|
Jaromír Hořec
Jaromír Hořec (18. prosince 1921 Chust, Podkarpatská Rus – 22. listopadu 2009[1] Praha, původním jménem Halbhuber) byl český básník, spisovatel, novinář a publicista. Užíval pseudonym Zdeněk Hrubý. ŽivotStal se jedním ze zakladatelů Mladé fronty v roce 1945 a do roku 1950 byl jejím šéfredaktorem a zároveň ředitelem nakladatelství. V letech 1950–1953 byl redaktorem nakladatelství Mír, 1953–1965 šéfredaktorem časopisu Hlas revoluce. V roce 1954 dokončil studia češtiny a literární vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V 50. letech redigoval, příp. napsal publikace: Sovětské slunce míru (1950, ed.), Takový je fašismus – K americké agresi v Koreji (1953), K úloze československých legií v Rusku – Politika světových imperialistů a česká buržoasie v intervenci proti SSSR (1953), Poslední boj Julia Fučíka (1953, ed.), Cesty zrady – Několik kapitol o protisovětské a protinárodní politice české buržoasie a světových imperialistů (1955) aj. V letech 1965–1969 byl pedagogem na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK a redaktorem edice Magnet v nakladatelství Naše vojsko. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ, zbaven místa na fakultě a postu šéfredaktora časopisu Universita Karlova. O rok později odešel do invalidního důchodu. V roce 1977 podepsal Chartu 77[1] a v roce 1979 založil samizdatovou edici Česká expedice (1978–1991), dva roky poté skončil na půl roku ve vazbě za podvracení republiky a za šíření ineditní literatury.[2] „Samizdatovou produkci rozčlenil do sedmi edičních řad, přinášejících především poezii, memoáry, odborné publikace i kulturní publicistiku. Jedna edice byla vyhrazena tvorbě soudobých výtvarníků, což byl v samizdatovém prostředí počin spíše ojedinělý.“ Dával si také záležet na obálkách a výtvarném doprovodu. Podle generačního klíče sestavil almanach Na střepech volnosti (1987). „Poskytl v něm prostor nepublikujícím básníkům čtyř generací – od autorů narozených před rokem 1918 až po nejmladší tvůrce z prostředí undergroundu.“[3] Od roku 1989 byl členem Masarykova demokratického hnutí (MDH), později též jeho předsednictva a Nadace pro postavení pomníku T. G. Masaryka v Praze. V roce 1993 obnovil spolu s místopředsedou Masarykova demokratického hnutí (MDH) doc. Vratislavem Preclíkem vydávání Masarykovsko-Herbenovského časopisu Čas v původní úpravě a formátu. Za tuto činnost obdržel v roce 2000 od MDH čestnou medaili T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu. Po pádu komunismu a rozpadu SSSR spoluzaložil Společnost přátel Podkarpatské Rusi,[2] jejímž nákladem vydal řadu knih o historii země. Byl rovněž úspěšným textařem písní; k profesi se dostal, když jako redaktor psal o jazzové a taneční hudbě. Jím otextované písně ve spolupráci s hudebníkem Leopoldem Korbařem (a dalšími) „Dva modré balónky“, „Docela všední obyčejný den“, „Je na západ cesta dlouhá“, „Nedělní vláček“ či populární „Barborka“ (neboli „Máš srdce zadané“) doslova zlidověly.[4] Jeho strýcem byl spisovatel a věrný spolupracovník prezidenta Masaryka PhDr. Jan Herben. Zemřel roku 2009 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||
