Formule 1 v roce 1976

27. sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1976)
27. sezóna; mistrovství světa vozů Formule 1; (1976)
	Mistr světa James Hunt
Obecné informace
Počet závodů	16
Počet pilotů	55
Počet týmů	29
Pohár jezdců
První	James Hunt; (McLaren–Ford)
Druhý	Niki Lauda; (Ferrari)
Třetí	Jody Scheckter; (Tyrrell–Ford)
Pohár konstruktérů
První	Ferrari
Druhý	McLaren–Ford
Třetí	Tyrrell–Ford
Formule 1
	◄ 1975 1977 ►

Sezóna Formule 1 1976 byla 27. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 16. mistrovských a 2 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 25. lednem a 24. říjnem.^[1]

V mimořádně politické a dramatické sezóně získal šampionát jezdců pilot McLarenu James Hunt o jeden bod od obhájce titulu z Ferrari Nikiho Laudy, ačkoli Ferrari získalo trofej konstruktérů.

Kontroverze začala ve Španělsku, kde byl Hunt původně diskvalifikován z prvního místa a vítězství v závodě předal Laudovi, ale rozhodnutí bylo po měsících po odvolání zrušeno. Ferrari nenastoupilo do Grand Prix Rakouska na protest proti tomuto rozhodnutí.^[2] Hunt vyhrál ve Francii a zdálo se, že vyhraje i v Británii, ale po restartu závodu po prvním kole jel Hunt po příjezdové cestě vracející se do boxů, což bylo proti pravidlům. Po odvolání Ferrari byl nakonec diskvalifikován. Lauda se stal oficiálním vítězem závodu. Lauda měl obrovskou havárii na Nürburgringu v západním Německu a zdálo se, že na následky zranění pravděpodobně zemře, ale dokázal se vrátit poté, co vynechal pouhé dva závody. V posledním závodě v Japonsku vedl Lauda před Huntem o tři body. V otřesných povětrnostních podmínkách Lauda ze závodu odstoupil a Hunt skončil třetí a získal mistrovskou trofej. Toto byl poslední ovládnutí mistrovství mezi jezdci pro britského jezdce až do Nigela Mansella v sezóně 1992. Film Rivalové z roku 2013 je založen na této sezóně a zaměřuje se na rivalitu a přátelství mezi Huntem a Laudou.

Mezi další pozoruhodné události této sezóny patřilo představení šestikolového Tyrrellu P34, poslední závod Chrise Amona, považovaného za jednoho z nejlepších jezdců Formule 1, který nikdy nevyhrál šampionát, a Grand Prix Velké Británie, která byla jediným mistrovským závodem všech dob, kde byla přihlášena více než jedna jezdkyně (i když se obě nekvalifikovaly).

