Začínala hrát již během svých studií na průmyslové škole v různých ochotnických souborech (např. v žižkovském Pokroku), v roce 1907[3] byla přijata do Městského divadla na Královských Vinohradech, což je dnešní Divadlo na Vinohradech. Zde se seznámila i se svým manželem, za něhož se v roce 1922 provdala. Karla Hugo Hilara následovala i při jeho odchodu do Národního divadla (1922), zde působila prakticky až do své smrti.
Svou hereckou kariéru začala jako představitelka naivních dívek, později milovnic. Vystupovala i jako subreta v operetách, často hrála v konverzačních hrách. Díky vlivu svého manžela se postupně stala nejprve výbornou realistickou herečkou, teprve po jeho smrti v roce 1935 se začala proměňovat ve velmi výraznou, osobitou a temperamentní komickou herečku, jež byla schopna i satirickéhyperboly a šťavnatého naturalismu.
V Národním divadle proslula i mezi svými hereckými kolegy svými přeřeknutími a jevištními brepty, které ve svých humoristických knihách posléze natrvalo zachytil její mladý herecký kolega Bohumil Bezouška.
Obvykle tvořila své role realisticky, později pod vlivem svého manžela i částečně expresionisticky.[zdroj?] Na vrcholu její herecké dráhy dostala její komika hlubší význam, hrála např. v ruských klasických hrách (Výnosné místo, Tekla Ivanovna, Gogolovy hry).
Od roku 1921 působila i ve filmu, jednalo se i o vynikající rozhlasovou herečku. Hrála např. ve filmové verzi hry Morálka paní Dulské (1958), což byla její patrně vůbec nejznámější a nejhodnotnější filmová role (zároveň i role poslední – týden po premiéře filmu zemřela).
Tajemství úspěchu Zdenky Baldové je velmi prosté: je v ní elementární komik. Baldová ovládá vzácné umění vyvolati nejprostšími prostředky nejsilnější komický efekt. Říká často docela krotké a nevzrušené věty, jež úmyslně zbaví všeho, co by je mohlo zatěžovat anebo nadnášet, a je i v gestu a výrazu obličeje velmi střídmá. A přece její projev má vždy zcela bezpečný účinek u publika. Je v ní někdy – zvláště v molièrovských postavách – ženský klown, který však nikdy nenadnáší a nepřekresluje...Humor Zd. Baldové má vitální základnu: je to humor rebelaisovské plnokrevnosti a prostoty.
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 16–7
František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 204, 229, 231–2
V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 58–9, 74, 80, 101–2, 179
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 27.
Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 335, 339
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 42.
