| fluorid bismutitý |
|---|
 |
| Obecné |
|---|
| Systematický název | Fluorid bismutitý |
|---|
| Anglický název | Fluorid bismutitý |
|---|
| Německý název | Bismut(III)-fluorid |
|---|
| Sumární vzorec | BiF3 |
|---|
| Vzhled | šedobílý prášek |
|---|
| Identifikace |
|---|
| Registrační číslo CAS | 7787-61-3 |
|---|
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 232-124-8 |
|---|
| PubChem | 82233 |
|---|
| SMILES | F[Bi](F)F |
|---|
| InChI | InChI=1S/Bi.3FH/h;3*1H/q+3;;;/p-3
Key: BRCWHGIUHLWZBK-UHFFFAOYSA-K |
|---|
| Vlastnosti |
|---|
| Molární hmotnost | 265,97550 g/mol |
|---|
| Teplota tání | 649 ˚C |
|---|
| Hustota | 5,32 g/cm3 |
|---|
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustné[1] |
|---|
| Struktura |
|---|
| Krystalová struktura | ortorombická |
|---|
| Termodynamické vlastnosti |
|---|
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −900 kJ*mol−1 |
|---|
| Bezpečnost |
|---|
 GHS05 |
| H-věty | H314 |
|---|
| P-věty | P260, P264, P280, P301+330+331, P302+361+354, P304+340, P305+354+338, P316, P321, P363, P405, P501 |
|---|
| NFPA 704 | |
|---|
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
|
Fluorid bismutitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem BiF3. Je to šedobílý prášek s teplotou tání 649 °C. V přírodě se vyskytuje jako vzácný minerál gananit.[3]
Příprava
Fluorid bismutitý může být připraven reakcí oxidu bismutitého s kyselinou fluorovodíkovou:[4]
- Bi2O3 + 6 HF → 2 BiF3 + 3 H2O
Lze jej také připravit reakcí chloridu-oxidu bismutitého s kyselinou fluorovodíkovou:[5]
- BiOCl + 3 HF → BiF3 + H2O + HCl
Reakcí hydroxidu bismutitého s kyselinou fluorovodíkovou nevzniká čistý fluorid bismutitý, ale fluorid-oxid (BiOF).[5]
Struktura
α-BiF3 je krychlové krystalové soustavy (Pearsonův symbol cF16, prostorová grupa Fm-3m, číslo 225). Fluorid bismutitý má strukturu stejnou jako některá intermetalika, jako Mg3Pr, Cu3Sb, Fe3Si, a AlFe3,[6] stejně jako hydrid LaH3.[7] Elementární buňka je plošně centrovaná kubická mřížka.
β-BiF3 má strukturu typu fluoridu yttritého.
Reakce
Fluorid bismutitý s vodou nereaguje a je v ní téměř nerozpustný. Nevytváří snadno komplexy, ale komplexy BiF3.3HF a BiF -
4 v NH4BiF4 jsou známé. Adiční sloučenina H3BiF6 je hydrolyzována vodou za vzniku fluoridu-oxidu bismutitého.[8]
Využití
Fluorid bismutitý byl studován jako možný elektrodový materiál pro lithiové baterie a jako luminiscenční materiál pro luminofory s lanthanem.[9]
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bismuth trifluoride na anglické Wikipedii a Bismut(III)-fluorid na německé Wikipedii.
- ↑ Safety data sheet [online]. ThermoFisher, rev. 2020-02-14 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online.
- ↑ PUBCHEM. Bismuth fluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gananite [online]. [cit. 2023-11-16]. Dostupné online.
- ↑ GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky)
- ↑ a b Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. 1. 3., umgearb. Aufl. vyd. Stuttgart: Enke 608 s. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 218.
- ↑ GRAEF, Marc De; MCHENRY, Michael E. Structure of Materials. [s.l.]: Cambridge University Press Kapitola Appendix 1. Crystal Structure Descriptions.
- ↑ GALASSO, Francis S. Structure and Properties of Inorganic Solids: International Series of Monographs in Solid State Physics. [s.l.]: Elsevier 308 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4831-5541-8. (anglicky)
- ↑ NORMAN, N. C. Chemistry of Arsenic, Antimony and Bismuth. [s.l.]: Springer Science & Business Media 508 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7514-0389-3. S. 88. (anglicky)
- ↑ XIE, Zhi; WEI, Bin; WANG, Zhongchang. Structural stability, electronic structures and enhanced photocatalytic properties of BiF3 nanowires: A first-principles study. Ceramics International. 2018-06, roč. 44, čís. 8, s. 9623–9632. Dostupné online [cit. 2023-11-13]. doi:10.1016/j.ceramint.2018.02.189. (anglicky)
Externí odkazy
-fluorid.png)