Týmy a jezdci

Účastník	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Číslo	Jezdci	Závody
Scuderia Ferrari	Ferrari	312T 312T2	Ferrari 015 3,0 F12	G	1	Niki Lauda	1–10, 13–16
					2	Clay Regazzoni	1–10, 12–16
					35	Carlos Reutemann	13
Elf Team Tyrrell	Tyrrell-Ford	007 P34	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	3	Jody Scheckter	Vše
Elf Team Tyrrell	Tyrrell-Ford	007 P34	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	4	Patrick Depailler	Vše
John Player Team Lotus	Lotus-Ford	77	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	5	Ronnie Peterson	1
						Bob Evans	2–3
						Mario Andretti	4–5, 7–16
					6	Mario Andretti	1
					6	Gunnar Nilsson	2–16
Martini Racing	Brabham-Alfa Romeo	BT45	Alfa Romeo 115-12 3,0 F12	G	7	Carlos Reutemann	1–12
						Rolf Stommelen	13
						Larry Perkins	14–16
					8	Carlos Pace	Vše
					77	Rolf Stommelen	10
Beta Team March Lavazza March March Racing Theodore Racing Ovoro Team March March Racing with John Day Model Cars Jägermeister Team March First National City Bank Team March	March-Ford	761	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	9	Vittorio Brambilla	Vše
					10	Lella Lombardi	1
					10	Ronnie Peterson	2–16
					34	Hans-Joachim Stuck	Vše
					35	Arturo Merzario	3–9
Marlboro Team McLaren	McLaren-Ford	M23 M26	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	11	James Hunt	Vše
Marlboro Team McLaren	McLaren-Ford	M23 M26	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	12	Jochen Mass	Vše
ShellSport Whiting	Surtees-Ford	TS16	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	13	Divina Galica	9
Stanley-BRM	BRM	P201B	BRM P200 3,0 V12	G	14	Ian Ashley	1
Lexington Racing	Tyrrell-Ford	007	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	15	Ian Scheckter	2
Shadow Racing Team Lucky Strike Shadow Racing Tabatip Shadow Racing Benihana Shadow Racing	Shadow-Ford	DN5B DN8	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	16	Tom Pryce	Vše
	Shadow-Ford	DN5B DN8	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	17	Jean-Pierre Jarier	Vše
Chesterfield Team Surtees Team Surtees Durex Team Surtees Durex Team Surtees / Theodore Racing	Surtees-Ford	TS19	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	18	Brett Lunger	2–5, 7–11, 13–15
						Conny Andersson	12
						Noritake Takahara	16
					19	Alan Jones	3–16
Frank Williams Racing Cars Walter Wolf Racing	Wolf-Williams-Ford	FW04 FW05	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	20	Jacky Ickx	1–6, 8–9
					20	Arturo Merzario	10–16
					21	Renzo Zorzi	1
						Michel Leclère	2–8
						Chris Amon	14
						Warwick Brown	15
						Hans Binder	16
						Masami Kuwashima	16
Team Ensign Team Tissot Ensign	Ensign-Ford	N174 N176	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	22	Chris Amon	2–7, 9–10
						Patrick Nève	8
						Hans Binder	11
						Jacky Ickx	12–15
Hesketh Racing Penthouse Rizla+. Racing with Hesketh	Hesketh-Ford	308D	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	24	Harald Ertl	2–16
					25	Guy Edwards	5, 8–10, 13–14
						Rolf Stommelen	12
						Alex Ribeiro	15
Mapfre-Williams	Williams-Ford	FW04	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	25	Emilio Zapico	4
Ligier Gitanes	Ligier-Matra	JS5	Matra MS73 3,0 V12	G	26	Jacques Laffite	Vše
Vel's Parnelli Jones Racing	Parnelli-Ford	VPJ4B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	27	Mario Andretti	2–3
Boro Racing	Boro-Ford	001	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	27	Larry Perkins	12
					37		4–7
					40		13
First National City Bank Team Penske	Penske-Ford	PC3 PC4	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	28	John Watson	Vše
Copersucar Fittipaldi	Fittipaldi-Ford	FD03 FD04	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	30	Emerson Fittipaldi	Vše
Copersucar Fittipaldi	Fittipaldi-Ford	FD03 FD04	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	31	Ingo Hoffmann	1, 3–4, 8
RAM Racing RAM Racing with Lavazza	Brabham-Ford	BT44B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	32	Loris Kessel	4–5, 7–8, 11
					32	Bob Evans	9
					33	Emilio de Villota	4
						Patrick Nève	5
						Jac Nellemann	7
						Damien Magee	8
						Lella Lombardi	9, 11
					36	Rolf Stommelen^{[pozn. 1]}^[3]^[4]^[5]	10
					37	Lella Lombardi	10
Scuderia Gulf Rondini	Tyrrell-Ford	007	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	37	Alessandro Pesenti-Rossi	13
					39		11
					40		10, 12
Team Norev	Surtees-Ford	TS19	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	38	Henri Pescarolo	6, 8–15
F&S Properties	Penske-Ford	PC3	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	39	Boy Hayje	12
ÖASC Racing Team	Tyrrell-Ford	007	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	39	Otto Stuppacher	13–15
Team P R Reilly	Shadow-Ford	DN3B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	40	Mike Wilds	9
Kojima Engineering	Kojima-Ford	KE007	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	D	51	Masahiro Hasemi	16
Heros Racing	Tyrrell-Ford	007	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	B	52	Kazuyoshi Hoshino	16
Maki Engineering	Maki-Ford	F102A	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	D	54	Tony Trimmer	16

