Fluorid antimonitý

Fluorid antimonitý
Strukturní vzorec
Krystalová struktura
Obecné
Systematický název	Fluorid antimonitý
Anglický název	Antimony trifluoride
Německý název	Antimon(III)-fluorid
Sumární vzorec	SbF3
Vzhled	světle šedý až bílý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS	7783-56-4
SMILES	F[Sb](F)F
InChI	InChI=1S/3FH.Sb/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Vlastnosti
Molární hmotnost	178,76 g/mol
Teplota tání	292 °C
Teplota varu	376 °C
Hustota	4,379 g.cm−3
Rozpustnost ve vodě	385 g/100 g (0 °C) 443 g/100 g (20 °C) 562 g/100 g (30 °C)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid antimonitý, SbF₃, je jedním ze dvou fluoridů antimonu, druhým je fluorid antimoničný. Někdy se označuje jako Swartsovo činidlo, protože se využívá jako činidlo ve Swartsově reakci.^[1]

Připravuje se fluorací oxidu antimonitého fluorovodíkem:

Sb₂O₃ + 6 HF → 2 SbF₃ + 3 H₂O

Je slabou Lewisovou kyselinou, ve vodě pomalu hydrolyzuje.^[1] Fluorem se oxiduje na fluorid antimoničný:

SbF₃ + F₂ → SbF₅

Krystalová struktura je tvořena oktaedry SbF₆ propojenými vrcholy (fluoridovými můstky). Tři vazby Sb-F jsou kratší (192 pm) a tři delší (261 pm).^[2] Protože má polymerní strukturu je méně těkavý než fluorid arsenitý a chlorid antimonitý.

Slouží jako fluorační činidlo v organické chemii.^[3] Tuto schopnost poprvé popsal belgický chemik Frédéric Swarts v roce 1892. Fluorid antimonitý dokáže fluorovat organické i anorganické chloridy:^[1]

CCl₃CCl₃ + SbF₃ → CCl₂FCCl₂F

SiCl₄ + SbF₃ → SiCl₃F, SiCl₂F₂, SiClF₃

Někdy může vystupovat i jako slabé oxidační činidlo:^[1]

3 PhPCl₂ + 4 SbF₃ → 3 PhPF₄ + 2 Sb + 2 SbCl₃

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antimony trifluoride na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu fluorid antimonitý na Wikimedia Commons