Formule 1 v roce 1977

28. sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1977)
28. sezóna; mistrovství světa vozů Formule 1; (1977)
	Mistr světa Niki Lauda
Obecné informace
Počet závodů	17
Počet pilotů	61
Počet týmů	32
Pohár jezdců
První	Niki Lauda; (Ferrari)
Druhý	Jody Scheckter; (March–Ford)
Třetí	Mario Andretti; (Lotus–Ford)
Pohár konstruktérů
První	Ferrari
Druhý	Lotus–Ford
Třetí	McLaren–Ford
Formule 1
	◄ 1976 1978 ►

Sezóna Formule 1 1977 byla 28. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 17. mistrovských a 1 nemistrovský závod. Mistrovství světa se konalo mezi 9. lednem a 23. říjnem.

Niki Lauda vyhrál svůj druhý šampionát, přestože Mario Andretti vyhrál více závodů. Lauda nedokončil sezónu, opustil tým Ferrari poté, co si zajistil titul při Grand Prix USA 1977. Ferrari získalo svůj třetí titul konstruktérů v řadě a nový jezdec Carlos Reutemann prožil solidní sezónu.

Sezónu pokazila děsivá nehoda během Grand Prix Jihoafrické republiky: Tom Pryce se nedokázal vyhnout devatenáctiletému traťovému maršálovi Frederiku Jansenu van Vuurenovi, který se pokusil přejít trať. Ten byl zabit při srážce zabit, zatímco jeho hasicí přístroj zasáhl a zabil Pryce. Jeho vůz dojel na konec rovinky, kde se střetl s Ligierem Jacquese Laffitea. K další tragédii došlo, když Carlos Pace přišel o život při letecké nehodě, jen o pár týdnů později.

