Třída Battle byla třídatorpédoborců postavených pro Britské královské námořnictvo a Australské námořnictvo. Celkem byla plánována stavba 42 torpédoborců, dokončeno jich bylo pouze 26 jednotek. Dělily se do tří skupin. Do konce války byl do služby přijat pouze torpédoborec Barfleur, třídu ale čekala dlouhá poválečná služba. Zahraničními uživateli třídy byly Írán a Pákistán. Pákistánský torpédoborec Khaibar byl roku 1971 potopen indickým námořnictvem během indicko-pákistánské války.
Pozadí vzniku
HMS Armada
Torpédoborce Battle byly objednány na základě potřeb britského námořnictva za druhé světové války. Oproti svým předchůdcům byly větší, neboť jejich hlavním operačním prostorem měl být Pacifik, což vyžadovalo velký dosah, silnou výzbroj a vysokou rychlost. Celkem bylo postaveno 26 jednotek této třídy, která se dělila do tří podskupin, které byly rozlišeny podle roku jejich objednávky. První skupina nesla označení Battle typ 1942 a skládala se z 16 jednotek.[1] Jejich kýly byly založeny v letech 1942–1944 a do služby byly přijaty v letech 1944–1946.[2]
Druhá skupina nesla označení Battle typ 1943. Měla mírně rozšířený trup a silnější výzbroj. Původně bylo objednáno 16 torpédoborců této subverze, ale s ohledem na blížící se konec války byla tato objednávka v prosinci 1945 redukována na polovinu. Osm rozestavěných torpédoborců bylo rozebráno v loděnicích, čtyři z nich už byly dokonce spuštěné na vodu. Osmi dokončených torpédoborců bylo do služby přijato v letech 1946–1948.[1][3]
Následovalo osm jednotek třetí skupiny Battle typ 1944 s vylepšenou výzbrojí.[1] Jejich kýly byly založeny v letech 1944–1945. Rovněž jejich stavba byla britským námořnictvem zrušena v prosinci 1945. Rozestavěné torpédoborce byly rozebrány. Také v tomto případě už byla polovina spuštěna na vodu. Ze třetí série byly nakonec postaveny pouze torpédoborce Anzac a Tobruk, které postavily australské loděnice pro tamní námořnictvo.[4]
Beprostředně po zařazení do služby dán do rezervy. V letech 1971–1973 upraven pro testování sonarů a reaktivován. Prodán do šrotu 1978.[3]
Albuera
Typ 1943
Vickers-Armstrongs, Tyne
–
Stavba zrušena.
Belle Isle
Typ 1943
Fairfield
listopad 1943
7. února 1946
–
Stavba zrušena.
Omdurman
Typ 1943
Fairfield
březen 1944
–
–
Stavba zrušena.
Mons
Typ 1943
Hawthorn Leslie
červen 1945
–
–
Stavba zrušena.
Namur
Typ 1943
Cammell Laird
duben 1944
12. června 1945
–
Stavba zrušena.
Navarino
Typ 1943
Cammell Laird
květen 1944
21. září 1945
–
Stavba zrušena.
San Domingo
Typ 1943
Cammell Laird
prosinec 1944
–
–
Stavba zrušena.
Oudenarde
Typ 1943
Swan Hunter
říjen 1944
11. září 1945
–
Stavba zrušena.
Jutland
Typ 1944
Hawthorn Leslie
srpen 1944
2. listopadu 1945
–
Stavba zrušena.
Poitiers
Typ 1944
Hawthorn Leslie
únor 1945
4. ledna 1946
–
Stavba zrušena.
River Plate
Typ 1944
Swan Hunter
duben 1945
–
–
Stavba zrušena.
St. Lucia
Typ 1944
Stephen
prosinec 1945
–
–
Stavba zrušena.
Somme
Typ 1944
Cammell Laird
únor 1945
–
–
Stavba zrušena.
Talavera
Typ 1944
John Brown
srpen 1944
27. srpna 1945
–
Stavba zrušena.
