Formule 1 v roce 1953
IV. Mistrovství světa jezdců zahájila 18. ledna Grand Prix Argentiny, závěr sezony obstarala 13. září Grand Prix Itálie 1953. Alberto Ascari získal svůj druhý titul a stal se tak prvním pilotem v historii, který dokázal obhájit titul mistra světa. Ferrari se stalo suverénem sezony, když zvítězilo v sedmi z devíti Grand Prix. Byl to druhý a zároveň poslední rok, kdy v seriálu mistrovství světa formule 1 jezdily vozy formule 2. Pohled na sezónuFerrari pokračovalo v dominanci a zvítězilo v sedmi z devíti závodů započítaných do šampionátu Formule 1. Juan Manuel Fangio se vrátil zpět po roční přestávce a i přes nespolehlivý vůz Maserati vybojoval druhé místo v celkovém pořadí v Poháru jezdců. Sezona 1953 byl první opravdový celosvětový šampionát, když se na začátek kalendáře přidala Velká cena Argentiny a Formule 1 poprvé opustila hranice Evropy a Indy 500. V roce 1953 byly všechny závody, které se započítávaly do mistrovství světa jezdců, jely podle předpisů Formule 2, s výjimkou jednoho závodu, Indianapolis 500, které se jelo podle předpisů AAA Championship Car. Mistrovství z roku 1953 bylo prvním opravdově globálním mistrovstvím světa jezdců, kdy byla poprvé uspořádána šampionátní událost mimo Evropu nebo Spojené státy. Tento závod, Grand Prix Argentiny 1953, byl poznamenán nehodou vozu Ferrari Giuseppe Fariny, který narazil do nechráněného davu, přičemž zemřelo devět diváků. Pravidla
Závody započítávané do MSArgentinaSouvisející informace naleznete také v článku Grand Prix Argentiny 1953.
Čtvrtou sezonu seriálu Formule 1 odstartoval domácí závod Juana Manuela Fangia v hlavním městě Argentiny Buenos Aires. K nelibosti místních, získal pole position Alberto Ascari a vedl každé kolo. Fangio závod nedokončil kvůli problémům s převodovkou. Druhý dokončil Villoresi (Ferrari) a třetí José Froilán González (Maserati) dal alespoň malý důvod k radosti, poté, co Ninu Farinovi vběhl před vůz malý chlapec a on musel rychle změnit směr, ztratil kontrolu nad vozem, naboural do bariéry a zabil 13 diváků. Diváci začali šílet a v davové panice Alan Brown srazil jiného chlapce, který také vběhl na okruh. Argentinský prezident Juan Perón, který původně zamýšlel Velkou cenu jako chloubu jeho země, nakonec v tichosti okruh opustil ještě před koncem. Z první Velké ceny Argentiny se stal jeden z nejsmutnějších okamžiků motorsportu. Indianapolis 500Související informace naleznete také v článku 500 mil Indianapolis 1953.
I přesto, že tento rok byl mezi prvním závodem a Indy 500 rozdíl celých pěti měsíců, tak se jej i tak evropské týmy neúčastnily. Závod vyhrál s neuvěřitelnou dominancí Bill Vukovich poté, co s přehledem vyhrál kvalifikaci a z celkových 200 kol vedl neuvěřitelných 195. Na druhém místě skončil Art Cross a o třetí se dělil Sam Hanks a Duane Carter. NizozemskoSouvisející informace naleznete také v článku Grand Prix Nizozemska 1953.
Nezastavitelné Ferrari v čele v Ascarim znovu získalo na přímořském okruhu v Zandvoortu pole position před Fangiovím Maserati a vedení až do odmávání šachovnicovou vlajkou nepustilo. Fangio závod nedokončil kvůli poškozené ose, ale dobrá zpráva pro Maserati byla že González, který převzal vůz od Bonetta dojel na 3. místě za Ascarim a Farinou. BelgieSouvisející informace naleznete také v článku Grand Prix Belgie 1953.
Vysokorychlostní charakteristika okruhu ve Spa se projevila jako padnoucí pro Maserati, které tak alespoň trochu snížilo výkonnostní ztrátu na Ferrari. Důkazem toho bylo pole position, které v kvalifikaci získal Juan Manuel Fangio. V závodě o něj sice na úkor svého kolegy a krajana Gonzálese přišel, ale třetí Argentinec ve službách Maserati Onofre Marimón dokázal dojel na pódiu, poté, co Fangio a González ze závodu odstoupili. V závodě zvítězil Ascari a za ním další jezdec Ferrari Luigi Villoresi. Fangio získal bod za nejrychlejší kolo. FrancieSouvisející informace naleznete také v článku Grand Prix Francie 1953.