Týmy a jezdci

Účastník	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Číslo	Jezdci	Závody
Marlboro Team McLaren	McLaren-Ford	M23 M26	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	1	James Hunt	Vše
					2	Jochen Mass	Vše
					14	Bruno Giacomelli	14
					40	Gilles Villeneuve	10
First National City Elf Team Tyrrell	Tyrrell-Ford	P34	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	3	Ronnie Peterson	Vše
First National City Elf Team Tyrrell	Tyrrell-Ford	P34	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	4	Patrick Depailler	Vše
John Player Team Lotus Imperial International Team Lotus	Lotus-Ford	78	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	5	Mario Andretti	Vše
John Player Team Lotus Imperial International Team Lotus	Lotus-Ford	78	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	6	Gunnar Nilsson	Vše
Martini Racing	Brabham-Alfa Romeo	BT45 BT45B	Alfa Romeo 115-12 3,0 F12	G	7	John Watson	Vše
					8	Carlos Pace	1–3
					8	Hans-Joachim Stuck	4–17
					21	Giorgio Francia	14
Hollywood March Racing Team Rothmans International Lexington Racing Team Sportsman Lager	March-Ford	761B 771	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	9	Alex Ribeiro	Vše
					10	Ian Scheckter	1–2, 5–16
						Hans-Joachim Stuck	3
						Brian Henton	4
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312T2B	Ferrari 015 3,0 F12	G	11	Niki Lauda	1–15
					11	Gilles Villeneuve	17
					12	Carlos Reutemann	Vše
					21	Gilles Villeneuve	16
Rotary Watches Stanley-BRM Stanley-BRM	BRM	P207 P201B	BRM P202 3,0 V12 BRM P200 3,0 V12	G	14	Larry Perkins	2–3
					29	Teddy Pilette	13
					35	Conny Andersson	5, 7–9
						Guy Edwards	10
						Teddy Pilette	14
					40	Teddy Pilette	11
Interscope Racing	Penske-Ford	PC4	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	14	Danny Ongais	15–16
Équipe Renault Elf	Renault	RS01	Renault-Gordini EF1 1,5 V6 t	M	15	Jean-Pierre Jabouille	10, 13–16
Ambrosio Shadow Racing Ambrosio Tabatip Shadow Racing Ambrosio Villiger Shadow Racing	Shadow-Ford	DN5B DN8	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	16	Tom Pryce	1–3
						Renzo Zorzi	4–5
						Riccardo Patrese	6–7, 9–11, 13–14, 16–17
						Jackie Oliver	8
						Arturo Merzario	12
						Jean-Pierre Jarier	15
					17	Renzo Zorzi	1–3
					17	Alan Jones	4–17
Durex Team Surtees Beta Team Surtees	Surtees-Ford	TS19	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	18	Hans Binder	1–6, 15–17
						Larry Perkins	7–9
						Patrick Tambay	9
						Vern Schuppan	10–13
						Lamberto Leoni	14
					19	Vittorio Brambilla	Vše
Walter Wolf Racing	Wolf-Ford	WR1 WR2 WR3	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	20	Jody Scheckter	Vše
Team Tissot Ensign with Castrol Theodore Racing Hong Kong	Ensign-Ford	N177	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	22	Clay Regazzoni	Vše
					22	Jacky Ickx	6
					23	Patrick Tambay	10–17
Penthouse Rizla+. Racing Hesketh Racing	Hesketh-Ford	308E	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	24	Rupert Keegan	5–16
					25	Harald Ertl	5–9
						Héctor Rebaque	11–13
						Ian Ashley	14–16
					39	Héctor Rebaque	7–9
					39	Ian Ashley	12–13
Ligier Gitanes	Ligier-Matra	JS7	Matra MS76 3,0 V12	G	26	Jacques Laffite	Vše
Ligier Gitanes	Ligier-Matra	JS7	Matra MS76 3,0 V12	G	27	Jean-Pierre Jarier	17
Williams Grand Prix Engineering	March-Ford	761	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	27	Patrick Nève	5, 7–16
Fittipaldi Automotive	Fittipaldi-Ford	FD04 F5	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	28	Emerson Fittipaldi	1–16
Fittipaldi Automotive	Fittipaldi-Ford	FD04 F5	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	29	Ingo Hoffmann	1–2
Chesterfield Racing Liggett Group with BS Fabrications	March-Ford	761	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	30	Brett Lunger	3–5
Chesterfield Racing Liggett Group with BS Fabrications	McLaren-Ford	M23	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	30	Brett Lunger	7–16
LEC Refrigeration Racing	LEC-Ford	CRP1	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	31	David Purley	5, 7–10
F&S Properties Racing F&S Properties Racing with Marlboro RAM Racing	March-Ford	761	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	32	Mikko Kozarowitzky	8, 10
					32	Michael Bleekemolen	13
					33	Boy Hayje	3, 5–8, 13
					33	Andy Sutcliffe	10
ATS Racing Team	Penske-Ford	PC4	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	33	Hans Binder	12, 14
					34	Jean-Pierre Jarier	4–14
					35	Hans Binder	13
					35	Hans Heyer	11
Iberia Airlines	McLaren-Ford	M23	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	36	Emilio de Villota	5, 7–8, 10–12, 14
Team Merzario	March-Ford	761B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	37	Arturo Merzario	5–7, 9–11, 13
British Formula One Team	March-Ford	761	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	38	Bernard de Dryver	7
British Formula One Team	March-Ford	761	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	38	Brian Henton	5, 10, 12
HB Bewaking Alarmsystemen	Boro-Ford	001	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	38	Brian Henton	13–14
Jolly Club of Switzerland	Apollon-Ford	Fly	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	41	Loris Kessel	14
Melchester Racing	Surtees-Ford	TS19	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	44	Tony Trimmer	10
Brian McGuire	McGuire-Ford	BM1	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	45	Brian McGuire	10
Meiritsu Racing Team	Tyrrell-Ford	007	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	D	50	Kunimitsu Takahashi	17
Kojima Engineering	Kojima-Ford	KE009	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	B	51	Noritake Takahara	17
Heros Racing Corporation	Kojima-Ford	KE009	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	B	52	Kazuyoshi Hoshino	17

