Vladimir Petrov
Vladimir Vladimirovič Petrov, rusky Влади́мир Влади́мирович Петро́в (30. června 1947 Krasnogorsk – 28. února 2017 [1]) byl ruský hokejový útočník, který reprezentoval Sovětský svaz. Byl hráčem mimořádně fyzicky disponovaným, rychlým bruslařem s obávanými prudkými střelami z dálky.[2] Hráčská kariéraZačínal v klubu Křídla Sovětů Moskva, v roce 1967 přestoupil do HC CSKA Moskva, kde se stal centrem útoku s Valerijem Charlamovem a Borisem Michajlovem na křídlech, který je označován za jednu z nejlepších formací hokejové historie.[3] Získal s CSKA jedenáct titulů v sovětské lize (1968, 1970, 1971, 1972, 1973, 1975, 1977, 1978, 1979, 1980 a 1981) a také dvanáctkrát vyhrál Evropský hokejový pohár (1969, 1970, 1971, 1972, 1973, 1974, 1976, 1978, 1979, 1980 a 1981). Pětkrát byl nejlepším střelcem ligy (1970, 1973, 1975, 1978 a 1979) a v letech 1972 a 1973 byl zvolen nejlepším sovětským hokejistou. Kariéru ukončil v SKA Leningrad. V sovětské reprezentaci působil čtrnáct sezón a vstřelil 189 branek, z toho 74 na mistrovství světa (třetí místo historické tabulky MS).[4][5] Je dvojnásobným olympijským vítězem z let 1972 a 1976 a devítinásobným mistrem světa (1969, 1970, 1971, 1973, 1974, 1975, 1978, 1979 a 1981), reprezentoval SSSR také v Sérii století, 1974 Summit Series a 1979 Challenge Cupu. Třikrát vyhrál kanadské bodování MS (1973, 1977, 1979) a v roce 1973 byl nejlepším střelcem, čtyřikrát byl zvolen do all-star týmu. V letech 1992–1994 byl předsedou Ruské hokejové federace. Obdržel Řád Za zásluhy o vlast a Řád přátelství, v roce 2006 byl uveden do Síně slávy IIHF. Klubová statistika
Reprezentace
Reference
Externí odkazy
|