Změny před sezónou

Navzdory úspěchu vozů Gordona Murraye s pohonem Cosworth podepsal Bernie Ecclestone smlouvu s italským výrobcem motorů Alfa Romeo na používání jejich velkého a výkonného dvanáctiválcového plochého motoru. Motory byly dodávány zdarma, ale kvůli nim byly nové vozy BT45, nyní v červeném odstínu Martini Racing, nespolehlivé a s nadváhou.^[6]
Mistr světa ze sezóny 1974 Emerson Fittipaldi se přestěhoval do týmu svého bratra Wilsona Fittipaldi Automotive, přičemž Wilson převzal roli manažera místo jezdce. Emersonovo místo v McLarenu bylo svěřeno Jamesi Huntovi.
Tým Shadow, který vstoupil do Formule 1 v sezóně 1973 na základě americké licence^[7], získal britskou licenci a stal se tak prvním týmem, který oficiálně změnil svou národnost.^[8]^[9] Mezitím v roce 1975 vyzkoušel motor V12 od Matry, ale bez velkého úspěchu. Guy Ligier, majitel různých provozů sportovních vozů, se tedy rozhodl odkoupit aktiva francouzské společnosti a založit tým Formule 1. Najal Jacquese Laffita z Williamsu.
Po neúspěšné sezóně 1975 s Lotusem se Jacky Ickx přestěhoval do nově založeného týmu Wolf-Williams Racing. Mario Andretti jel za Lotus v úvodním závodě sezóny a poté, co jeho zaměstnavatel tým Parnelli padl, tak získal trvalou smlouvu.
John Watson přešel ze Surtees do Penske Racing na konci roku 1975 a jezdil pro ně celou sezónu 1976.
BRM nadále klesala, a to jak ve výsledcích, tak ve velikosti provozu, až do prvního závodu sezóny 1976.
Embassy Hill měl podle plánu vstoupit do celé sezóny s Tonym Brisem, ale tým se z Formule 1 stáhl po havárii letadla se členy týmu v listopadu 1975, při které zahynulo všech šest pasažérů letadla včetně Brise a majitele týmu Grahama Hilla.

Změny během sezóny

Na konci roku 1975 byl Ronnie Peterson přesvědčen Colinem Chapmanem, aby zůstal u Lotusu, ale po pouhém jednom závodě v sezóně 1976 se Švéd připojil k týmu March ve prospěch jezdkyně Lelli Lombardi. Lotusu byl zapůjčen kolega Švéd Gunnar Nilsson, kterého podepsal March.
Niki Lauda se vážně zranil při havárii při Grand Prix Německa na Nürburgringu. Jeho Ferrari vzplanulo a málem zemřel poté, co se nadýchal horkých toxických výparů a utrpěl těžké popáleniny.^[10] Carlos Reutemann vyjednal uvolnění ze smlouvy s Brabhamem, aby mohl fungovat jako náhradník za Laudu. To vedlo pouze k jedné jízdě, ale Argentinec byl nabídnut pro celou sezónu 1977. Reutemannovo místo v Brabhamu zaujal Rolf Stommelen a poté Larry Perkinsen z Boro.
Poté, co viděl Laudovu nehodu, Chris Amon okamžitě odešel z Formule 1, dokud ho tým Wolf-Williams nepřesvědčil, aby se vrátil. Po těžké kolizi s jiným vozem během kvalifikace na Grand Prix Kanady však měl štěstí, že skončil bez zranění a definitivně skončil se závoděním. Jacky Ickx dokončil sezónu s Amonovým bývalým zaměstnavatelem Ensignem, zatímco Wolf-Williams najal Artura Merzaria z týmu March.

Kalendář

Pořadí	Grand Prix	Okruh	Datum
1	Grand Prix Brazílie	Autodromo de Interlagos, São Paulo	25. leden
2	Grand Prix Jihoafrické republiky	Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand	6. březen
3	Grand Prix USA Západ	Long Beach Street Circuit, Los Angeles, Kalifornie	28. březen
4	Grand Prix Španělska	Circuito Permanente Del Jarama, Madrid	2. květen
5	Grand Prix Belgie	Circuit Zolder, Heusden-Zolder	16. květen
6	Grand Prix Monaka	Circuit de Monaco, Monte Carlo	30. květen
7	Grand Prix Švédska	Scandinavian Raceway, Anderstorp	13. červen
8	Grand Prix Francie	Paul Ricard Circuit, Le Castellet	4. červenec
9	Grand Prix Velké Británie	Brands Hatch, Kent	18. červenec
10	Grand Prix Německa	Nürburgring, Nürburg	1. srpen
11	Grand Prix Rakouska	Österreichring, Spielberg	15. srpen
12	Grand Prix Nizozemska	Circuit Zandvoort, Zandvoort	29. srpen
13	Grand Prix Itálie	Autodromo Nazionale di Monza, Monza	12. září
14	Grand Prix Kanady	Mosport Park, Bowmanville	3. říjen
15	Grand Prix USA	Watkins Glen International, New York	10. říjen
16	Grand Prix Japonska	Fudži Speedway, Ojama, Šizuoka	24. říjen