Změny před sezónou

Ferrari se rozhodlo podepsat Carlose Reutemanna místo Claye Regazzoniho, který přešel k Ensign. Jacky Ickx opustil Ensign po jeho havárii ve Watkins Glen. Ve Formuli 1 poté závodil jen sporadicky.
Tyrrell podepsal Ronnieho Petersona místo Jodyho Schecktera, který se přestěhoval k tým Wolf. Wolf se rozešel s Williamsem po sezóně 1976. Tým vedený Frankem Williamsem koupil March 761 a podepsal jezdce Patricka Nèvea.
Tým Penske koupil společnost ATS Wheels a vytvořil tým ATS Racing Team, který podepsal Jeana-Pierra Jariere ze Shadow. Bývalý pilot Penske John Watson se přestěhoval do Brabhamu a Shadow podepsal Renza Zorziho.
March koupil Alexe Ribeiro za sponzorství od brazilské banky a tabákové společnosti vedle Iana Schecktera, staršího bratra Jodyho. Vittorio Brambilla se přestěhoval z March do Surtees.

Změny během sezóny

5. března byl Tom Pryce zabit během Grand Prix Jihoafrické republiky, stejně jako traťový maršál Frederik Jansen van Vuuren. A 18. března zemřel Carlos Pace při nehodě soukromého lehkého letadla v Brazílii.^[1] Od závodu v Long Beach dále Hans-Joachim Stuck nahradil Paceho v Brabhamu a Alan Jones nahradil Pryce v Shadow.
Hesketh Racing vynechal první čtyři závody sezony, ale rozšířil svůj provoz na tři vozy. Britský šampion Formule 3 z roku 1976 Rupert Keegan se stal jejich jezdcem číslo jedna.
David Purley se vrátil do Formule 1 po jednorázovém vstupu do Grand Prix Velké Británie 1974 s šasi LEC navrženým Mikem Pilbeamem. Během tréninku v Silverstone utrpěl vážnou nehodu, když se mu zasekl plyn, čelně narazil do zdi a přežil přetížení 179,8 g.^[2]
Po vítězství v sezóně 1977 v sérii Can-Am s týmem Haas Lola^[3] Patrick Tambay debutoval ve Formuli 1 se Surtees na jeden závod a poté sezónu dokončil s týmem Ensign.
Renault vstoupil do Formule 1 s vlastním šasi, poháněným jejich továrně vyvinutým 1,5litrovým přeplňovaným motorem s turbem a řízeným Jean-Pierrem Jabouillem. Ačkoli kompresní zařízení jako turbodmychadlo byla povolena od roku 1960, byl Renault prvním konstruktérem, který investoval do technologie na této úrovni.
Po zajištění si šampionátu jezdců, dva závody před koncem sezóny, odešel Niki Lauda od svého týmu a ukončil sezónu. Jeho místo zaujal Gilles Villeneuve v rámci přípravy na jeho celosezónní působení v roce 1978.

Kalendář

Pořadí	Grand Prix	Okruh	Datum
1	Grand Prix Argentiny	Autodromo de Buenos Aires, Buenos Aires	9. leden
2	Grand Prix Brazílie	Autodromo de Interlagos, São Paulo	23. leden
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand	5. březen
4	Grand Prix USA Západ	Long Beach Street Circuit, Kalifornie	3. duben
5	Grand Prix Španělska	Circuito Permanente Del Jarama, Madrid	8. květen
6	Grand Prix Monaka	Circuit de Monaco, Monte Carlo	22. květen
7	Grand Prix Belgie	Circuit Zolder, Heusden-Zolder	5. červen
8	Grand Prix Švédska	Scandinavian Raceway, Anderstorp	19. červen
9	Grand Prix Francie	Dijon-Prenois, Prenois	3. červenec
10	Grand Prix Velké Británie	Silverstone Circuit, Silverstone	16. červenec
11	Grand Prix Německa	Hockenheimring, Hockenheim	31. červenec
12	Grand Prix Rakouska	Österreichring, Spielberg	14. srpen
13	Grand Prix Nizozemska	Circuit Zandvoort, Zandvoort	28. srpen
14	Grand Prix Itálie	Autodromo Nazionale di Monza, Monza	11. září
15	Grand Prix USA	Watkins Glen Grand Prix Course, New York	2. říjen
16	Grand Prix Kanady	Mosport Park, Bowmanville, Ontario	9. říjen
17	Grand Prix Japonska	Fudži Speedway, Ojama, Šizuoka	23. říjen

