.[1]
Podle rodinné tradice pohádkově zbohatl za vykonání dobrého skutku. Jednoho večera údajně pomohl v Praze na Malé Straně staršímu muži, kterému se udělalo špatně. Oním mužem byl hrabě František Josef z Vrtby (1759–1830), který Lobkowicze učinil svým univerzálním dědicem a odkázal mu panství Konopiště, Křimice, Nekmíř, Žinkovy[2] a dva domy v Praze.[3]
Rodina
Dne 20. května 1834 se ve Vídni oženil s Karolínou z Vrbna a Bruntálu (12. 2. 1815 Vídeň – 18. 10. 1843 Křimice), dcerou Evžena Dominika z Vrbna a Bruntálu (1786–1848) a jeho manželky Barbory z Erdödy (1793–1858). Narodilo se jim pět dětí (dva synové a tři dcery):
1. František Evžen (15. 3. 1839 Praha – 24. 8. 1898 Křimice), poslanec českého sněmu, dědic Křimic a Konopiště. Zámek Konopiště ale prodal arcivévodovi Františku Ferdinandovi d'Este v roce 1887.
∞ (19. 1. 1870 Vídeň) Kunhuta ze Šternberka (13. 3. 1847 Praha – 5. 4. 1916 Křimice)
↑ abJUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN978-80-242-5429-6. S. 73–74.
↑VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN80-7185-507-3. S. 41.
Literatura
JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN978-80-242-5429-6. S. 73–74.
KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN80-903040-3-6. S. 148.
tučně hlavy rodové linie a od roku 1938 knížata, * Jan (1920–2000) a jeho potomci, ** Christian (1924–2001) a jeho potomci, *** Ladislav (1925–1985) a jeho potomci