Změny v kalendáři

Grand Prix Argentiny v Buenos Aires byla původně naplánována jako úvodní kolo sezóny na 11. ledna, ale byla zrušena, především kvůli ekonomickým a politickým obavám.
Grand Prix USA West hostila svůj první závod. Závod se konal na pouličním okruhu v Long Beach nedaleko Los Angeles 28. března.
Grand Prix Španělska byla přesunuta natrvalo do Jaramy u Madridu. Stalo se tak v reakci na nehodu v závodě v Montjuïc v roce 1975, při které zahynulo pět diváků.
Grand Prix Belgie a Grand Prix Monaka si prohodily místa v kalendáři, takže Monako tentokrát skončilo druhé. Nivelles-Baulers v Bruselu mělo pořádat Grand Prix Belgie v rotaci s okruhem Zolder, ale povrch trati v Nivelles se zhoršil a slot převzal Zolder.
Grand Prix Velké Británie byla přesunuta ze Silverstonu na Brands Hatch v souladu s uspořádáním sdílení událostí mezi dvěma okruhy.
Grand Prix Nizozemska byla přesunuta z poloviny června na konec srpna.
Grand Prix Kanady se vrátila do kalendáře poté, co byla v roce 1975 zrušena kvůli sporu mezi dvěma soupeřícími pivovary a sponzory akce, Labattem a Molsonem.
Grand Prix Japonska hostila svou první Grand Prix s tříletou smlouvou. Závod se konal na okruhu Fudži Speedway dne 24. října.

Změny předpisů

Přes zimu nedošlo k žádným zásadním změnám předpisů^[11], ale před Grand Prix Španělska 1976 došlo k omezení výšky vzduchové komory na maximálně 850 mm. Toto odstranilo mnoho nápadných designů viděných v minulých letech.^[12]^[13] V té době bylo také stanoveno, že vůz Formule 1 nemůže být širší než 215 cm.^[14] To dostihlo tým McLaren a James Hunt byl diskvalifikován, ale rozhodnutí bylo zrušeno díky odvolání týmu.

Výsledky a pořadí

Grands Prix

Pořadí	Grand Prix	Pole position	Nejrychlejší kolo	Vítěz závodu	Vítězný tým	Výsledky
1	Grand Prix Brazílie	James Hunt	Jean-Pierre Jarier	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky
2	Grand Prix Jihoafrické republiky	James Hunt	Niki Lauda	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky
3	Grand Prix USA Západ	Clay Regazzoni	Clay Regazzoni	Clay Regazzoni	Ferrari	Výsledky
4	Grand Prix Španělska	James Hunt	Jochen Mass	James Hunt	McLaren-Ford	Výsledky
5	Grand Prix Belgie	Niki Lauda	Niki Lauda	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky
6	Grand Prix Monaka	Niki Lauda	Clay Regazzoni	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky
7	Grand Prix Švédska	Jody Scheckter	Mario Andretti	Jody Scheckter	Tyrrell-Ford	Výsledky
8	Grand Prix Francie	James Hunt	Niki Lauda	James Hunt	McLaren-Ford	Výsledky
9	Grand Prix Velké Británie	Niki Lauda	Niki Lauda	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky
10	Grand Prix Německa	James Hunt	Jody Scheckter	James Hunt	McLaren-Ford	Výsledky
11	Grand Prix Rakouska	James Hunt	James Hunt	John Watson	Penske-Ford	Výsledky
12	Grand Prix Nizozemska	Ronnie Peterson	Clay Regazzoni	James Hunt	McLaren-Ford	Výsledky
13	Grand Prix Itálie	Jacques Laffite	Ronnie Peterson	Ronnie Peterson	March-Ford	Výsledky
14	Grand Prix Kanady	James Hunt	Patrick Depailler	James Hunt	McLaren-Ford	Výsledky
15	Grand Prix USA	James Hunt	James Hunt	James Hunt	McLaren-Ford	Výsledky
16	Grand Prix Japonska	Mario Andretti	Jacques Laffite^{[pozn. 2]}^[15]	Mario Andretti	Lotus-Ford	Výsledky