Změny v kalendáři

Grand Prix Argentiny se vrátila do kalendáře poté, co byla v roce 1976 z ekonomických a politických důvodů zrušena.
Grand Prix Belgie a Grand Prix Monaka si vyměnily místa v kalendáři, takže belgický závod následoval po závodě v Monaku.
Grand Prix Francie byla přesunuta z okruhu Paula Ricarda do Dijon-Prenois v souladu s uspořádáním sdílení událostí mezi těmito dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta z Brands Hatch na Silverstone.
Grand Prix Německa se na Nürburgringu z bezpečnostních důvodů nekonala.^[4] V roce 1977 se závod konal na Hockenheimringu poprvé od roku 1970.
Grand Prix USA a Grand Prix Kanady si vyměnily místa v kalendáři, takže kanadský závod následoval po závodě v USA.

Změny předpisů

FIA poprvé stanovila bezpečnostní standardy pro helmy.^[5]^[6]

Výsledky a pořadí

Grands Prix

Pořadí	Grand Prix	Pole position	Nejrychlejší kolo	Vítěz závodu	Vítězný tým	Výsledky
1	Grand Prix Argentiny	James Hunt	James Hunt	Jody Scheckter	Wolf-Ford	Výsledky
2	Grand Prix Brazílie	James Hunt	James Hunt	Carlos Reutemann	Ferrari	Výsledky
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	James Hunt	John Watson	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky
4	Grand Prix USA Západ	Niki Lauda	Niki Lauda	Mario Andretti	Lotus-Ford	Výsledky
5	Grand Prix Španělska	Mario Andretti	Jacques Laffite	Mario Andretti	Lotus-Ford	Výsledky
6	Grand Prix Monaka	John Watson	Jody Scheckter	Jody Scheckter	Wolf-Ford	Výsledky
7	Grand Prix Belgie	Mario Andretti	Gunnar Nilsson	Gunnar Nilsson	Lotus-Ford	Výsledky
8	Grand Prix Švédska	Mario Andretti	Mario Andretti	Jacques Laffite	Ligier-Matra	Výsledky
9	Grand Prix Francie	Mario Andretti	Mario Andretti	Mario Andretti	Lotus-Ford	Výsledky
10	Grand Prix Velké Británie	James Hunt	James Hunt	James Hunt	McLaren-Ford	Výsledky
11	Grand Prix Německa	Jody Scheckter	Niki Lauda	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky
12	Grand Prix Rakouska	Niki Lauda	John Watson	Alan Jones	Shadow-Ford	Výsledky
13	Grand Prix Nizozemska	Mario Andretti	Niki Lauda	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky
14	Grand Prix Itálie	James Hunt	Mario Andretti	Mario Andretti	Lotus-Ford	Výsledky
15	Grand Prix USA	James Hunt	Ronnie Peterson	James Hunt	McLaren-Ford	Výsledky
16	Grand Prix Kanady	Mario Andretti	Mario Andretti	Jody Scheckter	Wolf-Ford	Výsledky
17	Grand Prix Japonska	Mario Andretti	Jody Scheckter	James Hunt	McLaren-Ford	Výsledky