Staronový okruh Reims-Gueux, který se pro tuto sezonu lehce změnil svým profilem, ale i jménem na pouze Reims hostil pátý závod Formule 1 roku 1953. Alberto Ascari size znova získal pole position, ale tentokráte se ve velice napínavém závodě propadl až na 4. pozici, zatím co závod vyhrál Mike Hawthorn (Ferrari) a stal se prvním Britem, který ve Formuli 1 vyhrál. Za ním dojel s rozdílem pouhé 1 sekundy Fangio a za Fangiem González se ztrátou 4 desetin. Ascari na čtvrté příčce ztrácel jen 4,6 sekundy. V posledních 31 kolech ze 60 si Fangio a Hawthorn vyměnili vedení závodu celkem jedenáctkrát. Velká BritánieSouvisející informace naleznete také v článku Grand Prix Velké Británie 1953.
Po vítězství Mika Hawthorna ve Francii, se britští fanoušci měli na co těšit a očekávání jistě nezůstaly pozadu. V kvalifikaci se Hawthorn kvalifikoval 3. za Ascarim a Gonzálesem a druhá výhra byla na dohled. Na startu se však Hawthorn propadl o 3 místa a jen co v druhém kole zpátky předjel Marimóna dostal silné hodiny a dle slov fanoušku a traťových maršálu byl "zjevně otřesen" a dle různých popisů tato nehoda mohla ukončit jeho kariéru. Následně musel strávit v boxech celé kolo, zatím co se jeho mechanici snažili opravit poškozenou nádrž s palivem. Ve finále se dokázal vyškrábat pouze na pátou příčku se ztrátou 3 kola na vítěze Ascariho. Na pódiu ještě dojel Fangio a Farina. 1 bod z nejrychlejší kolo si na půl rozdělili Alberto Ascari a José Froilán González. NěmeckoSouvisející informace naleznete také v článku Grand Prix Německa 1953.
Závod na německém Nürburgringu vyhrál Nino Farina poté, co Ascariho motor selhal a ani když si vzal Villoresiho vůz nedokázal vyhrál a dojel osmý se ziskem pouz jednoho bodu za nejrychlejší kolo. Třetí druhé místo v řadě si připsal Fangio a podiu doplnil Mike Hawthorn. V tomto závodě si Ascari s předstihem zajistil svůj druhý Pohár jezdců. ŠvýcarskoSouvisející informace naleznete také v článku Grand Prix Švýcarska 1953.
První místo v kvalifikaci na okruhu Bremgarten získal Fangio, ale v závodě po selhání motoru a převzetí vozu po Bonettovi nedokázal dojet lépe než čtvrtý a podle nových pravidel si nepřipsali oba závodníci plný počet bodů za sdílení vozu, ale 3 body za čtvrté místo si rozdělili na půl. Ferrari si v závodě zajistilo 1-2-3 (Ascari-Farina-Hawthorn). ItálieSouvisející informace naleznete také v článku Grand Prix Itálie 1953.
V posledním závodě sezony, jako obvykle, získal Ascari pole position a vedl skoro všechna kola v závodě. Ještě v 79. z 80 kol vedl Ascari, jenže v posledním kole dostal hodiny a nemohl dále pokračovat. Toho využil Juan Manuel Fangio a dojel pro svou jedinou výhru sezony a také přerušil dominanci monopostu Ferrari a zabránil tak 100% úspěšnosti co se týče start/výhra. Pro Ascariho to ale nic neměnilo, protože i tak s velkým náskokem vyhrál šampionát jezdců. Druhý dokončil Farina, který na Fangia ztrácel pouze 1,4 sekundy a třetí Villoresi, byl pozadu o kolo. Konečné hodnocení Mistrovství světaPohár jezdců
Závody nezapočítávané do MSZávody vypsané pro vozy Formule 1Série Formule Libre
Závody vypsané pro vozy Formule 2Mistrovství Německé demokratické republiky Formule 2Výsledky Mistrovství NDR Formule 2
Mistrovství Spolkové republiky Německo Formule 2Výsledky Mistrovství SRN Formule 2
Související článkyExterní odkazy
|