Bodový systém

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo sedm nejlepších výsledků z kol 1-8 a sedm nejlepších výsledků z kol 9-16.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění	1.	2.	3.	4.	5.	6.
Body	9	6	4	3	2	1
Zdroj:^[16]

Pořadí jedzců

Poř.	Jezdec	BRA	RSA	USW	ESP	BEL	MON	SWE	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	CAN	USA	JPN	Body
1	James Hunt	Ret	2	Ret	1	Ret	Ret	5	1	DSQ	1	4	1	Ret	1	1	3	69
2	Niki Lauda	1	1	2	2	1	1	3	Ret	1	Ret			4	8	3	Ret	68
3	Jody Scheckter	5	4	Ret	Ret	4	2	1	6	2	2	Ret	5	5	4	2	Ret	49
4	Patrick Depailler	2	9	3	Ret	Ret	3	2	2	Ret	Ret	Ret	7	6	2	Ret	2	39
5	Clay Regazzoni	7	Ret	1	11	2	14	6	Ret	DSQ	9		2	2	6	7	5	31
6	Mario Andretti	Ret	6	Ret	Ret	Ret		Ret	5	Ret	12	5	3	Ret	3	Ret	1	22
7	John Watson	Ret	5	NC	Ret	7	10	Ret	3	3	7	1	Ret	11	10	6	Ret	20
8	Jacques Laffite	Ret	Ret	4	12	3	12	4	14	DSQ	Ret	2	Ret	3	Ret	Ret	7	20
9	Jochen Mass	6	3	5	Ret	6	5	11	15	Ret	3	7	9	Ret	5	4	Ret	19
10	Gunnar Nilsson		Ret	Ret	3	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	5	3	Ret	13	12	Ret	6	11
11	Ronnie Peterson	Ret	Ret	10	Ret	Ret	Ret	7	19	Ret	Ret	6	Ret	1	9	Ret	Ret	10
12	Tom Pryce	3	7	Ret	8	10	7	9	8	4	8	Ret	4	8	11	Ret	Ret	10
13	Hans-Joachim Stuck	4	12	Ret	Ret	Ret	4	Ret	7	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	5	Ret	8
14	Carlos Pace	10	Ret	9	6	Ret	9	8	4	8	4	Ret	Ret	Ret	7	Ret	Ret	7
15	Alan Jones			NC	9	5	Ret	13	Ret	5	10	Ret	8	12	16	8	4	7
16	Carlos Reutemann	12	Ret	Ret	4	Ret	Ret	Ret	11	Ret	Ret	Ret	Ret	9				3
17	Emerson Fittipaldi	13	17	6	Ret	DNQ	6	Ret	Ret	6	13	Ret	Ret	15	Ret	9	Ret	3
18	Chris Amon		14	8	5	Ret	13	Ret		Ret	Ret				DNS			2
19	Vittorio Brambilla	Ret	8	Ret	Ret	Ret	Ret	10	Ret	Ret	Ret	Ret	6	7	14	Ret	Ret	1
20	Rolf Stommelen										6		12	Ret				1
—	Harald Ertl		15	DNQ	DNQ	Ret	DNQ	Ret	Ret	7	Ret	8	Ret	16	DNS	13	8	0
—	Jean-Pierre Jarier	Ret	Ret	7	Ret	9	8	12	12	9	11	Ret	10	19	18	10	10	0
—	Jacky Ickx	8	16	DNQ	7	DNQ	DNQ		10	DNQ			Ret	10	13	Ret		0
—	Larry Perkins				13	8	DNQ	Ret					Ret	Ret	17	Ret	Ret	0
—	Henri Pescarolo						DNQ		Ret	Ret	DNQ	9	11	17	19	NC		0
—	Arturo Merzario			DNQ	Ret	Ret	DNQ	14	9	Ret	Ret	Ret	Ret	DNS	Ret	Ret	Ret	0
—	Renzo Zorzi	9																0
—	Noritake Takahara																9	0
—	Michel Leclère		13	DNQ	10	11	11	Ret	13									0
—	Brett Lunger		11	DNQ	DNQ	Ret		15	16	Ret	Ret	10		14	15	11		0
—	Bob Evans		10	DNQ						Ret								0
—	Alessandro Pesenti-Rossi										14	11	DNQ	18				0
—	Ingo Hoffmann	11		DNQ	DNQ				DNQ									0
—	Masahiro Hasemi																11	0
—	Loris Kessel				DNQ	12		Ret	DNQ			NC						0
—	Lella Lombardi	14								DNQ	DNQ	12						0
—	Alex Ribeiro															12		0
—	Warwick Brown															14		0
—	Guy Edwards					DNQ			17	Ret	15			DNS	20			0
—	Patrick Nève					Ret			18									0
—	Hans Binder											Ret					Ret	0
—	Ian Ashley	Ret																0
—	Ian Scheckter		Ret															0
—	Boy Hayje												Ret					0
—	Conny Andersson												Ret					0
—	Kazuyoshi Hoshino																Ret	0
—	Otto Stuppacher													DNS	DNQ	DNQ		0
—	Masami Kuwashima																DNS	0
—	Emilio de Villota				DNQ													0
—	Emilio Zapico				DNQ													0
—	Jac Nellemann							DNQ										0
—	Damien Magee								DNQ									0
—	Mike Wilds									DNQ								0
—	Divina Galica									DNQ								0
—	Tony Trimmer																DNQ	0
Poř.	Jezdec	BRA	RSA	USW	ESP	BEL	MON	SWE	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	CAN	USA	JPN	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Pořadí konstruktérů