Bodový systém

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo osm nejlepších výsledků z kol 1-9 a sedm nejlepších výsledků z kol 10-17.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění	1.	2.	3.	4.	5.	6.
Body	9	6	4	3	2	1
Zdroj:^[7]

Pořadí jedzců

Poř.	Jezdec	ARG	BRA	RSA	USW	ESP	MON	BEL	SWE	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	USA	CAN	JPN	Body
1	Niki Lauda	Ret	3	1	2	DNS	2	2	Ret	5	2	1	2	1	2	4			72
2	Jody Scheckter	1	Ret	2	3	3	1	Ret	Ret	Ret	Ret	2	Ret	3	Ret	3	1	10	55
3	Mario Andretti	5	Ret	Ret	1	1	5	Ret	6	1	14	Ret	Ret	Ret	1	2	9	Ret	47
4	Carlos Reutemann	3	1	8	Ret	2	3	Ret	3	6	15	4	4	6	Ret	6	Ret	2	42
5	James Hunt	Ret	2	4	7	Ret	Ret	7	12	3	1	Ret	Ret	Ret	Ret	1	Ret	1	40
6	Jochen Mass	Ret	Ret	5	Ret	4	4	Ret	2	9	4	Ret	6	Ret	4	Ret	3	Ret	25
7	Alan Jones				Ret	Ret	6	5	17	Ret	7	Ret	1	Ret	3	Ret	4	4	22
8	Gunnar Nilsson	DNS	5	12	8	5	Ret	1	19	4	3	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	20
=^{[pozn. 1]}	Patrick Depailler	Ret	Ret	3	4	Ret	Ret	8	4	Ret	Ret	Ret	13	Ret	Ret	14	2	3	20
10	Jacques Laffite	NC	Ret	Ret	9	7	7	Ret	1	8	6	Ret	Ret	2	8	7	Ret	5	18
11	Hans-Joachim Stuck			Ret	Ret	6	Ret	6	10	Ret	5	3	3	7	Ret	Ret	Ret	7	12
12	Emerson Fittipaldi	4	4	10	5	14	Ret	Ret	18	11	Ret	DNQ	11	4	DNQ	13	Ret		11
13	John Watson	Ret	Ret	6	DSQ	Ret	Ret	Ret	5	2	Ret	Ret	8	Ret	Ret	12	Ret	Ret	9
14	Ronnie Peterson	Ret	Ret	Ret	Ret	8	Ret	3	Ret	12	Ret	9	5	Ret	6	16	Ret	Ret	7
15	Carlos Pace	2	Ret	13															6
=	Vittorio Brambilla	7	Ret	7	Ret	Ret	8	4	Ret	13	8	5	15	12	Ret	19	6	8	6
17	Clay Regazzoni	6	Ret	9	Ret	Ret	DNQ	Ret	7	7	DNQ	Ret	Ret	Ret	5	5	Ret	Ret	5
=	Patrick Tambay									DNQ	Ret	6	Ret	5	Ret	DNQ	5	Ret	5
19	Jean-Pierre Jarier				6	DNQ	11	11	8	Ret	9	Ret	14	Ret	Ret	9		Ret	1
=	Riccardo Patrese						9	Ret		Ret	Ret	10		13	Ret		10	6	1
=	Renzo Zorzi	Ret	6	Ret	Ret	Ret													1
—	Rupert Keegan					Ret	12	Ret	13	10	Ret	Ret	7	Ret	9	8	Ret		0
—	Patrick Nève					12		10	15	DNQ	10	DNQ	9	DNQ	7	18	Ret		0
—	Vern Schuppan										12	7	16	DNQ					0
—	Ingo Hoffmann	Ret	7																0
—	Danny Ongais															Ret	7		0
—	Alex Ribeiro	Ret	Ret	Ret	Ret	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	DNQ	8	DNQ	11	DNQ	15	8	12	0
—	Hans Binder	Ret	Ret	11	11	9	Ret						12	8	DNQ	11	Ret	Ret	0
—	Brett Lunger			14	Ret	10		DNS	11	DNQ	13	Ret	10	9	Ret	10	11		0
—	Harald Ertl					Ret	DNQ	9	16	DNQ									0
—	Jackie Oliver								9										0
—	Kunimitsu Takahashi																	9	0
—	Ian Scheckter	Ret	Ret			11	DNQ	Ret	Ret	NC	Ret	Ret	Ret	10	Ret	Ret	Ret		0
—	Brian Henton				10	DNQ					DNQ		DNQ	DSQ	DNQ				0
—	Jacky Ickx						10												0
—	Gilles Villeneuve										11						12	Ret	0
—	Kazuyoshi Hoshino																	11	0
—	Larry Perkins		Ret	15				12	DNQ	DNQ									0
—	David Purley					DNQ		13	14	Ret	DNPQ								0
—	Emilio de Villota					13		DNQ	DNQ		DNQ	DNQ	17		DNQ				0
—	Arturo Merzario					Ret	DNQ	14		Ret	Ret	DNQ	Ret	DNQ					0
—	Ian Ashley												DNQ	DNQ	DNQ	17	DNS		0
—	Tom Pryce	NC	Ret	Ret															0
—	Boy Hayje			Ret		DNQ	DNQ	NC	DNQ					DNQ					0
—	Jean-Pierre Jabouille										Ret			Ret	Ret	Ret	DNQ		0
—	Héctor Rebaque							DNQ	DNQ	DNQ		Ret	DNQ	DNQ					0
—	Hans Heyer											DSQ							0
—	Bruno Giacomelli														Ret				0
—	Noritake Takahara																	Ret	0
—	Conny Andersson					DNQ		DNQ	DNQ	DNQ									0
—	Teddy Pilette											DNQ		DNQ	DNQ				0
—	Mikko Kozarowitzky								DNQ		DNPQ								0
—	Bernard de Dryver							DNQ											0
—	Michael Bleekemolen													DNQ					0
—	Lamberto Leoni														DNQ				0
—	Loris Kessel														DNQ				0
—	Giorgio Francia														DNQ				0
—	Tony Trimmer										DNPQ								0
—	Andy Sutcliffe										DNPQ								0
—	Guy Edwards										DNPQ								0
—	Brian McGuire										DNPQ								0
Poř.	Jezdec	ARG	BRA	RSA	USW	ESP	MON	BEL	SWE	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	USA	CAN	JPN	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Pořadí konstruktérů