Trincomalee
Typ 1944
John Brown
únor 1945
8. ledna 1946
–
Stavba zrušena.
Waterloo
Typ 1944
Fairfield
červen 1945
–
–
Stavba zrušena.
Tobruk (D37)
Typ 1944
Cockatoo Dockyard
srpen 1946
20. prosince 1947
květen 1950
Australské námořnictvo. Prodán do šrotu 1972.
Anzac (D59)
Typ 1944
Williamstown Dockyard
září 1946
20. srpna 1948
březen 1951
Australské námořnictvo. Od roku 1966 využíván ve výcviku. Prodán do šrotu 1975.
Konstrukce
HMS Trafalgar
Třída Battle typ 1942
Torpédoborce první série Battle typu 1942 po dokončení nesly čtyři dvouúčelové 114mm kanóny QF Mk.III HA, umístěné ve dvou dvoudělových věžích nového plně uzavřeného typu Mk.IV. Obě věže se nacházely na přídi plavidla. Pětice torpédoborců (Armada, Barfleur, Camperdown, Hogue a Trafalgar) navíc nesla jeden 102mm kanón QF Mk.XXII. Protiletadlovou výzbroj tvořilo osm 40mm kanónů Bofors ve dvouhlavňové lafetaci (pozdější lavidla nesla stejný počet 40mm kanónů ve verzi STAAG). Během služby se složení lehké výzbroje měnilo. Nesly též dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety. K napadání ponorek sloužily dva spouštěče a čtyři vrhače pro svrhávání hlubinných pum, kterých bylo obvykle neseno 60 kusů. Pohonný systém tvořily dva tříbubnové kotle Admiralty a dvě turbínové soustrojí Parsons o výkonu 50 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35,75 uzlu.[1]
Torpédoborce Armada, Barfleur, St. James, Saintes, Solebay a Trafalgar byly vybaveny jako vůdčí lodě torpédoborců a měly početnější posádku.[1]
Třída Battle typ 1943
HMS St. Kitts
Torpédoborce druhé série Battle typ 1943 měly výzbroj posílenu o jeden 114mm kanón QF Mk.IV, umístěný za komínem. Dále nesly dva dvojité 40mm kanóny STAAG, jeden dvojitý 40mm kanóny Mk.V a dva jednohlavňové 40mm kanóny Mk.VII. Torpédová výzbroj byla zesílena na dva pětihlavňové 533mm torpédomety. K napadání ponorek sloužil jeden salvový vrhač hlubinných pum Squid, který nahradil vrhače a spouštěče předcházejících plavidel. Pohonný systém zůstal beze změny.[1]
Torpédoborce Agincourt, Alamein, Corunna a Jutland byly vybaveny jako vůdčí lodě torpédoborců a měly početnější posádku.[1]
Třída Battle typ 1944
Australské torpédoborce Tobruk a Anzac měly standardní výtlak 2440 tun a plný 3450 tun. Měly odlišné složení lehké výzbroje, kterou tvořily tři dvojité 40mm kanóny STAAG a šest jednohlavňových 40mm kanónů Bofors.[1]
Operační služba
Ve druhé světové válce byl nasazen pouze torpédoborec Barfleur, a to v oblasti Pacifiku. Ve válce tedy třída Battle neutrpěla žádné ztráty.
Íránské námořnictvo získalo roku 1967 vyřazený torpédoborec Sluys, přejmenovaný novým uživatelem na Artemiz.
Odkazy
Reference
↑ abcdefghijkGARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 44. (anglicky)
↑ abcBattle type destroyers, 1st group (BARFLEUR) (16, 1944 - 1946) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-07-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcBattle type destroyers, 2nd group (DUNKIRK) (8(8), 1946 - 1948) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-07-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abBattle type destroyers, 3rd group (TOBRUK) ((10), 1950 - 1951) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-07-04]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN80-206-0357-3. S. 374.
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN80-206-0414-6. S. 389.
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Battle na Wikimedia Commons