Poř.	Konstruktér	BRA	RSA	USW	ESP	BEL	MON	SWE	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	CAN	USA	JPN	Body
1	Ferrari	1	1	1	2	1	1	3	Ret	1	9	WD	2	2	6	3	5	83
2	McLaren-Ford	6	2	5	1	6	5	5	1	Ret	1	4	1	Ret	1	1	3	74 (75)
3	Tyrrell-Ford	2	4	3	Ret	4	2	1	2	2	2	11	5	5	2	2	2	71
4	Lotus-Ford	Ret	10	Ret	3	Ret	Ret	Ret	5	Ret	5	3	3	13	3	Ret	1	29
5	Penske-Ford	Ret	5	NC	Ret	7	10	Ret	3	3	7	1	Ret	11	10	6	Ret	20
6	Ligier-Matra	Ret	Ret	4	12	3	12	4	14	DSQ	Ret	2	Ret	3	Ret	Ret	7	20
7	March-Ford	4	8	10	Ret	Ret	4	7	7	Ret	Ret	6	6	1	9	5	Ret	19
8	Shadow-Ford	3	7	7	8	9	7	9	8	4	8	Ret	4	8	11	10	10	10
9	Brabham-Alfa Romeo	10	Ret	9	4	Ret	9	8	4	8	4	Ret	Ret	Ret	7	Ret	Ret	9
10	Surtees-Ford		11	NC	9	5	Ret	13	16	5	10	9	8	12	15	8	4	7
11	Fittipaldi-Ford	11	17	6	Ret	DNQ	6	Ret	Ret	6	13	Ret	Ret	15	Ret	9	Ret	3
12	Ensign-Ford		14	8	5	Ret	13	Ret	18	Ret	Ret	Ret	Ret	10	13	Ret	WD	2
13	Parnelli-Ford		6	Ret														1
—	Hesketh-Ford		15	DNQ	DNQ	Ret	DNQ	Ret	17	7	15	8	12	16	20	12	8	0
—	Wolf-Williams-Ford	8	13	DNQ	7	11	11	Ret	10	DNQ	Ret	Ret	Ret	DNQ	Ret	14	Ret	0
—	Boro-Ford				13	8	DNQ	Ret			WD		Ret	Ret				0
—	Kojima-Ford																11	0
—	Brabham-Ford				DNQ	12		Ret	DNQ	Ret	DNS	12		WD			WD	0
—	BRM	Ret	WD															0
—	Williams-Ford				DNQ													0
—	Maki-Ford																DNQ	0
Poř.	Konstruktér	BRA	RSA	USW	ESP	BEL	MON	SWE	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	CAN	USA	JPN	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.

Nemistrovské závody

Následující závody byly otevřené pro vozy Formule 1, ale nezapočítávaly se do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.