Poř.	Konstruktér	ARG	BRA	RSA	USW	ESP	MON	BEL	SWE	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	USA	CAN	JPN	Body
1	Ferrari	3	1	1	2	2	2	2	3	5	2	1	2	1	2	4	12	2	95 (97)
2	Lotus-Ford	5	5	12	1	1	5	1	6	1	3	Ret	Ret	Ret	1	2	9	Ret	62
3	McLaren-Ford	Ret	2	4	7	4	4	7	2	3	1	Ret	6	9	4	1	3	1	60
4	Wolf-Ford	1	Ret	2	3	3	1	Ret	Ret	Ret	Ret	2	Ret	3	Ret	3	1	10	55
5	Brabham-Alfa Romeo	2	Ret	6	Ret	6	Ret	6	5	2	5	3	3	7	Ret	12	Ret	7	27
6	Tyrrell-Ford	Ret	Ret	3	4	8	Ret	3	4	12	Ret	9	5	Ret	6	14	2	3	27
7	Shadow-Ford	NC	6	Ret	Ret	Ret	6	5	9	Ret	7	10	1	13	3	9	4	4	23
8	Ligier-Matra	NC	Ret	Ret	9	7	7	Ret	1	8	6	Ret	Ret	2	8	7	Ret	5	18
9	Copersucar-Ford	4	4	10	5	14	Ret	Ret	18	11	Ret	DNQ	11	4	DNQ	13	Ret		11
10	Ensign-Ford	6	Ret	9	Ret	Ret	10	Ret	7	7	Ret	6	Ret	5	5	5	5	Ret	10
11	Surtees-Ford	7	Ret	7	11	9	8	4	Ret	13	8	5	15	12	Ret	11	6	8	6
12	Penske-Ford				6	DNQ	11	11	8	Ret	9	Ret	12	8	Ret	Ret	7		1
—	March-Ford	Ret	Ret	14	10	10	DNQ	10	15	NC	10	8	9	10	7	15	8	12	0
—	Hesketh-Ford				WD	Ret	12	9	13	10	Ret	Ret	7	Ret	9	8	Ret		0
—	Kojima-Ford																	11	0
—	LEC-Ford					DNQ	WD	13	14	Ret	DNPQ								0
—	BRM	WD	Ret	15	WD	DNQ		DNQ	DNQ	DNQ	DNPQ	DNQ	WD	DNQ	DNQ				0
—	Renault									WD	Ret	WD	WD	Ret	Ret	Ret	DNQ		0
—	Boro-Ford													DSQ	DNQ				0
—	Apollon-Ford							WD		WD			WD	WD	DNQ				0
—	McGuire-Ford										DNPQ								0
Poř.	Konstruktér	ARG	BRA	RSA	USW	ESP	MON	BEL	SWE	FRA	GBR	GER	AUT	NED	ITA	USA	CAN	JPN	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.

