|
Lezení na obtížnostLezení na obtížnost (O, Obtížnost, (anglicky): L, Lead) je disciplína sportovního lezení, při které se sportovci – lezci snaží vylézt cestu na hranici svých možností. Mezi lezci je tato disciplína nazývána královskou.
Obtížnost cest je ve snaze o vzájemné porovnání a odlišení lezci subjektivně hodnocena číselnou klasifikací (někdy i v kombinaci s písmeny, nebo znaménky + a – nebo lomítkem). Uvádí se jako obtížnost (kompletně) přelezených cest, současně s uvedením stylu přelezu, pro popis či grafické znázornění lze uvést i obtížnosti různých částí cest (např. nástup, klíčové místo, výlez). Obtížnost výstupů se hodnotí také u horolezectví, ledolezení či při lezení zajištěných cest. První průstupy/přelezy cest, jejich názvy, obtížnost a další údaje se shromažďují v lezeckých průvodcích, v některých byly uváděny také vzorové výstupy pro jednotlivé klasifikační stupně.[1][2]
Obdobě jako u lezení na obtížnost, se při lezení na rychlost zpravidla lezci jistí lanem, místo překonávání co nejtěžších obtíží se ale hodnotí nejrychlejší čas. (Při závodech v lezení na obtížnost se někdy měří čas jako vedlejší hodnotící kritérium. U všech disciplín se poslední a nejvíce bodovaný chyt nazývá Top.) Při boulderingu se obdobně jako u lezení na obtížnost hodnotí obtíže cesty, leze se ale bez lana (jen s matrací). Na některých závodech (např. Arco Rock Master) se leze Duel – dva lezci lezou paralelně dvě stejné velmi těžké cesty, vítězí ale rychlejší závodník. Při vyhlášení celkových výsledků světového poháru se vyhlašuje Kombinace, což je ale jen součet výsledků závodů minimálně ve dvou disciplínách ze tří. Speciální bodování měla kombinace disciplín na Letních olympijských hrách 2020, kde se sportovní lezení poprvé objevilo jako nová olympijská disciplína (na LOHM už v roce 2018). Klasifikace obtížnosti lezeníObtížnost lezeckých cest je regionálně klasifikována mnoha stupnicemi s odlišným historickým vývojem. Ke srovnání potom slouží tabulky porovnání obtížnosti (existuje více odlišných zdrojů). Mezi celosvětově nejrozšířenější klasifikace pro lezení s lanem patří klasifikace UIAA, francouzská a americká. Obdobně se odlišují klasifikace při boulderingu, i zde je jich několik. Některé klasifikace měly dříve uzavřenou horní hranici, postupem času ale přesto několikrát docházelo k jejich rozšíření nahoru. Mezi jednotlivými stupni obtížnosti se často používají písmena a znaménka pro jejich jemnější odstupňování, nebo také lomítka jako mezihodnoty.[3] Klasifikace pro lezení s lanemnázev a příklad číslování
Stupnice obtížnosti Podrobnější informace naleznete v článku Stupnice obtížnosti (horolezectví).
Posun výkonnostiMezi významné milníky horolezectví či lezení patří překonávání lidských hranic a posouvání klasifikace, a to dále ještě s rozlišením u všech významných stylů přelezu (OS, flash, RP, PP). Zaznamenávají se nejvyšší klasifikace přelezené lezci jednotlivých národů u mužů i žen. Nejmladší lezci, kteří přelezli velmi těžce klasifikované výstupy. Nejtěžší cesty přelezené v jednotlivých oblastech či regionech. Také většina jednotlivců si zaznamenává dosažené úspěchy a nejtěžší přelezené cesty, k tomu se používají papírové nebo elektronické či internetové lezecké deníčky (např. Čechy: Lezec.cz, ve světě: 8a.nu). U významných cest se eviduje, kdo a kdy je přelezl, v jakém stylu, na kolik pokusů a v jakém období. V regionálním i celosvětovém měřítku lze obvykle výkony porovnávat až s časovým odstupem (např. až za několik let se stejní lezci dostanou k vzájemnému přelezu svých nejtěžších cest, nebo tyto výstupy zopakují další lezci a upřesní jejich obtížnost).
Obtížnost na závodechLezení na obtížnost je v novodobých mezinárodních závodech nejstarší disciplína, např. v Sovětském svazu se ale také již dříve závodilo v lezení na rychlost.[14][15]
OdkazyReference
Související články
Literatura
Externí odkazy
|
