Lankrabě, řidčeji lantkrabě, lanckrabí, lantkrabí, zastarale landkrabě (německyLandgraf, nizozemskylandgraaf, francouzskylandgrave, latinskycomes magnus, comes patriae, comes provinciae, comes terrae, comes principalis, lantgravius) byl šlechtický titul, užívaný výhradně ve Svaté říši římské.
Jednalo se o hraběte, který podléhal přímo císaři, to jest nepodléhal žádnému vévodovi či knížeti, a byl tedy suverénní. Země, které vládl lankrabě, se nazývala lankrabství (lantkrabství). Lankrabě byl například vládce Hesenska, lankrabě hesensko-kasselský a hesensko-darmstadtský. První zmínka o tomto titulu pochází z roku 1086 a týká se vládce Dolního Lotrinska. Titul byl v pořadí významnosti mezi knížetem a hrabětem, nicméně jeho nositelé zasedali v kurii říšských knížat, spolu s církevními knížaty, bezprostředně podřízenými císaři.
Burgund, také Aar-nebo Kleinburgund – na pravém břehu řeky Aara, na sever a východ od Bernu, od 1252 langravius Burgundiae, později vévodství, patřilo Habsburkům do 17. století