Nemistrovské závody

Následující závod byl otevřený pro vozy Formule 1, ale nezapočítával se do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.

Závod	Okruh	Datum	Vítěz závodu	Vítězný konstruktér
XII Race of Champions	Brands Hatch	20. březen	James Hunt	McLaren-Cosworth

Odkazy

Poznámky

↑ Tabulky výsledků Formule 1 z let 1976 a 1978 publikované ve vydáních ročenky automobilového sportu FIA v letech 1977 a 1979 naznačují, že FIA řadila závodníky se stejnými body na stejné pozici v šampionátu, bez ohledu na umístění v závodech.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1977 Formula One season na anglické Wikipedii.

↑ This Charming Man: Carlos Pace [online]. 5 November 2010 [cit. 2024-02-06]. Dostupné online.
↑ Drivers: David Purley [online]. grandprix.com [cit. 2024-02-06]. Dostupné online.
↑ POTTER, Steve. Can Am Struggling in Revival. The New York Times. 29 June 1980, s. A.9. Dostupné online.
↑ Niki Lauda's autobiography 'To Hell And Back', chapter 4, explains that the German GP switch away from Nurburgring was not prompted by his accident, but was 'wholly coincidental'. The FIA had already decided to withdraw Nurburgring's safety licence anyway.
↑ Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online.
↑ Steven de Groote. F1 rules and stats 1980-1989 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-06]. Dostupné online.
↑ World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.

[umisteni-8] Tabulky výsledků Formule 1 z let 1976 a 1978 publikované ve vydáních ročenky automobilového sportu FIA v letech 1977 a 1979 naznačují, že FIA řadila závodníky se stejnými body na stejné pozici v šampionátu, bez ohledu na umístění v závodech.

[1] This Charming Man: Carlos Pace [online]. 5 November 2010 [cit. 2024-02-06]. Dostupné online.

[2] Drivers: David Purley [online]. grandprix.com [cit. 2024-02-06]. Dostupné online.

[3] POTTER, Steve. Can Am Struggling in Revival. The New York Times. 29 June 1980, s. A.9. Dostupné online.

[4] Niki Lauda's autobiography 'To Hell And Back', chapter 4, explains that the German GP switch away from Nurburgring was not prompted by his accident, but was 'wholly coincidental'. The FIA had already decided to withdraw Nurburgring's safety licence anyway.

[AtlasF1-5] Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online.

[F1Technical-6] Steven de Groote. F1 rules and stats 1980-1989 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-06]. Dostupné online.

[8WPointsSystems-7] World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[pozn. 1]