Závod	Okruh	Datum	Vítěz závodu	Vítězný konstruktér
XI Race of Champions	Brands Hatch	14. březen	James Hunt	McLaren-Cosworth
XXVIII BRDC International Trophy	Silverstone	11. duben	James Hunt	McLaren-Cosworth

Odkazy

Poznámky

↑ Stommelen byl původně přihlášen do RAM Racing s vozem Brabham BT44B, ale poté, co byly vozy týmu zabaveny policií, byl převelen do náhradního továrního vozu Brabham BT45.
↑ Původně bylo oznámeno, že Masahiro Hasemi zajel nejrychlejší kolo při Grand Prix Japonska 1976, ale byla to chyba měření a o několik dní později okruh vydal tiskovou zprávu, aby opravil nejrychlejšího držitele kola závodu, kterým se tal Jacques Laffite.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1976 Formula One season na anglické Wikipedii.

↑ 1976 RACE RESULTS [online]. [cit. 2020-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 November 2020.
↑ HOPE-FROST, Henry. Top 12: Ferrari‑free Grands Prix [online]. [cit. 2023-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2024.
↑ Grand Prix Results: German GP, 1976 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 August 2020.
↑ GP Germany 1976 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 November 2017.
↑ The German Grand Prix [online]. 7 July 2014 [cit. 2017-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 July 2017.
↑ Henry (1985) pp. 159–161
↑ 1973 United States Grand Prix Entry list [online]. [cit. 2023-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 November 2020.
↑ 1976 Austrian Grand Prix Entry list [online]. [cit. 2018-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 November 2020.
↑ 1976 Italian Grand Prix Entry list [online]. [cit. 2018-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 December 2022.
↑ Daily Express pp. 1, 8 & 16 Battle for Lauda's Life Monday 2 August 1976 "Heroes pull world champion from race wreck."
↑ Steven de Groote. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2024.
↑ Five Moments When F1 Changed the Rules in the Middle of the Season [online]. 24 July 2022 [cit. 2024-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2024.
↑ Bas Naafs. History: The 1976 season: Ferrari versus McLaren [online]. 3 February 2016 [cit. 2024-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2024.
↑ Giorgio Piola. How McLaren and Ferrari went to war with the rules in '76 [online]. 2 May 2020 [cit. 2024-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2024.
↑ 1976 Fastest Laps [online]. [cit. 2016-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 June 2023.
↑ World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.

[Stommelen-3] Stommelen byl původně přihlášen do RAM Racing s vozem Brabham BT44B, ale poté, co byly vozy týmu zabaveny policií, byl převelen do náhradního továrního vozu Brabham BT45.

[nejrychlejsi_koo-16] Původně bylo oznámeno, že Masahiro Hasemi zajel nejrychlejší kolo při Grand Prix Japonska 1976, ale byla to chyba měření a o několik dní později okruh vydal tiskovou zprávu, aby opravil nejrychlejšího držitele kola závodu, kterým se tal Jacques Laffite.

[1] 1976 RACE RESULTS [online]. [cit. 2020-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 November 2020.

[2] HOPE-FROST, Henry. Top 12: Ferrari‑free Grands Prix [online]. [cit. 2023-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2024.

[4] Grand Prix Results: German GP, 1976 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 August 2020.

[5] GP Germany 1976 [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 November 2017.

[6] The German Grand Prix [online]. 7 July 2014 [cit. 2017-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 July 2017.

[7] Henry (1985) pp. 159–161

[8] 1973 United States Grand Prix Entry list [online]. [cit. 2023-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 November 2020.

[9] 1976 Austrian Grand Prix Entry list [online]. [cit. 2018-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 November 2020.

[10] 1976 Italian Grand Prix Entry list [online]. [cit. 2018-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 December 2022.

[11] Daily Express pp. 1, 8 & 16 Battle for Lauda's Life Monday 2 August 1976 "Heroes pull world champion from race wreck."

[12] Steven de Groote. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2024.

[13] Five Moments When F1 Changed the Rules in the Middle of the Season [online]. 24 July 2022 [cit. 2024-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2024.

[14] Bas Naafs. History: The 1976 season: Ferrari versus McLaren [online]. 3 February 2016 [cit. 2024-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2024.

[15] Giorgio Piola. How McLaren and Ferrari went to war with the rules in '76 [online]. 2 May 2020 [cit. 2024-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2024.

[17] 1976 Fastest Laps [online]. [cit. 2016-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 June 2023.

[8WPointsSystems-18] World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.

[1]

[2]

[pozn. 1]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[pozn. 2]

[15]

[16]